Panasonic Lumix GX9: postřehy z praxe

 

 

 

Do testu jsme dostali fotoaparát s objektivem Lumix 12-60mm F3.5-5.6, který potěší nadprůměrným 5× optickým zoomem v rozsahu od přepočtených 24 do 120 mm. Obě hodnoty jsou lepší než to, co je u setových objektivů zvykem. To se sice netýká standardní světelnosti F3,5-5,6, nicméně nejedna recenze ukázala, že toto sklíčko umí také nebývale krásně kreslit. Zajímavostí je, že použitý kus neměl tak hladký chod zoomovacího kroužku jako doposud jiné testované kusy. Při pomalém otáčení se tak zoomování občas i škubalo. Zaostřovací kroužek jde poměrně ztuha, ale přesto bez škubání a hladce. I tak se samovolně neotáčí, což je fajn.

 

 

Fotoaparát je vybaven 20MPx 4/3" snímačem (v tomto se shoduje s GX8, ale překonává GX80, která má jen 16MPx senzor). Přístroj nadále podporuje pouze kontrastní ostření pomocí čipu, disponuje však tradiční DFD technologii, která simuluje fázové ostření.

 

 

Na horní straně najdete spoustu ovladačů. Je zde klasické kolečko fotografických režimů i kolečko pro korekci expozice. Zejména to horní jde opravdu hodně ztuha (v létě s potícími se prsty to asi nebude žádná radost). Kolem spouště, která má přiměřený chod (rozhodně ne tak citlivý jako G9), je otočný roller pro nastavení expozičních vlastností. Tuhost je fajn a líbilo se mi, že Panasonic dovoluje použití všech rollerů ve všech režimech (není tedy vyhrazen např. jen expozičnímu času). Co se mi líbilo méně, je páčka na zapínání přístroje, pro jejíž sepnutí je potřeba vyvinout docela dost síly. Červené tlačítko pro natáčení videa má zhruba půlsekundovou prodlevu při zahájení i vypnutí natáčení.

 

 

Na horní straně je vedle vyskakujícího blesku a sáněk na blesk také výklopný elektronický hledáček (EVF). Jeho rozlišení činí 2,76 milionů bodů a má velmi dobré 0,7× zvětšení. Faktem nicméně je, že má poměr stran 16:9, takže při focení standardních 4:3 se využívá jenom část hledáčku a pak už není ani zdaleka tak velkým.

 

 

Panasonic použil 3,0" displej, který je dotykový a také výklopný (nahoru o necelých 90°, dolů pak o zhruba 45°). Někomu může chybět plně výklopný displej, ale to je individuální (osobně mám mnohem raději takto výklopné displeje než plně polohovatelné). Displeji není co vytknout, dává pěkný ostrý obraz (rozlišení 1,24 milionů bodů), ze stran jen klesá kontrast. Dobré je, že se dá ovládat i při focení přes hledáček (např. s okem u hledáčku můžete stále prstem šmatlat po displeji a upravovat pozici AF bodu). Nad displejem máte tlačítka na přepínání displeje, zaostřovacích režimů, spuštění blesku i zámek ostření a expozice.

 

 

Zadní roller nastavuje expoziční hodnoty a pokud máte vypnuté horní kolečko korekce expozice (s rozsahem -3 EV až +3 EV), můžete expozici korigovat zatlačením tohoto kolečka (v rozsahu -5 EV až +5 EV). Je to jen na vás. V menu si můžete upravovat chování ovladačů dle libosti. Dále už není moc co popisovat, funkce tlačítek jsou jasné. Co je ale překvapením, je krytka portů USB a HDMI. Ta se totiž schovává do těla fotoaparátu. Je nutno ji nejprve povytáhnout a ona pak sama uskočí dovnitř. Když jsem dostal fotoaparát s takto otevřenou krytkou, hned jsem myslel, že mi fotoaparát přišel rozbitý. Není tomu tak, jen se to tu dělá jinak.

 

 

V příslušenství najdete objektiv, krytky objektivu i těla, adaptér a USB kabel, akumulátor a krátký manuál.

 

 

Máme tedy za sebou první zkušenosti s fotoaparátem Panasonic Lumix GX9. Další kapitoly se budou věnovat praktickému chování a výsledkům při focení.