Panasonic Lumix GX80: ještě lepší, než jsme čekali

 

 

Jak již bylo řečeno, nový Lumix GX80 se snaží být relativně malým přístrojem, ale nepřehání to. Jeho rozměry jsou tak docela kompaktní, ale např. proti miniaturnímu modelu Lumix GM5 je docela obrem a váží proti němu dvojnásobek. Ergonomie držení je dobrá s lehčími objektivy jako je Lumix 12-32mm, nicméně větší a trochu těžší objektivy už dokážou přístroji zatopit. Už při použití objektivu se zhruba 200 gramy se v ruce nedrží moc dobře. Je to dáno jak malým gripem vepředu, tak velmi malým výstupkem vzadu. Dlouhodobé nošení v ruce pak není nejpohodlnější, což je dáno i popruhem, který se nedá dobře obmotat kolem ruky (je tvrdý a nedrží v obmotané pozici). Chválím nicméně zpracování přístroje, to je skutečně dobré. Tělo působí tuhým dojmem, vše krásně lícuje.

Na přídi toho moc není, v podstatě jen tlačítko pro odjištění objektivu, dioda a za bajonetem pak 16MPx Micro Four Thirds snímač.

V testu jsme použili výborný setový objektiv Panasonic Lumix G Vario 12-32mm F3.5-5.6 ASPH. Ten má sice malý zoom, ale potěší malými rozměry, širokoúhlou 24mm ohniskovou vzdáleností a vynikajícími optickými výsledky. Má skládací konstrukci, takže je potřeba jej nejprve odjistit, není ale kvůli tomu dělat jakékoli složité postupy. Prostě jen otáčíte zoomovacím kroužkem. Překonáte prvotní odpor a objektiv se dostane do svého pracovního rozsahu. Stejné je to i se zajištěním, prostě jen překonáte odpor a plně odzoomujete do složené pozice. Chod zomovacího kroužku je velmi hladký, manuální ostření je pak elektronické v menu fotoaparátu (není tu ostřící kroužek). Objektiv je vybaven optickou stabilizací a může používat 37mm filtry.

Seshora vidíte sáňky na blesk, interní blesk a směrem doprava další ovladače. Červeným tlačítkem se spouští natáčení videa (prodleva při spuštění zhruba půl sekundy, vypnutí téměř okamžité).

Spoušť má příjemný chod a kolem ní je výborný otočný ovladač pro úpravu clony, času, případně pohyb v menu. Kolečko fotografických režimů je dosti tuhé. Být trochu větší, ovládalo by se snáz. Pod kolečkem je páčka pro zapnutí přístroje. Je dost malá a také tuhá. Zapnutí přístroje tak není zrovna nejjistější.

Elektronický hledáček má velmi vysoké rozlišení 2,764 milionu bodů a poměr stran 16:9 (1280×720 RGB pixelů). Jeho zvětšení dosahuje velmi dobré hodnoty 0,7× (reálně 1,39×), problémem je však jeho poměr stran. Zatímco hledáček je 16:9, fotografie jsou v poměru 4:3 a po krajích tak jsou značně tlusté nevyužité černé okraje. U fotografií tak hledáček působí velmi výrazně menším dojmem, než byste od 0,7× zvětšení čekali (na černé proužky se vyplýtvá celá čtvrtina všech pixelů!). Plná plocha je využita akorát u 16:9 (např. u videa). Obraz v hledáčku je ale i tak velmi dobrý a detailní.

Zadní displej je výklopný o necelých 90° nahoru a zhruba 45° dolů. Jeho rozlišení dosahuje 1,04 milionu (720×480 RGB pixelů) a je dotykový. Díky tomu se spousta věcí snadno ovládá. Dá se použít jak v menu, tak např. k polohování AF bodů, a to dokonce i tehdy, když máte oko u hledáčku. U Lumixu TZ100 byla aktivní jen část obrazovky, ale zde je takto aktivní celá plocha displeje, tedy při polohování do levého horního rohu si dloubete skoro do oka, jemnost nastavení je ale lepší. Panasonic zde ale má také režim "offset", který je naprostá paráda. Můžete využít jakoukoli část displeje (ideálně tedy spodní pravý roh) a ten funguje jako touchpad. Pokud odkudkoli táhnete prstem po displeji doleva, i AF bod půjde odkudkoli (kde právě je) doleva.

Displej má dobré pozorovací úhly a dostatečně jemný obraz. Nad displejem je tlačítko LVF pro přepínání hledáčku a displeje, tuto úlohu ale dobře zvládá automatika, takže jej raději můžete využít jako funkční tlačítko Fn4 a dát mu nějakou speciální funkci. Následuje Fn3, které ve výchozím stavu spouští 4K režimy (sériové snímání ve 4K a podobně). Dále tu naleznete mechanické tlačítko pro vyklopení blesku a AF/AE LOCK pro zamykání ostření a expozice dle nastavení v menu.

V pravém zadním rohu je malý výstupek pro palec, ale jak již bylo řečeno, jeho velikost je pro jistotu úchopu nedostatečná. Je tu roller, kterým se dá nastavovat clona nebo čas, umožňuje jemnější pohyb v menu nabídkách (horní roller prochází stránky, tento roller prochází položky na stránce). Jeho chod je tužší (méně vyčnívá nad povrch), proto je horní roller u spouště příjemnější.

Dále tu máme tlačítko Fn1, které opět může fungovat jako funkční s uživatelsky nastavenou funkcí, ve výchozím stavu spouští technologii Post Focus. Vpravo je pak spuštění režimu prohlížení snímků. Následuje čtyřsměrný ovladač, kde se nahoře nastavuje ISO citlivost, vpravo vyvážení bílé, dole samospoušť nebo sekvenční snímání, vlevo pak režim výběru ostřících bodů. Prostřední tlačítko potvrzuje nebo spouští hlavní menu. Dole je ještě tlačítko pro mazání, které spouští také rychlé plně konfigurovatelné menu a tlačítko DISP pro úpravu zobrazení displeje.

Pod krytkou na pravé straně fotoaparátu vidíte také HDMI a USB port, přes který lze fotoaparát také nabíjet. Na výlet tak nemusíte tahat další nabíječku, postačí vám ta z mobilu. Klidně tak můžete fotoaparát nabít třeba powerbankou, zatímco si na výletě dáváte oběd.

Zde pak vidíte tloušťku fotoaparátu a rozměry při plném vysunutí objektivu.

Vrátíme se ještě chvíli na horní stranu přístroje, kde je malý interní výklopný blesk. Ten je ale velmi slabý, jeho směrné číslo je jen 6 při citlivosti ISO 200 (GN4,2 při ISO 100).

Dole je ještě krytka prostoru pro baterii (Li-Ion akumulátor DMW-BLG10E s napětím 7,2 V a kapacitou 1025 mAh). Podporovány jsou SD, SDHC a SDXC karty včetně těch s rozhraním UHS-I U3. V pozadí vidíte i kovový závit pro stativ.

I když má Lumix GX80 pár mírných ergonomických nedostatků, celkově je jeho ovládání dost slušné a první ohledání slibuje zajímavé funkce. Pojďme se na ně tedy podívat v dalších kapitolách.