S fotoaparátem po Thajsku: III.
12.3.2008, Roman Pihan, článek
V minulých dvou dílech jsme vás seznámili s částí programu fotoexpedice po Thajsku. Nyní tento seriál dokončíme a podíváme se na velmi známý ostrov Koh Phi Phi, do starodávného města Ayutthaya a zejména do lidského mraveniště Bangkoku.
Jak již bylo uvedeno, tak ve dnech 26.1. až 11.2.2008 zorganizoval Institut digitální fotografie v Praze cílenou fotoexpedici do Thajska. Našich 14 dní bylo nabitých fotografií krajinářského i reportážního typu, makra, fotografováním modelek i večerními sedánky nad teorií expozice, ostření, strategií jak na které snímky a případně hodnocením fotografií a postprocessingem. Každý výlet ale musí jednou skončit a tak se dnes podívejme na naše poslední zastávky.
Jedním z ostrovů, které nelze minout, je ostrov Koh Phi Phi. Leží v moři blízko velkého ostrova Koh Lanta a proslul zejména tím, že na tomto ostrově se v roce 2000 točil proslulý film Pláž s Leonardem DiCapriem. Samotná cesta na ostrov je zážitek – od nástupního mola, kde je třeba být poměrně brzy ráno, přes vlastní loď až po proces nastupování a vystupování. Každopádně je to zážitek, který stojí za dokument.
Již samotná cesta na ostrov Koh Phi Phi je zážitek – mola, loď atp. Navíc ranní světlo vykouzlí tu správnou náladu.
Samotná vesnice je thajská klasika - úzké uličky, spousty obchůdků, spousty lidí, vše malé a pitoreskní. Přestože je ostrov poměrně velký, tak se celé dění soustředí na malém kousku ostrova – cca 100 až 200 metrů úzké úžině z obou stran omílané mořem.
Úzké uličky, spousta zboží a spousta lidí. Našinec by asi ulice „vyprojektoval“ širší, ale ony mají svůj význam – v ostrém poledním žáru chrání před vedrem.
Na ostrově je jedna přírodní zajímavost, a sice vyhlídka z nejvyššího bodu ostrova. Ostrov je totiž de facto osmička, kde město, hotely atp. jsou právě v jejím nejužším místě. Jedna část osmičky je nepřístupná a na nejvyšší vrchol té druhé se dá vystoupit a udělat pár snímků. Takže jsme se na vrchol ostrova vydali, bohužel právě v největším poledním parnu, kdy teplota ve stínu dosahovala hodně přes 30° C. A my jsme šli po Slunci…
Cesta na vrchol ostrova je poměrně dlouhá a náročná a na začátku - ještě ve městě - je značena jako úniková cesta proti tsunami.
Kdo neumí číst v thajských mapách, tak je ztracen. Nezdá se to, ale v džungli je vyšlapaných pěšinek spousta a řada z nich je slepých či dojdou „někam“. O život sice nejde (vrátit se dolů do vesnice je snadné), ale najít cíl není snadné.
Tento snímek byl po vydýchání, doplnění tekutin a vyždímání košile pořízen jako panorama a je tedy složen ze dvou snímků. Svojí roli si tady zahrál i polarizační filtr, který právě při jasném dni s mraky funguje nejlépe. Klikněte pro větší snímek.
Pro představu jak ostrov vypadá. Právě v úzké úžině se odehrává celý život ostrova.
Proslulá pláž, na které se točil světoznámý film, je sice krásná, ale bez filmařů a celebrit stejná jako desítky pláží kolem ostrova. Navíc se za příjezd lodí k pláži platí nemalý poplatek a náš lodník ji jen decentně obkroužil. Ale každopádně je co vidět a výlet kolem ostrova je zážitek, i když vzhledem k velkému kontrastu se poměrně špatně fotografuje.
