Panasonic Lumix G9: skutečně výborný

28.2.2018, Milan Šurkala, recenze

Panasonic nedávno představil nový CSC fotoaparát Lumix G9. Jde v podstatě o takovou vlajkovou loď mířenou více pro fotografy než video, pro které je tu GH5. Máme tu např. 80MPx multiexpoziční režim.

Kapitoly článku:

Autofokus, ostření

Ostření je u Panasonicu vždy velmi dlouhou kapitolou a u Lumixu G9 tomu nebude jinak. Začněme nejprve jednodušším manuálním zaostřováním. K němu nabídne fotoaparát několik užitečných pomocníků jako zvětšení obrazu (jen uprostřed displeje nebo přes celou plochu), nechybí ani focus peaking. Obojí pomáhá velmi dobře a umožňuje ostření i za poměrně špatného světla. Chválím to, že zvětšený náhled lze polohovat pomocí šipek a nejste tak odkázání pouze na zvětšený prostředek fotografie.

U autofokusu toho bude podstatně více. Předně tu máme jednorázové ostření AFS a pak průběžné ostření AFC. Obě využívají DFD ostření, které simuluje fázové zaostřování pomocí klasického kontrastního. Fotoaparát jednoduše vyzkouší dvě roviny zaostření, z čehož vypočítá fázový posun a zaostří fázově. V praxi je to neuvěřitelně rychlé (se všemi třemi testovanými objektivy ostřil v AFS do 0,15 sekundy) a překvapivě slušně to funguje i pro větší změny vzdálenosti mezi objektem a fotoaparátem. Také lze nastavit, jakým stylem se má průběžné ostření chovat (např. pro rovnoměrnou změnu vzdálenosti, náhodné změny směru i vzdálenosti a podobně). Ručně pak můžete nastavit citlivost, rychlost posunu AF bodů i předpovídání pohybu objektu.

Nečekejte sice excelentní úspěšnost, ale musím říci, že je tu opět vidět posun a fotoaparát dosahuje většího množství dobře zaostřených snímků v sérii (pořád je ale nemalé množství hodně neostrých). Proti zrcadlovkám, které mají relativně vyrovnané výkony, ale nezřídka jsou lehce vedle, tady dostáváte buď perfektně zaostřené snímky nebo naopak už viditelně neostré.

Problémem DFD je bohužel přesnost ostření, a to pronásleduje většinu Panasoniců s tímto systémem a u Lumixu G9 bych řekl, že problémy s nepřesnostmi jsou častější než u jiných fotoaparátů této značky. Občas u některých scén byl problém správně zaostřit a fotoaparát chtěl ostřit kousek více dozadu. Pokud chcete ostřit přesně, potřebujete využít jednobodový (nikoli jednozónový) režim s malým křížkem na displeji. Ten tedy ostří podstatně déle, přejíždí celý rozsah (přijde mi, že jako jediný nemá DFD, byť Panasonic ČR tvrdí opak), ale pokud zaostří, je opravdu přesný.

Znovu upozorňuji, nejedná se o to, že by fotoaparát konstantně nepřesně ostřil. Prostě jen jednou za čas mu nějaký typ scény (z mně naprosto neznámého důvodu) nesedne a pomocí zónových režimů nezaostří. Níže vidíte výsledek focený s pomocí Leica 200mm F2.8 a 1,4× telekonvertoru.

přesnost DFD ostření, všude jednozónové, pouze vpravo dole v červeném rámečku jednobodové (klikněte pro zvětšení)

Co naopak musím ocenit, je velmi dobrý AF za špatného světla. Panasonic uvádí schopnost ostřit od -4 EV a je opravdu neuvěřitelné, na co vše dokáže zaostřit. Měl jsem tu současně i zrcadlovku od Canonu schopnou ostřit od -3 EV a rozdíl byl doslova brutální ve prospěch Panasonicu.

Zrcadlovka s citlivostí od -3 EV zaostřila někam mezi 2. a 3. patro (červená šipka), PowerShot G1 X Mark III s fázovým ostřením nezaostřil ani na to první. Panasonic Lumix G9 byl schopen zaostřit i na to nejvyšší patro (zelená šipka nahoře) a na maximálním zoomu dokonce i na strom ve stínu (zelená šipka vlevo dole), a to dokonce ještě snáz než na vršek panelového domu! A aby toho nebylo málo, stabilizace je tak vynikající, že tyhle fotky byly ke všemu tomu ještě ostré, a to se fotilo z ruky.

