Akta o aktu 04: Umění, kýč nebo porno?

Umění, kýč nebo porno (plus právní kličky)?

Prvním z nich je něco, čemu pokročilí tvůrci říkají koncept nebo scénář. Není trapnější situace (a okatější přiznání vlastní neschopnosti anebo spíš docela jiných, nefotografických úmyslů), než když ihned po dojetí na místo plánované session zavelíte „Tak kde to vázne? Všichni svlékat!“, a pak tam chodíte, koukáte, drbete si bradu, potíte se a v lepším případě skutečně zoufale uvažujete nad tím, co by se tu vlastně dalo alespoň trochu smysluplně cvaknout.

Anebo nechodíte, nepřemýšlíte, potíte se ovšem stejně a zároveň mlčky a zuřivě drtíte všechny spouště, co jich vaše zrcadlovka má, dokud si to ta nebohá holka nerozmyslí, zase se rychle neobleče a s opovržlivým výrazem ve tváři nezmizí. Ano, ty úplně nezkušené to s vámi vydrží i tak (nemají srovnání), ale na to nespoléhejte. Děláte totiž všechno špatně a zjistíte to nejpozději večer doma u monitoru, až budete marně hledat nějaký použitelný záběr mezi stovkami a tisíci identicky nudných hrůz.

Na prvním místě by měl být totiž nápad. Ne na to, jak svléknout první holku, která se nechá. K tomu nepotřebujete fotoaparát ani čtení podobných textů, jako je tenhle. Mám na mysli tvůrčí nápad. Námět na jednu dokonalou, vyváženou a pokud možno alespoň něčím originální fotografii. Nebo sérii fotografií. Nebo na fotoknihu, výstavu, kalendář. Na základě tohoto základního plánu teprve pak začněte hledat už ne jakoukoliv, ale docela konkrétní modelku. Konkrétní věkem, tváří, typem postavy, barvou a délkou vlasů, výrazem, temperamentem.

Nebo postupujte obráceně. Seznamte se s konkrétní modelkou a na základě jejích dispozic se nechte inspirovat ke konkrétnímu námětu, ke stylu, k barevnému ladění, ke konečnému použití společně vytvořených obrazů.
Podobný akt je možné zhotovit prakticky kdekoliv. Rekvizit ani vizáže netřeba, ani tu případnou „husinu“ není většinou nutné řešit. Ideální styl na začátek nebo pro nadšené milovníky „přírodního“ a „přirozeného“ aktu.
Tady už se více pracuje s tvary, hledanou nebo vytvořenou světelnou atmosférou, částečně i s výrazem. Modelka by měla být o něco zkušenější a především trpělivější, musí umět nabízet a udržet jen nepatrně odlišné pohyby a v konečné póze třeba dostatečně dlouho zůstat bez pohnutí.

V obou případech byste tedy už v okamžiku dohodnutého setkání měli mít rámcově jasno, co, kde a jak chcete nafotografovat. Měli byste vědět, jaké potřebujete světlo, z jakého směru, jakým způsobem a jakými pomůckami budete muset modifikovat to, které je momentálně na místě k dispozici. Příslušné pomůcky, oblečení, doplňky a další rekvizity máte s sebou. Máte předem vyřešeno, je-li potřeba mejkap, speciální účes, body paiting nebo další úpravy samotné modelky, ale i to, kdo je bude dělat i jak dlouho asi budou (s ohledem například na měnící se přirozené osvětlení během dne) trvat. Nebo si přivezete vizážistku.

Pokud modelka o vašich konkrétních představách zatím nic nebo téměř nic neví, během příprav si najdete čas a seznámíte ji s nimi. I ona potřebuje vědět, má-li být věrohodnou, ochotnou a schopnou spolupracovnicí, co se od ní očekává, má-li být za anděla nebo za dračici, může-li se dynamicky nebo přirozeně pohybovat (protože používáme krátké časy nebo zábleskové světlo), nebo má nabízet sošné, strnulé a pokud možno nehybné pózy pro dokonale vypiplané záběry dlouhými expozicemi ze stativu.