Našemu lodníkovi to na primitivní bárce rozhodně slušelo. V okolí se bylo také na co dívat (skály, úžiny, laguny, zátoky), ale pro kvalitní fotografii to byly světelné podmínky poměrně obtížné – obrovský kontrast, prudké střídání světel, protisvětlo, prostě škola života …
Po cca 10 dnech strávených na ostrovech v těsné blízkosti moře a pláží jsme se vydali na sever do Bangkoku. S mořem bylo třeba se řádně rozloučit, protože vzhledem k teplotě vzduchu i vody je jeho blízkost hodně příjemná. Rozhodnete-li se totiž např. šnorchlovat, tak z něj nemusíte vylézt celý den – takovou má teplotu! To nás již v Bangkoku čekat nebude.
Asi 150 km na sever od Bangkoku je starodávné město Ayutthaya. Je to město, kde šla historie. Během thajských válek bylo kompletně vypáleno a místní nádherné paláce zničeny. Thajci proto založili město nové, a sice Bangkok – dnešní hlavní město Thajska.
Typický vzhled paláců kolem města Ayutthaya. Všechny jsou vypálené a zničené jak šla kolem historie a války …
Areály jsou sice za poplatek, u vstupu je poměrně dost lidí, ale po vstupu do paláců zjistíte, že jsou tak rozlehlé, že můžete být hodiny sami a fotografovat. Atmosféra je sice horká, ale nabitá historií a určitou stísněností. Zvláště co si promítnete krásu paláců v Bangkoku a představíte si, že takto to vypadalo kdysi i tady.
Pro srovnání stejný styl, ale dnes v Bangkoku. Ayutthaya určitě vypadala v dobách své slávy stejně.
A zpět do města Ayutthaya. Jen pro představu měřítka paláců - tento snímek byl vytvořen jako trochu netradiční vertikální panorama. Spojení je uděláno na zdi nad shlukem lidí. Deformace perspektivy je však již velmi výrazná.
V jednom z místních paláců je i světoznámý Buddha v kořenech. Za zmínku stojí, že ač je to poměrně hluboko v areálu, stojí u něj celý den strážce. V 90 % radí lidem, jak si ho mají vyfotografovat.
A poslední fotka z města Ayutthaya - tentokrát trochu kreativní. Na mnicha bylo třeba si počkat, a protože šel v protisvětle, tak byl přiblesknut bleskem. Zbytek je již práce v PC.
Poslední zastávkou naší výpravy bylo hlavní město Bangkok, odkud jsme také odlétli. Navštívili jsme Královský palác a měli jsme čas i na nákupy dárků (v Thajsku je velmi levně). Asi největší zážitek jsme měli všichni z návštěvy chudinského slumu podél železniční tratě, kde normálně jezdí vlak! Ptali jsme se proč právě zde a odpověď zněla, že podél tratě je to státní pozemek a tak je nikdo nevyžene. Zážitek to byl velmi silný a řada z nás měla přes vlastní emoce problémy vůbec fotografovat. I to k tomu ale patří. Tak až zase budete mít pocit, že se vám nic nedaří a vše na vás padá, tak vzpomeňte na tyto fotografie. I přes bídné podmínky jsou tam lidé spokojení a usměvaví - konečně posuďte sami.
Děti si dokáží hrát a být spokojené všude. I když prostředí působilo dost depresivně, vypadaly v pohodě.
Toho naše fotografování nevzrušovalo. Co to bylo za lahvičku v ruce, nevíme.
I ve slumu je třeba jíst a tak se tam uživí i malý obchod. Chuť na svačinu jsme ale neměli.
Možná si někdo neumí udělat o fotoexpedici představu. Jedná se vlastně o poznávací zájezd s průvodci, kde je o vše postaráno, ale program je striktně uzpůsoben fotografování včetně asistence. A to jednak výběrem fotograficky atraktivních míst všech žánrů (krajina, západy a východy Slunce, thajské modelky, makro, reportáž, architektura, divoká příroda) ale též uzpůsobením času. Jistě uznáte, že fotograf potřebuje jinou dobu na pořízení krajinářského snímku ze stativu a s filtry, než obyčejný turista, kterému stačí Ááách.
