Sony A7R II (ILCE-7RM2): detaily na druhou

V dnešním testu se budeme věnovat full frame CSC fotoaparátu Sony A7R II, který je také znám jako ILCE-7RM2. Jde už o druhou generaci R řady, která napravuje některé z chyb předchůdce A7R. Aby bylo možné využít ještě vyšší 42MPx rozlišení přístroje, najdete tu podporu elektronické závěrky na první lamele, je ale možné využít ji na obou. Už tedy žádný problém roztřesení závěrky jako u A7R. Fotoaparát podporuje 4K videosekvence, má mechanickou stabilizaci senzoru, kvalitní elektronický hledáček, našla zde místo i BSI technologie snímače, která snižuje šum. Potěší i fázové detektory přímo na senzoru. Nepřekvapí ani přítomnost Wi-Fi a NFC. Pojďme se tedy podívat, co všechno tento fotoaparát vlastně dokáže.

Recenze Sony A7R II (ILCE-7RM2)

Videorecenze fotoaparátu Sony A7R II (ILCE-7RM2) s ukázkami ovládání.

 

 

I když jde o full frame fotoaparát, překvapí relativně malými rozměry. Když jsem to srovnal s APS-C hledáčkovým CSC (Samsung NX10/NX11), tak tu sice byl rozdíl, ale nikterak dramatický. Každopádně je ale přístroj vzhledem ke svým rozměrům docela těžký. Působí velmi bytelně a kvalitně, dojem jen kazí různé startovací zvuky (v podstatě jde především o clonu v objektivu, která se při startu rozevře a jde to slyšet). Pokud na fotoaparát nehodíte nějaký těžký teleobjektiv, dá se dost pozitivně hodnotit i držení přístroje.

Na gripu vidíte přijímač infračerveného dálkového ovládání a roller, který je možné použít např. pro nastavování clony nebo expozičního času. V prioritním režimu clona nastavuje clonu, v prioritě času pak nastavuje čas, u manuálního režimu si můžete zvolit, co bude ovládat. Bajonet je stejný jako u NEXů, tedy můžete využít i APS-C objektivy s ořezem na 18 megapixelů. Za bajonetem je 42MPX CMOS BSI full frame snímač. Pojistka na odjištění objektivu je na pravé straně (při držení fotoaparátu v ruce), takže jste-li zvyklí na opačné odjišťování, může vám dost dlouho trvat, než si zvyknete, že musíte držet sundávaný a nasazovaný objektiv v opačných rukou než předtím. Pod kolečkem fotografických režimů vidíte ještě přisvětlovací AF diodu, která může fungovat i jako kontrolka samospouště.

Pro test jsme použili 35mm objektiv Carl Zeiss Sonnar T* FE 35mm F2.8 ZA (SEL-35F28Z). Ten je příjemně malý, má lehce přes 6 cm v průměru a na délku nemá ani 4 centimetry (přesněji 36,5 mm). I jeho hmotnost pouhých 120 gramů je velmi nízká. Musíte počítat s tím, že světelnost F2,8 je sice dobrá, ale žádný zázrak to není a při snímání na větší vzdálenosti nemaže pozadí až tak moc jako F2 nebo světelnější 35mm objektivy. Závit pro filtry má průměr 49 milimetrů.

Na těle je ostřící kroužek s elektronickou vazbou. Pokud jím otáčíte rychle, mění se i zaostřená vzdálenost podstatně rychleji, než když jím točíte pomalu. Nehovořím zde o rychlosti jako takové, ale o převodu (při pomalém otáčení je potřeba otočit kroužkem o mnohem větší úhel, aby došlo ke stejné změně zaostření). To je dobrý nápad, protože vám to umožňuje velmi rychle přeostřit, ale také i velmi přesně doostřit. Jen bych osobně nedělal mezi těmi režimy tak obrovské rozdíly (nejrychlejší režim bych kapánek zpomalil, nejpomalejší zase udělal trošku citlivější). Na objektivu nenajdete tlačítko pro zapnutí manuálního ostření, ale to se dá jednoduše provést tlačítkem na zadní straně přístroje.

Na horní straně jsou vidět sáňky na externí blesk. Interní blesk tu budete hledat marně, tím není fotoaparát vybaven. Po stranách kapličky elektronického hledáčku (s možností dioptrické korekce) jsou mikrofony pro snímání stereo zvuku. Nalevo pak vidíte indikaci umístění senzoru a reproduktor. Směrem doprava najdete kolečko fotografických režimů. Zde jsem moc nadšením nehýřil. Chápu, že mnozí vyžadují zámek tohoto kolečka (zejména v této kategorii), ale uvítal bych, kdyby tu byla možnost si zvolit, zda je nebo není nutné zámek pokaždé mačkat. Např. Samsung NX1 nebo Pentax K-3 II také mají zámek PASM kolečka, ale u těchto fotoaparátu můžete funkci zámku zrušit a pracovat s kolečkem, jako by tu zámek nebyl. Navíc kolečko má dost tuhý chod, takže nechtěné otočení by bez pojistky opravdu nehrozilo.

