Fujifilm FinePix HS10: ultrazoom roku?

Na trhu existují dva ultrazoomy s 30× optickým zoomem. Olympus SP-800UZ a Fujifilm FinePix HS10. Zatímco Olympus šel cestou naprostého zjednodušení a v podstatě jde o velmi jednoduchý "kompaktík" s velkým zoomem, Fujifilm nám přinesl něco přesně opačného. Fotoaparát nabitý nejrůznějšími nastaveními, pokročilými technologiemi a podporou mnoha profesionálnějších prvků. Už bez testu je vidět, na kterou strategii zákazníci slyší. Zatímco jsem ještě neslyšel o nikom, kdo by vůbec uvažoval o zmíněném Olympusu, denně jsem bombardován několika maily, které se ptají, jaký že ten Fujifilm vlastně je. Že by se Fujifilm opravdu trefil do černého?

 

Ve zkratce se podívejme, co všechno by vlastně měl umět. Máme zde 1/2,3" CMOS BSI čip, část jeho vodičů je tedy přesunuta za snímací buňky, což zvyšuje citlivost na světlo a snižuje šum. Zatímco např. Sony u modelu WX1 toho dokázala dobře využít, Nikon u konkurenčního ultrazoomu Coolpix P100 to dost pokazil velmi nepříjemným odšumováním. Kterou cestou půjde Fujifilm? I kdyby šel tou špatnou, nabízí RAW formát, takže vše naštěstí můžete provést sami. Objektiv má neuvěřitelný 30× zoom, najdete zde sáňky na blesk, výklopný LCD displej, spoustu manuálních režimů, Full HD videosekvence, velmi rychlé sekvenční snímání, manuální zoom, automatický EVF hledáček a mohli bychom pokračovat dále.

 

 

Fujifilm FinePix HS10 není sice žádný drobek a patří k největším ultrazoomům, ale vzhledem k prezentovaným údajům i zkušenostech s Fujifilmem S100FS jsem čekal větší rozměry i hmotnost. Fotoaparát je tedy o něco větší a těžší než konkurenční ultrazoomy, ale není to zas tak výrazné. Lépe se také díky tomu drží. Fotoaparát působí rozumně tuhým dojmem, zpracování hodnotím dobře.

Na přídi je vidět velký objektiv s 30× optickým zoomem. Nad ním je výklopný blesk, tlačítko je mechanické. Mezi bleskem a objektivem jsou dva malé mikrofony. Směrem doleva (z tohoto pohledu) najdete pomocnou AF diodu a výrazný gumový grip, který příjemně zlepšuje držení fotoaparátu.

Objektiv FUJINON je velmi zajímavý. Nabízí totiž neuvěřitelný 30× optický zoom. Ten je navíc posazen do naprosto ideálního rozsahu, který pokrývá jak extrémně širokoúhlé ohnisko 24 milimetrů, tak skvělé nejdelší ohnisko 720 mm. Přijde mi to mnohem lépe využitelné než 30× zoom u Olympusu (28-840 mm). Za naprosto geniální tah považují manuální ovládání zoomu. Proč to nabízí jen Fujifilm, to netuším, ale každopádně tím získává výraznou konkurenční výhodu. Ovládání zoomu je tak mnohem rychlejší a snazší. Blízko těla přístroje je i prstenec ostření.

Světelnost objektivu je velmi dobrých F2,8 na nejkratším ohnisku a na nejdelším ohnisku má pak hodnotu F5,6. To je bohužel až 4× méně světla. Nicméně s ohledem na ohnisko není F5,6 až tak špatná hodnota. Každopádně fotografování na nejdelším ohnisku je snadné jen za slunného dne. Pak už to chce stativ. Stabilizace je řešena posunem CMOS čipu.

Seshora je vidět poněkud větší délka přístroje, která je při maximálním zoomu opravdu hodně velká. Na objektivu jsou zobrazeny ohniskové vzdálenosti, a to jak ty reálné, tak i přepočtené. Na objektivu je vidět prstenec zoomu a ostření, vidíte i výklopný blesk. Rozhodně potěší sáňky na blesk, v dnešní době už také bohužel docela nezvyklá věc. I zde tedy Fujifilm zabodoval.

Po stranách jsou ouška na provlečení popruhu. Napravo je ovládací kolečko, jehož chod je tak akorát. Otáčí se docela snadno, přitom aretace je dostatečná. Totéž platí i o dalším kolečku ještě více vpravo. To slouží k nastavování expozičního času, clony, korekce expozice, položek v menu a podobných. Směrem dopředu najdete tlačítko pro korekci expozice a sekvenční snímání. Na výrazném gripu je tlačítko spouště, jehož chod je rovněž dobrý, aretace poloh je tvrdší. Páčku zoomu zde nenajdete, ta slouží k zapínání a vypínání přístroje.