Některé snímky byly technicky velmi náročné a tak teoretická i zcela konkrétní příprava byla žádaná. To je právě jedna z úloh obou lektorů.
Úlohou lektorů není jen se o účastníky starat, ale také poradit s fotografováním jednak přímo na místě (jak teď), ale i třeba večer teoreticky situace rozebrat (proč). V neposlední míře se jedná o technický servis (vypalování DVD, archivace fotografií, zapůjčení techniky atp.), případně rozbor a hodnocení fotografií s přípravou na další den. Více se dozvíte na www.idif.cz.
Při pořízení tohoto snímku jsme byli varováni a hlídala nás majitelka místní farmy. Nevíme ale, koho hlídala víc - zda nás, nebo jeho.
Každopádně jsme si celou expedici společně užili a i hodnotící hlasy účastníků při závěrečném 12hodinovém letu domů (hrůza) byly jednoznačně positivní. Tak možná někdy nashle :)
Koh Phi Phi
Jedním z ostrovů, které nelze minout, je ostrov Koh Phi Phi. Leží v moři blízko velkého ostrova Koh Lanta a proslul zejména tím, že na tomto ostrově se v roce 2000 točil proslulý film Pláž s Leonardem DiCapriem. Samotná cesta na ostrov je zážitek – od nástupního mola, kde je třeba být poměrně brzy ráno, přes vlastní loď až po proces nastupování a vystupování. Každopádně je to zážitek, který stojí za dokument.
Již samotná cesta na ostrov Koh Phi Phi je zážitek – mola, loď atp. Navíc ranní světlo vykouzlí tu správnou náladu.
Samotná vesnice je thajská klasika - úzké uličky, spousty obchůdků, spousty lidí, vše malé a pitoreskní. Přestože je ostrov poměrně velký, tak se celé dění soustředí na malém kousku ostrova – cca 100 až 200 metrů úzké úžině z obou stran omílané mořem.
Úzké uličky, spousta zboží a spousta lidí. Našinec by asi ulice „vyprojektoval“ širší, ale ony mají svůj význam – v ostrém poledním žáru chrání před vedrem.
Na ostrově je jedna přírodní zajímavost, a sice vyhlídka z nejvyššího bodu ostrova. Ostrov je totiž de facto osmička, kde město, hotely atp. jsou právě v jejím nejužším místě. Jedna část osmičky je nepřístupná a na nejvyšší vrchol té druhé se dá vystoupit a udělat pár snímků. Takže jsme se na vrchol ostrova vydali, bohužel právě v největším poledním parnu, kdy teplota ve stínu dosahovala hodně přes 30° C. A my jsme šli po Slunci…
Cesta na vrchol ostrova je poměrně dlouhá a náročná a na začátku - ještě ve městě - je značena jako úniková cesta proti tsunami.
Kdo neumí číst v thajských mapách, tak je ztracen. Nezdá se to, ale v džungli je vyšlapaných pěšinek spousta a řada z nich je slepých či dojdou „někam“. O život sice nejde (vrátit se dolů do vesnice je snadné), ale najít cíl není snadné.
Tento snímek byl po vydýchání, doplnění tekutin a vyždímání košile pořízen jako panorama a je tedy složen ze dvou snímků. Svojí roli si tady zahrál i polarizační filtr, který právě při jasném dni s mraky funguje nejlépe. Klikněte pro větší snímek.
Pro představu jak ostrov vypadá. Právě v úzké úžině se odehrává celý život ostrova.
