Ejhle člověk 31: Účel a užití

První Nač? – účel a užití

Způsobů použití výsledných fotografií je jistě celá řada. Každého jen trochu pokročilého tvůrce ale asi napadne, že prvním krokem by určitě měla být jejich autorská sebekritická selekce. Neexistuje totiž fotograf, který by jako tovární linka chrlil jen samé podařené záběry.

Dříve, než je tedy předvedeme veřejnosti (týká se i docela obyčejných rodinných záběrů širšímu příbuzenstvu), měli bychom je utřídit a důsledně rozdělit na odpad, na podmíněně použitelné a na vynikající záběry. Rozhodně nelze doporučit často praktikovaný postup, kdy mnozí po návratu z výletu rovnou zkopírují obsah karty na svůj web, na „fejsbuk“ nebo rajče. To ale jistě nejsou fotografové ve významu, jak jej chápeme my, pomiňme proto jejich bláhové počínání s úsměvem.

Ani takzvaný odpad nemusíme rovnou likvidovat, záleží ale zajisté i na jeho množství. Pokud někdo například na sportovním zápase nadrtil za odpoledne (kromě těch tří podařených) dva tisíce záběrů rozmazaného běžícího fotbalisty neidentifikovatelného klubu, navíc bez míče, je určitě zbytečné cokoliv z tohoto množství archivovat. Většinou ale doporučuji několik málo i těchto nepodařených záběrů alespoň dočasně uschovat pro pozdější sebereflexi, poučení se z vlastních chyb při studiu EXIF dat, pro připomenutí tehdejší atmosféry, počasí, přítomných osob atd.

Další dvě skupiny, tedy průměrné a vynikající záběry, už je nutné posuzovat uvážlivěji. Zejména složku průměrných lze určitě ještě zredukovat z hlediska případné duplicity. V případě shodného obsahu dáme vždy přednost vyšší technické kvalitě. Pokud si však nejsme jisti a každá varianta má jisté přednosti i nedostatky, archivujeme obě.

I snímek z kategorie průměrných se totiž snadno může v závislosti na budoucích okolnostech nebo změnách priorit stát daleko žádanějším, než dnes. Proto si i jeho važme a pečujme o něj. Může totiž časem získat třeba jen nový dokumentární význam, může se ale někomu hodit do knihy nebo do nějakého příběhu (třeba jen z důvodu zachycení chronologie konkrétní události) nebo proto, že stejnou situaci prostě nikdo jiný nezachytil. Nástěnný kalendář je jistě možné sestavit jen ze samých výjimečných záběrů, ale knihu (fotoknihu), rozsáhlejší cestopisnou prezentaci nebo historické pojednání atd. jen stěží.

Navíc to často paradoxně ani není žádoucí. Oko divákovo má, stejně jako ve filmu, rádo proměnlivý rytmus – napětí a úlevu, adrenalin a odpočinek. Jen tehdy si naplno vychutná vrcholy, když je má s čím poměřit. Nezapomínejte na to při sestavování výstavních kolekcí, prezentací a fotoknih. I tady se proto dobře uplatní „průměrné“ záběry.
Asi nejčastější užití fotografie vůbec. Obligátní rodinná dovolená, tady navíc u „profláknutého“ moře. Ani zde však není nutné rezignovat na základní fotografické návyky a nároky. Zkuste třeba jen pozorovat zajímavé světelné situace a i ty nejtuctovější záběry jimi trochu ozvláštnit.
Fotografie je médiem, schopným (v ideálním případě) natrvalo zachytit významný životní okamžik nebo událost. Byl jsem tam, dokázal jsem tohle. Na spodní fotografii je ale jako varovný příklad asi z těchto tří nejvýznamnější událost (zisk mistrovského černého pásu v karate), zachycená přitom naprosto nejhorším možným způsobem, s absolutní rezignací na základy řemesla a kompozice. Ten „úžasný“ a „citlivě“ umístěný rámeček s nápisem snímek už ani moc nezhoršil. Škoda promarněné šance!
Určitě neodmítnete žádnou příležitost něco si fotografováním přivydělat. Nejrůznější módní přehlídky jsou snadnou a hojnou možností, stejně jako svatby nebo malé i větší sportovní a hudební podniky.
Během zakázkového fotografování jistě zachytíte všechny potřebné a vyžádané momenty a události standardním způsobem. Neomezujte se ale jen na slušné řemeslo. Pozorujte aktivně cvrkot kolem sebe a snímejte navíc i všechny zajímavé momentky a mimořádné situace. Třeba je také prodáte, ale docela určitě se jimi zviditelníte víc, než záběry, jaké bude mít deset dalších fotografů.

