Akta o aktu

Minule jsme mluvili o nekonečných možnostech, které nám při zdokonalování a finálním dotváření aktových fotografií poskytuje počítač a na něm nainstalované příslušné programy. Víte už tedy téměř vše. Zbývá dodat jen pár posledních rad na rozloučenou.

Digitální éra rozdělila fotografy na dvě více méně nesmiřitelné skupiny. Jedni považují počítač za přirozeného přítele fotoaparátu, druzí za prznění „čisté“ fotografie. Kdo má pravdu? A jak případně na to?

Minule jsme vybrali optimální světelné zdroje a naučili jsme se je kreativně i technicky vhodně používat. Dnes si povíme něco o zvláštnostech měření jejich světla a nastavování hlavních expozičních parametrů na fotoaparátu při ateliérovém fotografování.

Dnešní díl úzce navazuje na minulou část a pokračujeme zde ve stručné procházce fotografickým ateliérem pro všechny ty, kterým učarovala možnost ovládat při fotografování aktu každou maličkost.

Je vědecky dokázáno, že každý touží po tom, co nemá. Brzy poté, co dosáhne cíle, začne si uvědomovat i stinné stránky svého úspěchu a upíná se k nové modle. S vysněným fotografickým ateliérem to bývá naprosto stejné.

Minule jsme mluvili o fotografování aktů v běžném interiéru, v němž máme klid a soukromí na tvůrčí práci, ale často zápasíme se stísněným prostorem a s nedostatkem kvalitního světla. Dnes proto půjdeme na vzduch.

Fotografovat umíme už dlouho, modelku zvládneme získat, nalíčit i motivovat, nápadů máme také plnou nůši, zbývá najít vhodné a nerušené prostředí. I tady se dá ale snadno zvítězit i prohrát.

Možná vám teď trochu nabořím iluze, ale po mnohaletých zkušenostech se stovkami modelek nejrůznějších úrovní, věku a proporcí si dovoluji tvrdit, že absolutně dokonalý model, naprosto dokonale se hodící pro ten který konkrétní projekt, neexistuje!

Snad největším neštěstím pro fotografa je ztráta zraku. Druhým obrovským hendikepem fotografa lidí je neschopnost řeči. Němý autor může jistě geniálně fotografovat architekturu, možná i pouliční ruch, ale jen těžko vytvoří zajímavý portrét, neřkuli akt.

V dnešní době už přeci jen fotografický akt nebudí v očích veřejnosti takové pozdvižení. Úměrně s tím se stále více rozrůstá množina soukromých zájemců, ochotných na podobných záběrech pózovat i pro vlastní potřebu nebo jen zábavu.

O mužském aktu se příliš nemluví, a když už, posluchač se třeba jen podvědomě ušklíbne a pomyslí si něco o čtyřprocentní menšině. To jen dokazuje, jak jednostranně sexistický pohled na svět si my muži pěstujeme. Tenhle text to nejspíš nezmění, ale zkusme to!

Jsou jako modelky pro fotografii aktu vhodnější dívky a ženy s postavou téměř dětskou (při dodržení hranice plnoletosti, pochopitelně), štíhlou, jakoby chlapeckou, anebo obdařenou plnými ženskými XXL tvary?

Pro řadu výtvarných fotografů je černobílá fotografie umění, ta barevná řemeslo nebo i kýč. Nebylo tomu tak vždy. Barva ve fotografii dlouho neexistovala a nebylo co řešit. Komu barevná informace v obraze chyběla, mohl své fotografie maximálně tak kolorovat.

Fotografie aktu podléhá módnímu diktátu jako kterékoliv jiné umění nebo spotřební zboží. Může být totiž obojím. Obsah je daný, forma se však může proměňovat až neuvěřitelně. A styl je pro dnešního konzumenta často důležitější, než vlastní obsah.

I ve fotografii aktu existují věčné otázky. Jednou z nich je třeba ta, jestli má být fotografie pravdivá nebo zda může či dokonce má lhát. Jen jinak položenou je otázka, zda máme zaznamenávat realitu tak, jak je, nebo zda inscenovat, tedy tvořit.

Jaké světlo je pro fotografování aktu nejvhodnější? Kde ho vzít (najít), kdy a proč? Jak ho ovlivnit a jak s ním zacházet? Spousta fotografů vám bude například tvrdit, že k aktu se nejlépe hodí světlo přirozené. Nevěřte jim!

Jen málokdy bývá na fotografii aktu zachyceno výhradně jen samotné tělo nebo jeho část. Ale i tehdy, pokud kolem není doslova nic, musíme právě to „nic“ řešit stejně důkladně, jako samotný model. Tím spíše, vyskytuje-li se v záběru mimo model ještě „něco“.

Bez těla není aktu. Jakýsi model už k dispozici máme, je ale vhodný právě pro ten druh aktové fotografie, který máme na mysli? Je fyzicky a pohybově dostatečně disponovaný, dostatečně atraktivní, zkrátka použitelný?

Modelku tedy na základě rad z minulého dílu již týden máme, takže rychle svlékat a jdeme fotografovat. Nebo ještě raději ne? Blíží se to, nebojte, jen bychom předtím měli provést poslední dva důležité úkony.

Nejčastějším dotazem diváků, laiků, ale i fotografů, kteří by to také rádi zkusili, bývá věta: „Kde sháníte modelky?“ Není to největší problém při fotografování aktu, ale problém to občas pro někoho (a občas pro všechny) je. Dnes se v tom pokusím pomoci.

Už víme, že fotografický akt nevznikl na zelené louce a z ničeho, ale že měl v celé historii výtvarného umění na co navazovat. Přesto si prakticky dodnes nese na čele nálepku jakéhosi zakázaného ovoce. Proč tomu tak je a dá se s tím bojovat?

Nejen české televizní stanice rozumí moderním trendům a hladu svých diváků po pravidelné podzimní dávce nových seriálů. Jeden totiž právě začíná i zde. Navazuje na úspěšný 45dílný cyklus Ejhle člověk! a bude tentokrát celý o AKTU!