Na pravém rohu je kolečko pro volbu korekce expozice od -3 do +3 EV. Chod je přiměřeně tuhý, prostě jak má být. C1 a C2 jsou funkční tlačítka, kterým můžete přiřadit jednu z 63 možných funkcí. Na C1 jsem si osobně dal natáčení videa (později řeknu proč) a na C2 změnu ostřících režimů AF-S, AF-C, MF a dalších (změnu mezi režimy AF a manuálním MF lze provést snadno pomocí speciálního tlačítka). Vepředu je tlačítko spouště, které má dost dlouhý a pružný chod. Jasněji vymezená poloha namáčknutí by neuškodila. Naopak chválím páčku kolem spouště, kterou se fotoaparát zapíná a vypíná. Její ovládání je příjemné. Jedinou horší věcí kolem nabíhání fotoaparátu je jeho rychlost. Není vyloženě pomalý, to zase ne, ale zrcadlovky nejen této třídy prostě startují znatelně rychleji. Na straně je vidět ještě ouško na provlečení popruhu.

Zadní strana je vzhledem ke své třídě spíše z těch jednodušších. Nad displejem najdete tlačítko Menu, který se dostanete do hlavního menu fotoaparátu. Není divu, že je zde opravdu hodně položek k nastavení. K posunu po položkách můžete využít přední volič nebo zadní otočné okruží, k pohybu po záložkách pak zadní volič. Fotoaparát je vybaven 0,5" elektronickým OLED hledáčkem s rozlišením 2,36 milionu bodů (1024×768 RGB pixelů).

Obraz je krásně detailní, při 0,78× zvětšení jde o jeden z největších, ne-li největších hledáčků, jaké můžete na dnešních fotoaparátech vůbec najít. Za horšího světla samozřejmě musíte počítat se šumem, oceňuji však velmi dobré odezvy i za slabšího světla (nedochází k výraznému rozmazání obrazu při rychlém pohybu, to je jen malé). Vadit může akorát tak silné odšumování obrazu, které vytváří odšumovací artefakty. Lepší by bylo, kdyby byl obraz odšuměn spíše barevně než jasově. Takto to při manuálním ostření ztěžuje trochu více práci, než by nutně muselo. Chci ale podotknout, že zde hovořím o takém osvětlení, které se dá nazvat spíše tmou (focení v pokoji, který je přes skleněnou výplň dveří osvětlen nepřímým(!) světlem ze stolní 40W lampičky v sousedním pokoji). Jinak řečeno, manuální ostření ve tmě je výborné, zde těžko bude hledat konkurenci, ale vidím tu potenciál, aby to bylo ještě lepší.

Displej je výklopný (o 107° nahoru a 41° dolů), má 3,0" úhlopříčku a rozlišení 1,228 milionu bodů (640×480 RGBW pixelů). Obraz je tradičně ostrý a detailní, ze stran jen mírně klesá kontrast. Musím říci, že bych uvítal, kdyby byl dotykový. Výběr ostřících bodů totiž na A7R II není zrovna pohotový, takže ťuknout na displej by nemuselo být v některých případech na škodu.

Nyní se dostáváme ke hlavním ovládacím prvkům na zadní straně přístroje. Jako první si představíme funkční tlačítko C3. Opět mu můžete přiřadit takřka libovolnou funkčnost Pokud vyfotíte snímek, který se následně zobrazí na displeji, můžete si jej tlačítkem C3 (lupa) výrazně zvětšit. Tady je ale další ergonomický prohřešek. Jasně, 42MPx snímek zabírá hodně místa, ale v testu byla použita velmi rychlá SDXC karta a doba načtení a zvětšení snímku je příliš dlouhá. U běžného kompaktu za pár tisíc by to bylo OK, ale u fotoaparátu za skoro sto tisíc bych čekal, že zvětšení snímku bude okamžité. Pro zajímavost, zabere to dvě sekundy a to je prostě příliš. Pokud už máte snímek zvětšený, můžete měnit jeho přiblížení dalším zmáčknutím tohoto tlačítka nebo oddálit tlačítkem uprostřed ovladače AF/MF. Velmi dobře k tomuto poslouží i otočný čtyřsměrný ovladač.

Dále tu máme zadní volič, kterým je možné nastavit clonu nebo čas (stejně jako přední volič). Najdete tu přepínací páčku AF/MF a AEL. Ta vlastně přiřazuje funkci tlačítku uprostřed. Pokud jste na AF/MF, pak přepíná mezi vybraným AF režimem a manuálním ostřením. Pokud je na hodnotě AEL, zamyká expozici držením nebo jen stisknutím dle nastavení. To ale zdaleka není všechno. Protože toto je jen výchozí nastavení, každé z poloh (jak AF/MF, tak AEL) můžete přiřadit libovolnou funkci a klidně mohou nastavovat třeba vyvážení bílé.

