Tamron 16-300mm f/3.5-6.3 Di II VC PZD Macro

 

Pochopitelně nelze počítat s nějakou úžasnou světelností, a tak se musíme spokojit s hodnotami F3,5 na nejširší a F6,3 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. To je standard této třídy. K dispozici je i optická stabilizace obrazu. Pro ni je vyhrazeno posuvné tlačítko na levé straně objektivu. Stabilizace má jeden nepříjemný efekt. Při namáčknutí spouště začne zvláštním způsobem stabilizovat náhled, což způsobuje výrazné trhnutí obrazu v hledáčku. Nevypadá to dobře, ale dá si na to zvyknout.

Zpracování objektivu je velmi dobré, působí dosti kvalitním dojmem. Zoomovací kroužek jde docela ztuha, ale plynule. Na natáčení videa to není úplně ideální, ale jsou i mnohem horší objektivy. I když je objektiv vybaven zámkem 16mm pozice, v praxi nebyla potřeba. Objektiv se sám nevysouvá a naštěstí ani nezasouvá.

Zajímavostí je i stupnice zaostření, která v této kategorii není úplně běžná. Přepínač ostřícího režimu je vlevo vedle přepínače stabilizace. Objektiv je vybaven možností kdykoli manuálně přeostřovat, nemusíte tedy přepínat na MF, pokud chcete manuálně doostřit. Má přiměřeně tuhý chod, jakoby přes malinké zoubky. Ostření pomocí piezoelektrického motorku je relativně rychlé a tiché, nicméně u videa je autofokus i tak slyšet.

Potěšil také kovový bajonet a konstrukce odolná vůči vlhkosti. Společnost Tamron nezapomněla ani na sluneční clonu v balení. Kdo bude chtít používat filtry, může s pomocí 67mm závitu.

K testu jsme využili digitální zrcadlovku Nikon D7200. Ta je vybavena 24MPx APS-C CMOS senzorem bez AA filtru, díky čemuž máme platformu, která dobře ukáže, čeho všeho je objektiv vlastně schopen.

Jak pak vidíte na tomto obrázku, při maximálním zazoomování je objektiv skutečně velmi dlouhý. Délka objektivu je zhruba 18 centimetrů, což je takřka dvojnásobek "klidové" polohy.

Základní představení objektivu máme tedy za sebou a nyní se pojďme podívat, jak si povede v praxi.