Panasonic Lumix G9 autofokus za špatného světla

expoziční čas 1 s, clona F4, citlivost ISO 3200, ohnisko 60 (120) mm, klikněte pro zvětšení

Tohle je onen snímek z pravého spodního rohu (označený výše zelenou šipkou), kam byl fotoaparát schopen zaostřit autofokusem na maximálním zoomu. Navíc se 1sekundová expozice dala udržet v ruce při 120mm přepočtené ohniskové vzdálenosti! Zajímavé je to, že na nejširší ohniskové vzdálenosti nebylo možné zaostřit do téhož místa.

Pokud jde tedy o výběr AF bodů, máme tu už zmíněné jednobodové ostření, které je sice pomalejší, ale zato vždy přesné (pokud ohlásí zaostření). Následuje jednozónové, přičemž tuto zónu můžete libovolně polohovat a zvětšovat (může jít o maličký čtvereček i obrovský čtverec skoro na celou výšku displeje). Uživatelské multi pak umožňuje vybrat větší oblast, ve které se bude ostřit (včetně ručního vyklikání zvolených bodů kdekoli v obraze) a následuje 225zónová automatika. Ta sama velmi dobře vybírá kam zaostří a pokud vám to nebude vyhovovat, dotykem lze snadno upravit místo zaostření. Horním voličem si pak můžete ještě vybrat, s jak velkou plochou bude fotoaparát pracovat. Můžete polohovat jedinou zónu, ta ale může být i větší ve formě 3×3, 5×5 až 13×13 bodů (opět skoro celý displej na výšku).

Pokračujeme ostření se sledováním, které v běžných režimech funguje typicky pro Panasonic, tedy trochu hůře zamyká sledovaný objekt, ale pokud jej zamkne, sleduje jej velmi dobře. Přišlo mi, že v režim iA (inteligentní automatiky) pracuje zamykání o něco lépe. Nakonec je tu ještě detekce tváří. Tady se rovněž ukazují excelentní výkon. Je neuvěřitelně rychlá, dokáže najít tvář, oči i celou postavu. Výborné.

Ještě se vrátím k výběru AF bodů. Ten je možné dělat i s okem u hledáčku pomocí vypnutého displeje. Stačí kliknout na displej a bod se vybere buď na pozici, na kterou jste klikli (pokud kliknete vlevo nahoru na displej, tak se vybere bod vlevo nahoře) nebo je možné zvolit pohodlnější funkci offset. V takovém případě tažení prstu např. doleva posune bod doleva, ať už je v obraze kdekoli. Je zajímavé, že v případě 225zónové automatiky to nefunguje až tak dobře. U dalších režimů to u fotek i u videa funguje skvěle.

Nastavení expozice, automatika

Velmi bohatá jsou i nastavení expozice. Samozřejmostí je režim automatiky, priority clony, času a plný manuál. Měření expozice může být bodové, s preferencí středu a je zde i multiměření. Expozice je měřena vcelku spolehlivě (nemá nějaké vrtochy, že by každý snímek byl změřen úplně jinak), je tu ale docela tendence k podexponovávání. Sice ne tak moc jako u Sony, ale je. K dispozici je korekce expozice ve velmi bohatém rozsahu od -5 EV do +5 EV. V režimu korekce expozice lze pohodlně nastavit i expoziční bracketing pro 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly až 1 EV mezi expozicemi, Bracketing lze kombinovat s korekcí expozice, můžete nastavit pořadí snímků i to, zda se na jedno zmáčknutí vyfotí jen jeden snímek řady nebo celá řada najednou sekvenčním snímáním.

Rozsah expozičních časů závisí na zvoleném režimu závěrky. Ta plně manuální podporuje 1/8000 sekundy až 60 sekund, s elektronickou první lamelou pak začíná na 1/2000 sekundy a končí opět na 60 sekundách. Plně elektronická závěrka umožní jít dokonce na pouhou 1/32000 sekundy, nicméně se zase nedostanete přes 1 sekundu. Pokud fotíte ze stativu a chcete totálně zabránit roztřesení závěrkou, u delších expozic budete mít na první pohled smůlu. Přesto to má řešení. Fotoaparát totiž podporuje zpoždění závěrky 1 až 8 sekund. Vynikající.

Pokud jde o ISO citlivost, základní rozsah je od ISO 200 do ISO 25600, přičemž režim rozšíření, který si lze zapnout, povolí i nastavení ISO 100. U automatiky lze nastavit spodní i horní hranici rozsahu. U té spodní je to ISO 200 až 12800, u horní pak ISO 400 až 25600. Také lze nastavit nejdelší čas, který bude fotoaparát podporovat než zvedne ISO, a to na 1/32000 sekundy až na 1 sekundu (v rozsahu 1/30 až 1/8000 sekundy po 1/3EV krocích, jinak po 1EV krocích). Nejdelší čas může volit i automatika pomocí metody převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně u širších ohniskových vzdáleností nejde pod 1/60 sekundy (pravidla se drží v podstatě po překonání 60mm ohniskové vzdálenosti).

