Formáty pro ukládání fotografií - 7.díl: TIFF

Formát TIFF

TIFF je zkratka z Tagged Image File Format a byl původně vytvořen pro účely skenování výrobci skenerů. Dnes je vlastníkem formátu TIFF firma Adobe, která však jeho použití nelicencuje. Poslední velká revize jeho specifikace proběhla v roce 1992 (verze či revize 6.0), drobné rozšíření proběhlo v roce 1994 a 1995.
TIFF je tzv. kontejnerový formát neboli formát, který dokáže nést různá obrazová data komprimovaná různými kodeky. Kontejner je potom jen standardní přenašeč opatřený všemi důležitými visačkami, které vnitřní formát správně identifikují a popisují. Díky tomu je TIFF velmi flexibilní formát, který dokáže kombinovat různé obrázky uvnitř jednoho souboru, dokáže používat různé barevné hloubky, různé způsoby komprese atp. Vše je postaveno na tzv. tagu (v překladu něco jako etiketa, visačka), pomocí kterých lze popsat obsah souboru, organizaci dat, jejich velikost, použitý způsob komprese atp. Například způsob komprese uvnitř TIFF souboru může být JPEG, ZIP, RLE či zcela bez komprese – vše potřebné popíšou tagy v hlavičce TIFF souboru.

Přestože je TIFF dnes široce akceptovaný standard, tak šíře jeho možností díky tagům někdy způsobuje kompatibilní problémy. Velká svoboda v tvoření různých tagů a tím k zabalení různých typů dat dovnitř formátu TIFF někdy způsobuje obtíže se čtením a pochopením obsahu souborů. Zejména při použití okrajových a méně frekventovaných možností TIFF formátu riskujete, že protistrana je nepochopí. Proto i dnes se data pro obecné použití, kde se musí předpokládat široká škála různých programů, ukládají do TIFF formátu bez komprese a s 24 bitovou barevnou hloubkou (8 bitů/kanál), kde je jistota přečtení vysoká.

Komprese

Jak již bylo uvedeno, pomocí tagů je možné data uvnitř TIFF souboru zkomprimovat různými metodami komprese. TIFF však umožňuje uložit data i zcela bez komprese, což je výhodné pro získání vysoké kompatibility i pro zachování maximální kvality souboru. Proto se tato možnost často využívá pro archivaci obrazů, k ukládání různých meziverzí či k předávání dat. Absence komprese ale generuje veliké soubory - 6 MPix obraz (3000x2000 pixelů) bude při 24 bitové barevné hloubce mít velikost 18.000.000 bytů + pár bytů na hlavičku souboru (tagy), celkem tedy asi 18 030 000 bytů. Použijte ale tuto možnost vždy, když si chcete být jisti tím, že druhá strana soubor otevře.

TIFF nabízí i různé druhy komprese pro zmenšení souboru (záleží na editoru v jakém TIFF ukládáte a na jeho možnostech). Z bezeztrátových kompresí je to obvykle:
· LZW – bezeztrátová komprese podobná jako ve formátu GIF. Připomeňme ale, že díky kompresi po řádcích produkuje tato komprese menší soubory, pokud se obraz málo mění v řádcích.
· RLE – velmi jednoduchý způsob komprese, kde se v podstatě jen nahrazují opakující se sekvence stejných čísel jejich počtem.
· ZIP – populární komprese používaná jako obecná bezeztrátová komprese pro přenos jakýchkoliv dat mezi počítači.
TIFF nabízí i možnost zabalit dovnitř TIFF kontejneru obraz komprimovaný stejně jako JPEG. Jedná se tedy o ztrátovou kompresi produkující sice nejmenší soubory ale trpící nenávratnou ztrátou kvality. Podobně jako u JPEG formátu je však možné řídit stupeň komprese a tak škody mohou být minimální až nepostřehnutelné. Není však možné používat vyšší než 24 bitou barevnou hloubku (8 bitů/kanál) ani průhlednost a tak je výhoda oproti normálnímu JPEGu sporná. Jediný smysl to má díky tomu, že TIFF umožní uložit do jednoho obrazu více vrstev či stran (jedná se v podstavě o uložení více obrázků v jednom souboru), což JPEG neumí.
Kompresi typu ZIP a JPEG však mnoho programů nepodporuje a tak hrozí, že takto zkomprimovaný TIFF protistrana neotevře. Proto např. i Adobe Photoshop před použitím tohoto typu komprese zobrazí varovnou hlášku.

Barevný režim a barevná hloubka

Velkou výhodou formátu TIFF oproti JPEG je schopnost pracovat s jinou než jen 24bitovou barevnou hloubkou (8 bitů/kanál). TIFF díky tagům dokáže uložit obrázky kde na každý pixel je pouhý 1 bit (černá/bílá), kde na každý pixel je 8 bitů (tj. 1 byte – typické pro černobílé obrázky), kde na každý pixel je 24 bitů (typické barevné RGB obrázky s 24bitovou hloubkou), kdy na každý pixel je reservováno 48 bitů (RGB barevné obrázky s 48bitovou barevnou hloubkou) atd. Dokáže uložit RGB, CMYK i L*a*b i jiné barevné prostory specifické pro konkrétní zařízení. Pravdou ale je, že vyjma „notoricky“ známého režimu RGB s 8 bity na kanál (24 bitů na pixel) se můžete potkat s kompatibilními problémy. Specifikace to však umožňuje a lepší editory to zvládnou.

Vícestránkové soubory a vrstvy

TIFF dokáže do jednoho souboru uložit více obrázků – více stran či vrstev dokumentu. Takový TIFF je často označen jako „multi-page“ TIFF (vícestránkový) a hodí se například k uložení faxové zprávy o více stránkách. Fax je obrázek a celý fax je potom v jednom vícestránkovém souboru. Podobně je do TIFF souboru možné uložit obrázek s více vrstvami, což se hojně používá při pokročilé editaci snímků či pro grafické práce. Opět je ale pravdou, že ne všechny prohlížeče obrázků či editory toto zobrazí a umí využít.

Správa barev a Exif

Podobně jako JPEG dokáže TIFF do sebe vstřebat ICC profil a tím podpořit správu barev. Význam této schopnosti u TIFFu stoupá, protože jak bylo popsáno výše, podporuje mnohem širší škálu barevných režimů a tak správa barev dostává vyšší význam. Také podobně jako JPEG dokáže TIFF uchovat EXIF informaci, což je pro archivaci fotografií velmi důležité.

V příštím díle naše povídání o formátu TIFF dokončíme.