Zadní část připomíná zrcadlovky, nalevo od displeje totiž najdete několik tlačítek, které u normálních ultrazoomů nejsou. Začnu ale EVF hledáčkem. Ten má malou 0,2" úhlopříčku, nicméně nepůsobí, že by byl tak malý. Jeho rozlišení je ale standardních 200.000 bodů, takže obraz není úplně nejostřejší a manuální ostření přes něj není právě jednoduché. Pochválit lze jeho automatické přepínání při přiblížení oka, bohužel to není vyřešeno až tak ideálně jako u některých kompaktů s výměnnými objektivy. Přepínání je trošku lenivější, větší problém ale vidím spíše v tom, že se nepřepíná při práci fotoaparátu (např. při ukládání snímků). Vyfotíte-li tedy snímek přes hledáček a podíváte se na LCD displej, ten je ale tmavý, protože snímek je zobrazován stále v hledáčku.

Obraz se vrátí na displej až v době, kdy vyfocený snímek zmizí. Což je trochu k vzteku. Na levé straně je tlačítko pro úpravu ISO citlivosti, měření expozice, dále výběr ostřících bodů, režimu ostření (manuální/autofokus) a vyvážení bílé. V režimu prohlížení fotografií slouží ke zvětšování/zmenšování snímků, zobrazení detekovaných obličejů, podrobnějších informací o snímku a jako poslední je zde tlačítko pro úpravu řazení snímků.

Velký LCD displej má 3,0" úhlopříčku a klasické rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů). Ten je polohovatelný směrem nahoru o něco přes 90°, dolů lze vyklopit o necelých 45°. Díky tomu se velmi dobře fotí jak nad hlavou, tak i od země, např. makrosnímky. Samotný displej má totiž pozorovací úhly jen průměrné (seshora a ze stran dochází k mírnému poklesu kontrastu, zespoda k úplné inverzi barev).

Nad displejem vpravo si lze ještě všimnout tlačítko EVF/LCD, které umožní přepínat hledáček a LCD displej. Tlačítko pochopitelně nefunguje v případě, že je zapnuté automatické přepínání. Červené tlačítko slouží k nahrávání videosekvencí. Je nutno počítat s tím, že je potřeba jej déle držet (v podstatě fotoaparát ostří a až pak začne natáčet). Samotné natáčení tedy začne až velmi dlouho poté, co jste zmáčkli tlačítko. Směrem níže najdete AE/AF LOCK pro zamčení expozice, ostření nebo obojího (dle nastavení v menu).

Čtyřsměrný ovladač je v jednom celku, hrozí tedy šikmé stisky. Občas by tak teoreticky mohlo dojít k nemilým překvapením, díky vystouplejším šipkám je ale ovládání velmi jisté a v podstatě s ovladačem nejsou žádné problémy. Směrem nahoru volíte digitální ořez (změnu kompozice) snímků, vpravo je blesk, dole samospoušť (tu je bohužel nutno po každém snímku nastavovat znovu) a napravo pak makro režim. Uprostřed je na tlačítku MENU/OK vstup do hlavního menu. Chybí zde rychlé menu, a tak může být nastavení některých věcí poněkud složitější, problém je nicméně geniálně vyřešen tlačítky na levé straně od displeje. Takže absence rychlého menu pak vlastně příliš nevadí.

Nicméně mi vadila jedna věc. Proč je nastavení stabilizace a RAWu zakopané v technickém menu fotoaparátu? Zejména jde o RAW. Proč je aktivace RAWu (nebo RAW+JPEG) v nejlepším případě od spuštění přístroje možná 17 stisky 5 různých tlačítek? Kdyby to bylo alespoň ve fotografické části menu, ale poloha tohoto nastavení je opravdu snad na tom nejhorším místě, kam se to dalo dát. Tlačítko DISP/BACK slouží k úpravě zobrazení displeje, upgradu firmwaru nebo k přerušení ukládání snímků po sekvenčním snímání. Vpravo je pak vstup do režimu prohlížení.

Z pravé strany je vidět na těle fotoaparátu krytka prostoru pro paměťovou kartu. Lze vidět také vyklopení LCD displeje a maximální zazoomování objektivu.

Díky tomu, že krytka prostoru pro paměťovou kartu je na straně, je možné měnit karty i v případě, že je fotoaparát na stativu. Lze používat SD a SDHC karty.

Na levé straně je krytka, za níž najdete HDMI port a vstup pro USB kabel. Pod ramenem blesku je tlačítko pro jeho vyklopení.

Závit pro stativ je umístěn v těžišti přístroje, tedy mírně mimo osu objektivu. Nalevo je pak krytka prostoru pro baterie.

Zde je místo pro 4 AA baterie. To může být pro někoho výhoda, pro někoho naopak.

Při prvním prozkoumání se Fujifilm FinePix HS10 jeví jako velmi schopný ultrazoom s příjemným ovládáním s výjimkou nastavení RAW formátu. V dalších kapitolách se podíváme na praktické výsledky.