Akta o aktu 17: V polních podmínkách (exteriér)

V polních podmínkách (specifika exteriéru)

Příroda skýtá nekonečné příležitosti fotografům všeho druhu, všech úrovní a veškerých myslitelných zájmů, proč bychom ji tedy neměli využívat i my, zájemci o akt? Najít vhodný a klidný kout není stále ještě naštěstí ani v přelidněné Evropě žádný problém. A navíc, i jedno a to samé místo, které se nám třeba už v minulosti osvědčilo, nabízí během dne, týdne, měsíce i roku mnohonásobně větší proměnlivost, než jakou jsme schopni efektivně zajistit v jakémkoliv ateliéru. Nejen teplotně a světelně. Mění se i samotný prostor a objekty v pozadí, barevnost, rozměry a tvar veškerých kulis, mění se tonalita i celkový kontrast scény.

Přirozené světlo je takové přirozené (jak napsal v testu jeden můj student) a působí tedy „přirozeně“. Chtěl tím nejspíš vyjádřit, že jednotlivé valéry přírodního osvětlení, jemné proměny a jeho místní kolísání jsou za vhodného počasí natolik okouzlující, fotogenické a složité, až je velice obtížné (nikoliv nemožné) ho napodobit uměle. A právě proto, že většina z nás dosud nedisponuje světelným parkem (ani rozpočtem) hollywoodských filmařů, musíme za podobnými podmínkami zkrátka tam, kde se momentálně vyskytují.

S tím hned souvisí jedna zásadní obtíž fotografování v exteriéru: To, že se podmínky neustále mění, je fajn, ony se ale mění nezávisle na našich momentálních potřebách. A to je často doslova frustrující!
Na stejném místě a ve stejném okamžiku lze i v přírodě zhotovit jednou fotografický akt běžný, realistický a klasicky zpracovaný, vzápětí ale i více či méně vyšinutý, stylizovaný a i pozdějšími úpravami posunutý až třeba někam na avatarské téma. Ani jeden z možných přístupů se určitě nebude líbit všem, rozhodnutí tedy může být obtížné.
Světlo v exteriéru se neustále mění a jen občas pracuje k našemu užitku. Chce to pohotovost a trochu štěstí. Pokud nám situace nevyhovuje, se samotným světelným zdrojem toho moc nenaděláme. Můžeme ale model posouvat, fotografovat ho z jiné strany, do světelného kužele vřadit různé rozptylové, odrazné nebo stínící plochy, olistěné větve stromů a keřů, závoje, sítě, mříže a další pomůcky vhodných tvarů a velikosti. Stačí se umět dívat, hledat (a počkat si na správné počasí).
Fotografovat se má se sluncem v zádech! Nejhorší, co může fotograf udělat, je snažit se zobrazit postavu v přímém protisvětle! Tolik klasické příručky. Znamená to, že pokud se o něco takového pokusíte, budete mít jiné fotografie, než většina ostatních, kteří podobné rady považují za svaté. A o to jde ve fotografii především, nebo ne? Navíc můžete vzniklý kontrast poměrně přesně regulovat dosvícením a vyrovnáním expozice třeba s pomocí elektronického blesku nebo větší odrazné plochy.

Kolikrát už jsme všichni zažili situaci, kdy se ocitneme v místě a čase, které si přímo říkají o záběr. Na obloze duha, vzdálené hory kropenatě září světelnými skvrnami jak z prospektu na norskou dovolenou a v čerstvém větru se nebe nad námi zásluhou místního autobazaru na dlouhé minuty pokrylo rudými fábory dlouhých třepetalek.

Připadáme si jak v čínském historickém velkofilmu. Fotoaparát pochopitelně s sebou nemáme. Nebo máme, ale v brašně. Ta leží v kufru auta pod nedělním nákupem. Než ho odemkneme, bude určitě po všem. Možná bychom to nakonec i stihli, ale nejsme nějací broučkaři nebo fádní krajináři, kteří mohou fotografovat kdykoliv a kdekoliv, pokud je místní situace zaujme. My však žijeme akty a bez modelu je pro nás sebekrásnější scéna jen prázdným jevištěm. Staneme proto v němém zoufalství. Po chvíli, sotva duha zmizí a vítr se utiší, třepetalky klesnou a my se přistihujeme, kterak klečíme u okraje štěrkové cesty a bijeme hlavou o zem.