Videosekvence

Lumix G9 nemíří tak vysoko u videa jako GH5, takže jde rozhodně vidět nějaké ústupky. Např. zde není Cinema 4K video, ale maximálně "jen" DCI 4K (3840×2160 pixelů), zmizela podpora některých profesionálních vstupů a výstupů (stále je zde ale plnohodnotné HDMI i vstup pro externí mikrofon), nemá ani tak širokou podporu formátů. Přesto je G9 stále jeden z nejlepších fotoaparátů na video, které jsou na trhu.

Jak již bylo naznačeno, maximem je 4K rozlišení 3840×2160 pixelů, které je k dispozici až při 60 snímcích ze sekundu, což má jen minimum fotoaparátů. Můžete tak natáčet velmi plynulé video s opravdu hodně vysokým rozlišením. Datový tok činí dle výrobce 150 Mbps (téměř 20 MB/s), takže to chce nejen rychlou, ale i velkou kartu. Jen tak pro zajímavost, v průběhu testování G9 padlo na disku 112 GB místa (video, JPEGy a RAWy). Podporovanými formáty jsou MP4 a AVCHD. Záznam na kartu probíhá v barevném kódování 4:2:0 s 8bitovou hloubkou.

Ukázky 4K/60p videosekvencí pořízených fotoaparátem Panasonic Lumix G9 a objektivem Leica 12-60mm.

Míra detailů je výborná a ocenit musím také perfektní stabilizaci. Ta funguje hodně dobře i s nestabilizovanými objektivy. Pokud jde o autofokus, nečekejte tak svižné přeostřování jako u fázového ostření, ale pro běžné natáčení je to rozhodně dostatečné. Je zde jedna menší zrada v rychlosti ostření, kdy s některými objektivy při ostření přes hledáček fotoaparát přeostřuje opravdu věčnost (k 10 sekundám), zatímco při natáčení přes displej je rychlost úplně normální. Neplatí to se všemi objektivy.

Srovnání detailů ve Full HD a 4K videosekvencích.

V PASM režimech na horním kolečku si nesáhnete na expozici, ale pokud nastavíte režim manuálního videa, pak už lze na obrazovce zvolit kterýkoli z PASM režimů. Můžete tedy libovolně měnit expozici (clonu, čas i ISO) včetně možnosti mít automatické ISO i v manuálním režimu. Hodnoty lze měnit i v průběhu natáčení a clonu takto můžete měnit i dotykově přes displej, což bude znamenat i méně otřesů a především absenci klikání kolečka.

Ukázky zpomalených videosekvencí ve Full HD se snimkovací frekvencí 180 fps.

V manuálním režimu lze v menu vybrat i zpomalené video, které je dostupné maximálně ve Full HD rozlišení při 180 fps. U zpomaleného videa nelze měnit expozici ani ostření (to je manuální).

4K 3840×2160 MP4 / 60p, 50p - cca 17300 kB/s (138 Mbps)
4K 3840×2160 MP4 / 30p, 25p, 24p - cca 11600 kB/s (93 Mbps)
Full HD 1920×1080 MP4 / 60p, 50p - cca 3400 kB/s (27 Mbps)
Full HD 1920×1080 MP4 / 30p, 25p - cca 2550 kB/s (20 Mbps)
Full HD 1920×1080 AVCHD / 50p - cca 3450 kB/s (28 Mbps)
Full HD 1920×1080 AVCHD / 50i - cca 2150 kB/s (17 Mbps)
Full HD 1920×1080 AVCHD / 25p, 24p - cca 2850 kB/s (23 Mbps)
slow motion Full HD 1920×1080 / 180 fps, 150 fps
slow motion 4K 3840×2160 / 60 fps, 50 fps, 48 fps

Ke stažení dávám čtyři videosekvence. Na nich můžete posoudit nejen kvalitu videa, ale třeba také to, zda s nimi umí pracovat váš konvertor videa. Máme zde tedy jedno AVCHD video (19 sekund, 65 MB), a pak MP4 ve Full HD (15 sekund, 52 MB) a ve 4K/60p (27 sekund, 466 MB). Nechybí ani slow-motion video (196 MB), akce začíná v 16. sekundě.