Je známou pravdou, že fotografická konkurence nebyla nikdy tak silná, jako dnes. Standardní řemeslo za vás již z naprosté většiny odvede sám automatický režim fotoaparátu. Když to přeženu, stačí dnes často jen zavřít oči, jednou nataženou rukou namířit objektiv přibližně správným směrem a stisknout spoušť.

Minimálně polovinu takto „rychlokvašených“ autorů přitom dříve či později napadne, že by nebylo špatné, vydělávat tímto snadným způsobem velké peníze a minimálně, když už ne pořídit si nějaký hodně velký mercedes, získat zpět finanční prostředky vložené do fotografického vybavení.

Ne nadarmo se říká, že se u nás počet profesionálů rovná počtu prodaných digitálních zrcadlovek. Úspěchu takových chytráků přitom nahrává fakt, že stejně málo poučení jako oni sami jsou i jejich potencionální zákazníci a uživatelé podobně „nacvakaných“ snímků. Špatnou fotografii od dobré nerozeznají buďto vůbec, anebo budou maximálně schopni se orientovat podle celkové ostrosti nebo zavřených očí osob v záběru. Těžko se jim divit, mají jiné starosti a jiné znalosti.

Neříkám to proto, abyste rezignovali. Již Jan Werich říkával, že boj s lidskou hloupostí sice nelze vyhrát, ale neměl by se nikdy vzdávat. Prezentujte tedy svoje fotografie (ty z nich, o jejichž kvalitě a mimořádnosti jste sami stoprocentně přesvědčeni – říká se tomu autocenzura) všude, kde je to možné, nabízejte je a porovnávejte s ostatními. Ten umí lepší módu, ten akty, já mám ale třeba hlubokomyslnější portréty nebo citlivější sociální dokument.

Nejen fotografů a fotografií (těch příšerných i těch vysoce kvalitních) je dnes mnohem víc. Naštěstí je totiž víc i příležitostí, jak je uplatnit. Začněte třeba tím, že si založíte vlastní web. Ne ovšem jenom obyčejnou galerii na nějakém veřejném serveru, kde se ztratíte v moři vám podobných, kde vaše dílo bude kritizovat každý, kdo udrží v ruce myš a kde o grafickém řešení vaší prezentace rozhoduje někdo jiný.

Pořiďte si vlastní prostor s jedinečnou a snadno zapamatovatelnou adresou (doménou), jehož budete jediným pánem. Návodů, jak na to, je plný internet i počítačové magazíny, zde není prostor k podrobnějšímu popisu postupů a možností. Vězte tedy jen, že vlastní celosvětově viditelnou virtuální galerii můžete vytvořit už za pár desítek minut z pohodlí domova a nemusí vás to v první fázi stát vůbec nic kromě vašeho času. I hodně profesionální řešení ve finále vyjde jen na několik (jednotek až desítek) stokorun ročně. Porovnejte tuto částku třeba s cenou vašeho už léta ve skříni ležícího a zaprášeného stativu a jděte do toho!

Nezapomeňte, že nejdůležitější ze všeho je vždycky odvážit se udělat první krok. Nikdo netvrdí, že výsledek musí být ihned prvotřídní a definitivní. Vše totiž můžete kdykoliv, většinou (opět z pohodlí vlastního domácího „ušáku“), měnit a vylepšovat, nárazově, postupně nebo periodicky, sami nebo s pomocí vašeho známého šikovného grafika, či s využitím mnoha virtuálních instantních schémat, jak se vám zrovna zachce.