Podobné zažité zoufalství si jistě nese v duši každý z nás, ale jen ti nejzoufalejší (anebo nepoučitelní) hned druhý den organizují velkolepou náhradní akci. Přes noc vymyslí šokující koncept, obvolají ochotné modelky, vezmou si dovolenou a ve stejnou hodinu jsou už na místě, s čerstvými akumulátory, prázdnými kartami, plni čerstvého elánu. Je vlhko a mlha. Hory byly včera asi někde tímhle směrem, vážně nádhera! Vítr se také jaksi nedostavil a tak i fáborky jen splihle visí kolmo dolů. Modelky mají husí kůži, hryžou je komáři a následné rudé pupence je vidět už v hledáčku. Další rudo je před očima.

A zase bijeme tou hlavou. Příště si už třeba včas vybavíme onu omšelou větu ze školních čítanek, o řece, do níž není možné vstoupit dvakrát. To je totiž fotografování v exteriéru v kostce. U aktu navíc znásobené častou proměnou nálady modelů, způsobené tu hmyzem, tu kolísající teplotou, jindy náhodnými „čumily“.

Zvládnout to vše a přes veškeré objektivní obtíže pořídit i v těchto podmínkách slušné fotografie, chce kus odvahy, umu, zkušeností i štěstí. Přesto právě v exteriéru vzniká denně spousta krásných aktových fotografií, takže to určitě jde. Jen toho štěstí a příznivých náhod tu potřebujeme k úspěchu podstatně víc, než při fotografování pod střechou, a tak je toto území vyhrazeno z větší části řádění amatérů (tohle nepěkně zprofanované slovo samozřejmě ve skutečnosti neříká zhola nic o kvalitě výstupu), nezávislých na termínech a na dodržování přesně specifikovaných parametrů výsledku.

Dokážeme-li se ale přenést přes výše zmíněná úskalí, nabízí toho exteriér skutečně hodně. Z důvodů především teplotních se bude většina akcí odehrávat od jara do podzimu, známe ale i spoustu podařených aktových záběrů na sněhu, ve vánici, pod ledem nebo na lyžích. V tomto zejména v posledních desetiletích mimořádně populárním fotografickém žánru totiž skutečně už asi neexistuje nic, co by nebylo vyzkoušeno alespoň tucetkrát. Jen o tom třeba my sami dosud nevíme.

Google určitě ano! Nemá však rozhodně smysl před každým plánovaným fotografováním trávit dlouhé hodiny hledáním, je-li náš nápad dostatečně originální a dosud neviděný, nebo zda máme vše raději včas odpískat. Jediný důsledek takového počínání je, že nenafotíme nikdy nic. A zbude nám jen fundované (a zakyslé) kritizování prací ostatních, odvážnějších. Jestli mohu radit, používejte vlastní hlavu. A pokud už se neurodí v ní, nekopírujte vědomě, ale inspirujte se. A modifikujte. Jednou z možností obměny je právě výběr jiného prostředí, osvětlení a rekvizit. Právě exteriér v tomto ohledu nabízí nejvíc.

Pod pojmem akt v exteriéru si někdo představí Kuščynského dívku v kapradí, jiný má před očima prachovské skály, další třeba lány zelené, nebo snad již zlátnoucí pšenice. Louky, pole, rybníky, řeky, jezera a potůčky, boží muka, osamoceně stojící mohutné duby i hustě rostoucí bukový les se světle šedavými kmeny v podzimní mlze.

Nemusíme ale zůstávat stále jen v „divoké“ nebo ochočené přírodě. Města, ulice, nádvoří továren, noční i denní parky, soukromé zahrady, promenády, altánky, opuštěná hlediště letních kin a sportovních stadionů s vizuálně atraktivním opakováním stovek shodně barevných i tvarovaných sedadel, to vše nabízí rovněž mimořádně atraktivní alternativy. Ze zajímavých kulis nesmíme vynechat nočně nasvícené benzínové pumpy, významné stavební a historické dominanty, památky a vizuálně atraktivní průčelí mnohých budov.