Tlačítko Fn spouští dvouřádkové quick menu. V tom se pohybujete šipkami, vybírat jednotlivé volby můžete jak otočným okružím, tak předním voličem, samozřejmostí je i možnost si podmenu rozkliknout a vybírat vše šipkami a klikáním. To, co bude v menu a na jaké pozici, si opět můžete sami vybrat. Čtyřsměrný ovladač má dostatečně velkou plochu a jak již bylo řečeno, dá se využít k mnoha věcem. Ve výchozím stavu směrem nahoru mění zobrazení displeje, vpravo nastavuje ISO, vlevo pak nastavuje samospoušť a sekvenční snímání. Směry vpravo, dolů a vlevo jsou uživatelsky nastavitelné. Opět jim tedy můžete přiřadit funkci, jakou jen chcete. Dokonce můžete přiřadit funkci otáčení kolečka bez toho, aniž by bylo spuštěno nějaké menu. Já jsem si sem dal ISO. Nemusel jsem tedy mačkat tlačítko vpravo pro vstup do menu pro úpravu ISO citlivosti, prostě jsem jen otočil kolečkem.

Prostřední tlačítko může mít také přiřazenu funkci. Sem jsem si dal spuštění režimu pro možnost polohování AF bodu. Prvním stiskem částečně aktivujete režim možnosti změny polohy AF bodu (zmizí okolní ikonky na displeji), ale teprve stiskem některé ze šipek se aktivuje možnost změny polohy (AF bod je pořád na původní pozici) a až třetí stisk tlačítka konečně mění polohu. Moc mi není jasné, proč první stisk šipky nemění AF bod okamžitě a toto se děje až při druhém stisku šipky. Zbytečně to zdržuje. Nakonec tu máme ještě tlačítko pro vstup do režimu prohlížení snímků a pro mazání fotografií. To je zároveň dalším funkčním tlačítkem C4. Znovu je možné mu vybrat nějakou funkci, já si tu dal volbu RAWu a JPEGu. Volba je ale čistě na vás.

U pravé strany bych se rád zastavil u červeného tlačítka pro natáčení videa. Jeho poloha není kdovíjak dobrá a především kvůli divnému umístění nebylo možné udělat toto tlačítko vystouplé. Je tedy zarovno s tělem, takže při jeho mačkání vůbec nemáte žádnou pocitovou odezvu o tom, zda jste ho zmáčkli nebo ne. Toto umístění a celkové ovládání tlačítka mi přišlo tak nepoužitelné, že jsem si musel dát natáčení videa na jedno z funkčních tlačítek. Toto se prostě ergonomicky opravdu nepovedlo.

Dole je slot pro paměťovou kartu Memory Stick PRO Duo nebo SD/SDHC/SDXC včetně podpory UHS-I rozhraní. Zde opět vyvstávají dvě otázky. Proč je u fotoaparátu takto vysoké třídy jen jeden slot pro kartu? Vždyť i vyšší APS-C mainstream mívá nezřídka dva sloty, natož high-end ve full frame třídě. Další otázkou k zamyšlení je to, proč 42MPx přístroj s tak velkými RAWy nepodporuje i UHS-II rozhraní? Možná to nepodporuje procesor BIONZ X, těžko říci. RAWy jsou opravdu hodně velké a musím říci, že fotoaparát rozhodně neoplývá svižností při jejich ukládání.

Levá strana vypadá na první pohled nenápadně. Stylově vypadá měděně zbarvené okruží bajonetu a vidíte tu dvě krytky.

Pod tou první se skrývají dva 3,5mm jacky pro připojení mikrofonu a sluchátek. Pod druhou krytkou je microUSB port (fotoaparát tak klidně nabijete nabíječkou na mobil) a HDMI port. Nabíjení musím určitě chválit. Je totiž možné používat fotoaparát a mít jej na nabíječce. V takovém případě je nabíjen ze sítě a nepotřebujete už žádné speciální adaptéry. Vezmete nabíječku na mobil, powerbanku, nebo prostě fotoaparát píchnete do USB portu počítače a fotíte bez omezení. Jakmile fotoaparát vypnete, začne se ze stejného zdroje nabíjet jeho baterie. Malá dioda signalizující nabíjení je akorát velmi malá a přes kabel ji docela těžko uvidíte.

Vespod je kovový závit pro stativ a krytka prostoru pro baterii.

Použit je akumulátor NP-FW50 s napětím 7,2 V a kapacitou 1020 mAh, tedy pouhých 7,3 Wh energie. To opravdu není mnoho.

Sony A7R II tedy v některých ohledech hodně potěšilo, ale nutno říci, že je zde i pár oblastí, na kterých by Sony opravdu mělo zapracovat. Nyní se pojďme v dalších kapitolách podívat na to, jaké je Sony A7R II v praxi a jak dobře vlastně fotí.