Pokud je naše modelka zkušená nebo profesionálka (nebo obojí), už na začátku líčení, česání a přípravy scény si odloží civilní oblečení včetně spodního prádla, ponožek, řemínkových bot, ozdob a nepatřičných šperků. Zahalí se do pohodlného měkkého županu a vyhne se i sezení na příliš tvrdé nebo hranaté podložce. Všechny otlačeniny, proužky od těsných gumiček a zarudlá místa byste totiž hned za chvíli vyfotografovali a následně museli v počítači retušovat. Kdo říká, že na tom nezáleží, nejspíš nemá oči nebo retušuje jednu fotografii měsíčně. Takže modelce, která ještě takové zkušenosti nemá, své důvody hned na začátku vysvětlíme (nejde nám přece o okukování, nýbrž o co nejlepší fotografie!) a pokud nemá župan svůj, nabídneme připravený vlastní.

Podobné je to s teplem. I ve skutečně profesionální praxi (nejen fotografické, ale i filmové) je naprosto běžné, že plavky pro katalog nebo filmové exteriérové erotické scény se fotografují a točí převážně na podzim nebo v zimě, případně alespoň v dešti. Zkrátka jsem ten nápad já nebo zákazník dostal včera, jindy se nesejdeme, uzávěrka katalogu na další sezonu je příští týden. Celý filmový štáb (v našem případě zastoupený vaší osobou, případně asistentem nebo vizážistkou) může přitom podupávat nohami, zachumlaný v péřových bundách a s červenými nosy jako bambule. Modelka nebo herečka v ústřední roli ne!

Jestliže dokážete po hodinové dřině ve Photoshopu neviditelně odstranit nějaké ty vrásky, rýhu od podprsenky nebo zaříznuté podkolenky, husí kůži po celém těle ani zimomřivou bělobu promrzlé pokožky, protkané desítkami modrých a růžových žilek v reálném čase zachránit nedokážete. A pokud i nakrásně ano, nenajdete nikoho, kdo by za vaši dřinu adekvátně zaplatil. Daleko snazší je použít teplomet, vyhřátou šatnu nebo místnost, automobil s nastartovaným motorem, sadu hřejivých dek. Na fotografiích se nic z tohoto zázemí neobjeví, přesto rozdíl na fotografiích pozná úplně každý!

Pojem „fotografický akt“ už sám o sobě vyvolává daleko kultivovanější dojem a příznivější očekávání esteticky náročnější části veřejnosti, než třeba jiné, lidovější označení pro totéž: „Nahotinky, hanbaté fotky“. Přitom mnoho fotografů všechny tyto pojmy zaměňuje nejen v hovoru, ale i ve vlastním uvažování a v plánování příštích fotografických seancí. Lékařský dokument, abstraktní umění, romantický náladový akt, naturistická přirozená ilustrace, vzrušující krása bez závoje, líbivý přebarvený kýč, zakázkový soukromý akt, erotický glamour, řemeslně dokonalá nahá fotografie ve stylu Playboye, krásná pornografie i odpudivá obscénnost.

Cokoliv z toho a mnohem víc je pochopitelně v rámci mantinelů oboustranné dospělosti a dobrovolnosti, o nichž jsme se bavili v minulých dílech, dovolené a běžně praktikované. Měl bych mít ale jako fotograf v této věci jasno dlouho předtím, než vstoupím na scénu a začnu dirigovat ostatní. Mám svoje vlastní hranice, snažím se o osobitý styl, nebo hodlám fotografovat cokoliv a jakkoliv, bude-li to příslušně honorováno? Znám alespoň rámcově (přesné definice neexistují nebo se diametrálně liší) hranice jednotlivých žánrů, ovládám nezbytné řemeslo (lišící se opět styl od stylu), disponuji specializovaným vybavením a rekvizitami, vybral jsem pro příslušný žánr vhodnou, svolnou a informovanou modelku?

Teprve tehdy, odpověděl-li jsem sám sobě s čistým svědomím na všechny výše uvedené otázky kladně, mohu se objevit na „place“, udílet sebevědomé pokyny všem okolo a konečně zvolat to kýžené: „Svlékat a jdeme na to!“

Tolik k prvnímu kroku z úvodu. A druhý veledůležitý úkon? Ještě předtím, než začnete fotografovat, znovu důrazně doporučuji nechat modelku podepsat Model release, neboli dohodu o užití společně pořízených snímků.

