Dva objektivy nebo jeden ultrazoom?

Setové objektivy 18-55 mm a 55-200 mm nabízí buď manuální nebo automatické ostření, zatímco u 18-200mm objektivu je vedle manuálního režimu k dispozici automatický režim s možností manuálního doladění. Nejprve se podíváme na 18-55mm objektiv. Jeho ostření je průměrně rychlé. Pokud si myslíte, že ostření fázovým posuvem je nějak výrazně rychlejší než kontrastní ostření u kompaktů, tak to už není úplně pravda. Kompakty se dnes v ostření natolik zrychlily, že ostření tohoto objektivu je zhruba srovnatelné s nejrychlejšími z nich. Objektiv skutečně ostří ze vzdálenosti 28 centimetrů od snímacího čipu, což odpovídá zhruba 12 až 14 centimetrům od přední čočky.

Druhý objektiv 55-200 mm začíná mít s rychlostí trochu problémy, pokud se výrazně mění ostřící vzdálenosti. Pokud jste tedy ostřili dejme tomu na 1,5 metru a druhou fotku fotíte na vzdálenost třeba 100 metrů, dlouho trvá, než objektiv přeostří (a dělá u toho zvuky podobné jako vedení vysokého napětí). Nicméně pokud je změna vzdálenosti minimální, doostření je bleskurychlé. Oproti prvnímu ale vyžaduje podstatně delší ostřící vzdálenosti, výrobce hovoří o 1,1 metru. V praxi je to na nejširším 55mm ohnisku trochu lepší s cca 105 centimetry, na nejdelším ohnisku je to naopak lehoučce přes 1,1 metru (asi 112 cm). Od přední čočky je to pak vždy zhruba 95 centimetrů.

Asi největší radost ohledně ostření udělá 18-200mm objektiv. Přeci jen má nejlépe ovladatelné manuální ostření, rovněž ostřící vzdálenosti nejsou vůbec špatné. Na nejširším ohnisku je nutno být cca 30 cm od objektu (45 cm k čipu), na nejdelším pak necelých 25 cm. Vzdálenost k čipu je sice stále 45 cm, ale vzhledem k opravdu hodně výraznému vysunutí objektivu při maximálním ohnisku je ale vzdálenost k objektu mnohem menší. Rychlost ostření je trochu lepší ve srovnání s předchozími objektivy, na nejdelších ohniscích znatelně rychlejší než 55-200mm objektiv. Doostřování při podobných ostřících vzdálenostech mezi snímky je rovněž bleskurychlé.

Ani jeden z objektivů neumí makro právě nejlépe. Nejvýraznější zvětšení má 18-55mm objektiv s 1:3,1 poměrem zobrazení, 55-200mm verze má i přes snímací vzdálenost 1,1 metru poměr 1:4,3 a 18-200mm verze s půlmetrovou ostřící vzdáleností pak 1:4,5.

Jak je vidět, u všech objektivů jsem od kleští musel být poměrně daleko a s daným ohniskem jsem nedosáhl příliš velkého zvětšení. Kdo by chtěl lepší makro, musel by zvolit jiný objektiv nebo alespoň makro předsádku. Zatím vás mohu trochu navnadit na jinou připravovanou recenzi, když řeknu, že 55-200mm objektiv se s makro předsádkou dokáže proměnit doslova na pravý makro objektiv.

V této kapitole se podíváme na světelnost všech objektivů. Ačkoli mají hraniční světelnost téměř stejnou, díky jiným rozsahům ohnisek mají pochopitelně jiný průběh. Pro zajímavost jsem přidal i průběh světelnost objektivu Nikkor 18-105 mm F3,5-5,6 VR, který jsem testoval při recenzi zrcadlovky Nikon D5000. Jak je vidět, základní objektiv 18-55 mm má znatelně horší průběh světelnosti. Je to logické, protože se rozsah F3,5-5,6 musel roztáhnout jen na 18-55 milimetrů. Stejně tak logicky je tedy 18-105mm objektiv o něco světelnější, kde se tentýž rozsah clon roztahuje na dvakrát tak velký rozsah ohnisek.

Ještě lépe je na tom 18-200mm objektiv. Zatímco na 55 milimetrech má 18-55mm objektiv F5,6, 18-105mm verze už tam má lepších F5 a 18-200mm nabídne F4,8. Rozdíly to ale nejsou moc velké. Lze říci, že 18-200mm objektiv je zhruba o půl stopy světelnější, než když si koupíte základní setový objektiv 18-55 mm. Nicméně pokud tento základní objektiv doplníte o 55-200mm verzi, budete mít v druhé polovině ohniskového rozsahu (tj. 55-200 mm) naopak o něco lepší světelnost než při použití univerzálního 18-200mm objektivu.

Všechny testované objektivy byly vybaveny optickou stabilizací VR. U 18-200mm objektivu byla doplněna o Active mód, který dokáže pomoci stabilizovat i velké výkyvy, např. při snímání z jedoucího auta (kdo to někdy zkusil, ví, o čem mluvím). Umí také detekovat stativ a vypnout se, případně zjistit režim panorámování (snímání pohybujících se objektů v jednom směru).

Tyto snímky byly pořízeny ze vzdálenosti přibližně necelého 1,5 metru. expoziční čas byl nastaven natvrdo na 1/5 sekundy, citlivost pak ISO 200. Všechny fotografie jsou foceny při ohnisku 55 mm. Jak je vidět, 18-55mm a 18-200mm objektiv má účinnou stabilizaci, verze 55-200mm je na tom hůře, stabilizace se chovala poněkud náladově. Nutno však poznamenat, že účinek stabilizací všech objektivů byl pro mě v tomto testu občas nepříjemným překvapením. V některých případech se mi dařilo bez stabilizace pořizovat ostřejší snímky, pokud ale stabilizace zafungovala správně, pak přinesla opravdu ostřejší snímek, viz ukázkové fotografie. Holt při tak dlouhém času už to moc nefunguje.

Při 200mm ohnisku a kratším snímacím čase 1/8 sekundy byly výsledky zajímavější. Pokud stabilizace nabízí 4 EV k dobru, měla by zajistit při 200mm ohnisku ostré snímky i při času 1/13 sekund. Zvolený čas je tak poněkud delší, ale opět ukazuje, že stabilizace u 55-200mm objektivu nebyla tak dobrá. Naopak 18-200mm verze se představila v lepším světle. Mód Active zde vypadá být poněkud neužitečný, ale věřte mi, pokud dochází k opravdu velkým otřesům, je jeho funkce výrazně lepší než u Normal módu.