O své nové galerii dejte vědět světu. Využijte vyhledávačů, sociálních sítí, svých přátel a kamarádů, natiskněte si vizitky nebo letáčky. Pokud se chcete fotografií živit nebo přiživovat, zúčastňujte se zpočátku třeba jen místních firemních veletrhů nebo prezentací, obcházejte úřady, redakce a podniky. A neberte vážně první neúspěchy. Nečekejte, že se už zítra nebo za týden stanete úspěšným, slavným a bohatým. Ale třeba za měsíc, za rok…

Ani v dnešní době ovšem (jak nepřestávám doufat) každý nemyslí jen na peníze a na rychlé zbohatnutí. Ten, kdo souhlasí, má řadu dalších možností, jak uplatnit své podařené fotografie lidí a jak předvést své umění a mimořádné vidění světa světu. Uspořádejte například vlastní (nejprve malou, pak hned větší a nakonec velkou) výstavu. Buďto sami nebo prostřednictvím fotoklubu či galerie.

Nabídněte své fotografie k otištění do odborných fotografických nebo výtvarně zaměřených časopisů. Nedoufejte pokaždé v honorář, ty doby jsou dávno pryč a zájemců, kteří zdarma čekají na slávu, je dlouhá fronta. Zaměřte se tedy spíše na důstojnost vlastní prezentace, promyšlený obsah portfolia a na kvalitu tisku, případně na zaměření, náklad a rozšířenost vybraného mediálního titulu na trhu.

Uplatněte své snímky z cest jako ilustrace cestopisů na oborových webech nebo v tištěných magazínech. Pokud v redakci řeknou, že nemají tematicky odpovídající textový materiál, napište ho sami. Pak je otištění vašich fotografií téměř stoprocentní, ušetřili jste totiž redakci část její práce.

S několika takto publikovanými materiály v zádech už to zase můžete zkusit výš a třeba už i komerčně. Nabízejte svoji práci s tím, že tamhle a tady už pochopili… atd. Pokud můžete investovat vlastní prostředky, nabízejí se stovky dalších možností: komorní i výpravné fotoknihy, videoprezentace, veřejná promítání, velkoformátový tisk a následná kvalitní adjustace obrazů, výzdoba interiérů, zhotovení multimediálního obsahu pro tablety, vydávání pohlednic, kalendářů a knih vlastním nákladem, založení vlastního fotografického nakladatelství, otevření komerčního fotoateliéru…

Jedním z mnoha možných způsobů využití vašich fotografií je kromě obligátní výzdoby interiérů nebo ilustrací cizích textů třeba velice oblíbená a každému snadno dostupná tvorba vlastních autorských pohlednic a především novoročních přání. Možná se přitom naučíte i pracovat s písmem a grafikou, což jako když najdete i ve vaší zakázkové činnosti. Podařenou „péefku“ si navíc každý rád vystaví nebo dokonce uschová a bude tak mít vaši práci na očích určitě déle, než obyčejnou vizitku.
Když už fotografujete jiné lidi, co to zkusit i sami na sobě? Autoportrét se hodí pro vlastní webové stránky, k úvodu vaší výstavy nebo jako originální dárek někomu blízkému. A určitě nemusí vypadat jako obyčejná podobizna z občanského průkazu.
Líbivý portrét, glamour fotografie nebo cudný akt je také vyhledávaným dárkem, a pokud jste si už podle návodu v minulém pokračování zařídili třeba jen malý ateliér, můžete bez obav začít. Jestliže ještě fotografujete pouze v exteriéru, využívejte nejen krásného, ale zejména světelně fotogenického počasí – od jara do podzimu se ani tam nemusíte v tomto žánru cítit nijak zvlášť omezeni.
A jestli vás zajímá pouze čisté výtvarno, neboli „umění pro umění“, stejně už se určitě sami dávno neohlížíte napravo nalevo a o smyslu a využití svých fotografií nepochybujete. Jen nezapomeňte, že fotografovat „do šuplíku“ je super, ale vystavovat nebo dokonce pravidelně publikovat je ještě mnohem lepší!