Co by v takové dohodě mělo všechno být? Vzorových smluv najdete na internetu i jinde desítky. Můžete použít takto obecný vzor, rozšířit ho nebo zúžit, můžete doplnit vlastní nápady, návrhy a podmínky nebo si vypracovat vlastní originální verzi. Určitě by neměla chybět jména a ostatní důležité identifikační nacionálie obou stran (číslo OP, rodné číslo nebo datum narození pro určení věku k danému datu podpisu), místo fotografování, základní popis žánru nebo plánovaného zaměření fotografií, způsob, případně období (je-li omezeno) jejich zamýšleného využití, případně příslušná omezení, vymíněná některou z obou smluvních stran. Neuškodí pasáž o tom, že všichni níže podepsaní jednají zcela dobrovolně, po důkladném uvážení, bez stresu a jakéhokoliv nátlaku, případně i to, že jakékoliv případné změny nebo dodatky k této smlouvě jsou v budoucnu platné a možné pouze tehdy, jsou-li opět vypracovány v písemné podobě a podepsány oběma současnými smluvními stranami.

Na druhé straně, i pokud neuvedete na závěr obligátní formulku: „Veškeré zde výslovně neuvedené možnosti, situace a podmínky, které mohou ve vzájemném vztahu obou smluvních subjektů nastat, budou řešeny na základě platných právních předpisů a norem“, na faktu, že to tak bude, se nic nemění. Takovými předpisy se míní příslušné pasáže Občanského zákoníku, Zákoníku práce a dalších závazných norem v platném znění. Doporučuji příležitostně prolistovat, leckdo může být mile i nemile překvapen, co vše se nás, jako fotografů, v případě občanského sporu týká.

Může se samozřejmě stát, že je modelka znalejší a připravenější, než vy a vytasí se s předem připravenou smlouvou vlastní. Stejně, jako vy se určitě budete snažit, aby vámi připravená a modelce předložená dohoda byla pro vás co nejvýhodnější, bude se druhá strana snažit o totéž. A tak je určitě namístě varování: Stejně, jako vy byste měli před podpisem modelku podrobně informovat a upozornit ji na pro ni důležité a zavazující pasáže (budete se možná divit, ale seriózní fotografové tohle skutečně dělají), nezapomeňte si vy sami před vlastním podpisem důkladně přečíst smlouvu, případně předloženou modelkou. Pokud to neuděláte, zjistíte třeba až při zpracovávání úžasných záběrů, že jste se zavázali každé jednotlivé publikování předem s modelkou odsouhlasit (písemně), že nesmíte fotografie uplatnit komerčně, zveřejnit je na webu nebo v domácích médiích, případně jste povinni dělit se kdykoliv v budoucnu o příslušný komerční profit.

To, že jste nečetli dost pozorně, zjistíte v horším případě až u soudu. Na druhou stranu vás ale nic nenutí, abyste podobně nevýhodnou dohodu podepisovali. Modelek je spousta a ne všechny mají podobné nároky nebo i docela scestné představy o vlastní nenahraditelnosti. Prostě jí poděkujte za návštěvu a pošlete ji domů, bez fotografování i bez honoráře ovšem. Na druhou stranu se ale nedivte ani neurážejte, udělá-li totéž jiná modelka příště vám, až si přečte návrh smlouvy, kterou jste jí předložili vy. Svoboda rozhodování a rovnoprávnost ve vztazích jsou fajn i ve fotografii aktu!
Experimentální a abstraktní akt nemusí být nijak náročný na fyzické kvality modelu, ale spíš na jeho ochotu a schopnost adekvátní reakce i spolupráce. Záběry se často jen s malými změnami mnohokrát opakují, dokud není fotograf zcela spokojen.
Lehce erotická, ale stále ještě vkusná fotografie, za kterou se nemusí stydět fotograf ani modelka. Oblíbený styl pózování i svícení zejména pro propagační agenturní modelingové fotografie, stejně jako pro soukromé užití zákaznic (téměř) všeho věku.
Tohle bude nejspíš jen těžko zcela vážně míněný akt, spíš trochu pouťový kýč nebo soukromá fotografie pro zájemce se smyslem pro humor. Nejcennější na ní je asi ta tuba nebo malované látkové pozadí. Přesto pozor! Co není zakázáno, je dovoleno! Pro podobný styl fotografií získáte zákazníky mnohem snadněji, než pro „seriózní“ umění a vydělávat fotografováním peníze není nic nemravného. Podobné je to (minimálně dle litery zákona, osobní morální zásady se liší člověk od člověka) se skutečně erotickými a pornografickými fotografiemi a s desítkami časopisů (stovkami a tisíci webů), které je otiskují. Údajně je nikdo pravidelně nekupuje ani neplatí za jejich prohlížení (nebo znáte někoho, kdo to přizná?), takže na nich nelze vydělat. Jejich vydavatelé ovšem jezdí v mercedesech, kvé sedmičkách a v maserati biturbo. Že by neuměli počítat?