A dnes již naštěstí nemusíme zůstávat ani za pecí. Fotografovat akty můžeme už i my (a také to děláme) v kostarické džungli, na plážích Brazílie i Chorvatska, u norských fjordů i u bazénů floridských hotelů. Na celoročně fotogenické písečné duny Kanárských ostrovů létá za fotografováním výtvarných černobílých aktů pravidelně a rád Adolf Zika i mnozí další. Komerční aktové workshopy v Chorvatsku i jinde ve Středomoří pořádá několik domácích agentur a jejich termíny bývají rok co rok zcela naplněny.

Ten, kdo se finančně zcela nevyčerpal pořízením potřebné fotografické výbavy, může čerpání dokončit přikoupením té profesionální potápěčské, a může poté za přispění fyzicky vhodně disponované modelky pořizovat romantické podvodní akty v gejzírech bublin, jako například Milan Šára. Ekonomičtější a proto hojněji provozovanou variantou téhož (s většinou patřičně nízkorozpočtově vyhlížejícími výsledky) je fotografování aktů v nejbližším modro bíle vykachlíčkovaném bazénu.

Existují i prostředí přechodná, rovněž mimořádně zajímavá a k fotografování vesele i vážně míněných aktů se mimořádně hodící. Polorozpadlé haly bez oken nebo dokonce s propadlými krovy, jsou zároveň exteriérem i interiérem. Stejně tak torza bývalých kostelů a hradů. Fotografování v jedoucím či stojícím automobilu by leckdo zařadil do kapitoly o práci v interiéru, byť třeba v trochu stísněném. Co ale v případě, půjde-li o kabriolet?

A co když s ním zajedeme do myčky (o tomto specifickém a barevně atraktivním prostředí jsme už podrobněji psali před časem), která je sama interiérem? Nebo není, nemá-li dveře na obou koncích linky? Nechme škatulkování a pojďme raději fotografovat! Za chvíli je tu Silvestr a Nový rok, takže dovolte jeden recept na netradiční zimně slavnostní venkovní akt, možná ne nový, ale určitě zábavný a nepostrádající i špetku adrenalinu:

Potřebovat budete několik rachejtlí a dělobuchů, někoho alespoň zčásti střízlivého k jejich obsluze, otužilou a patřičně rozjásanou modelku (nebo pět) a volné, nejlépe zasněžené prostranství, ideálně s romantickým výhledem na zářící velkoměsto nebo hvězdnou oblohu v pozadí. Co s čím máte dělat a kam co zasunout, aby vše správně fungovalo ke všeobecné spokojenosti, už vám radit nebudu, individuální chutě jsou zkrátka většinou individuální (jak by asi napsal výše zmíněný student). Dozdobit můžete podle chuti svíčkami a prskavkami, nezapomenout to vše vyfotografovat bych považovat za základní požadavek. Jestli ale zveřejnit, to už následně zvažte sami. V ideálním případě získáte ale podklady minimálně pro dodatečné anebo příští novoroční péefko! Krásný nový rok 2013!
Pokud jde o styl exteriérových aktů, můžete se pohybovat v neskutečně širokém rozpětí od úplné abstrakce, až třeba po nahrané pseudorealistické výjevy. Anebo si třeba oblíbíte docela obyčejný dokument a humor všedního dne.
Barevnost a barevný kontrast aktu v přírodě vhodně dotvoří i relativně drobná rekvizita, buďto korespondující s prostředím, anebo záměrně neladící, provokujíc tím divákovu fantazii.
Méně je často více, tak jako i v jiných případech! Omezená a řízená barevnost tohoto záběru, spolu s odvážnou perspektivou a vyváženou kompozicí na pozadí speciálně vybraného architektonického detailu mají ve vzájemné součinnosti na svědomí téměř až ateliérový pocit z výsledné fotografie.
Před koncem roku bývá dobrým zvykem potěšit milou pozorností věrné zákazníky. Snímek, nazvaný „Štědrý večer na E55“ nám navíc připomene, že akty lze v exteriéru fotografovat skutečně celoročně, bez ohledu na počasí a drsnost panujících podmínek. Je to náročnější na přípravu i na všechny zúčastněné a musí tomu odpovídat i předem vymyšlený základní koncept. Odměnou ale může být snímek, který jen tak někdo nemá!