Proslulá pláž, na které se točil světoznámý film, je sice krásná, ale bez filmařů a celebrit stejná jako desítky pláží kolem ostrova. Navíc se za příjezd lodí k pláži platí nemalý poplatek a náš lodník ji jen decentně obkroužil. Ale každopádně je co vidět a výlet kolem ostrova je zážitek, i když vzhledem k velkému kontrastu se poměrně špatně fotografuje.
Našemu lodníkovi to na primitivní bárce rozhodně slušelo. V okolí se bylo také na co dívat (skály, úžiny, laguny, zátoky), ale pro kvalitní fotografii to byly světelné podmínky poměrně obtížné – obrovský kontrast, prudké střídání světel, protisvětlo, prostě škola života …
Ayutthaya
Po cca 10 dnech strávených na ostrovech v těsné blízkosti moře a pláží jsme se vydali na sever do Bangkoku. S mořem bylo třeba se řádně rozloučit, protože vzhledem k teplotě vzduchu i vody je jeho blízkost hodně příjemná. Rozhodnete-li se totiž např. šnorchlovat, tak z něj nemusíte vylézt celý den – takovou má teplotu! To nás již v Bangkoku čekat nebude.
Asi 150 km na sever od Bangkoku je starodávné město Ayutthaya. Je to město, kde šla historie. Během thajských válek bylo kompletně vypáleno a místní nádherné paláce zničeny. Thajci proto založili město nové, a sice Bangkok – dnešní hlavní město Thajska.
Typický vzhled paláců kolem města Ayutthaya. Všechny jsou vypálené a zničené jak šla kolem historie a války …
Areály jsou sice za poplatek, u vstupu je poměrně dost lidí, ale po vstupu do paláců zjistíte, že jsou tak rozlehlé, že můžete být hodiny sami a fotografovat. Atmosféra je sice horká, ale nabitá historií a určitou stísněností. Zvláště co si promítnete krásu paláců v Bangkoku a představíte si, že takto to vypadalo kdysi i tady.
Pro srovnání stejný styl, ale dnes v Bangkoku. Ayutthaya určitě vypadala v dobách své slávy stejně.
A zpět do města Ayutthaya. Jen pro představu měřítka paláců - tento snímek byl vytvořen jako trochu netradiční vertikální panorama. Spojení je uděláno na zdi nad shlukem lidí. Deformace perspektivy je však již velmi výrazná.
V jednom z místních paláců je i světoznámý Buddha v kořenech. Za zmínku stojí, že ač je to poměrně hluboko v areálu, stojí u něj celý den strážce. V 90 % radí lidem, jak si ho mají vyfotografovat.
A poslední fotka z města Ayutthaya - tentokrát trochu kreativní. Na mnicha bylo třeba si počkat, a protože šel v protisvětle, tak byl přiblesknut bleskem. Zbytek je již práce v PC.
Bangkok
Poslední zastávkou naší výpravy bylo hlavní město Bangkok, odkud jsme také odlétli. Navštívili jsme Královský palác a měli jsme čas i na nákupy dárků (v Thajsku je velmi levně). Asi největší zážitek jsme měli všichni z návštěvy chudinského slumu podél železniční tratě, kde normálně jezdí vlak! Ptali jsme se proč právě zde a odpověď zněla, že podél tratě je to státní pozemek a tak je nikdo nevyžene. Zážitek to byl velmi silný a řada z nás měla přes vlastní emoce problémy vůbec fotografovat. I to k tomu ale patří. Tak až zase budete mít pocit, že se vám nic nedaří a vše na vás padá, tak vzpomeňte na tyto fotografie. I přes bídné podmínky jsou tam lidé spokojení a usměvaví - konečně posuďte sami.
Děti si dokáží hrát a být spokojené všude. I když prostředí působilo dost depresivně, vypadaly v pohodě.
Toho naše fotografování nevzrušovalo. Co to bylo za lahvičku v ruce, nevíme.
I ve slumu je třeba jíst a tak se tam uživí i malý obchod. Chuť na svačinu jsme ale neměli.
Závěr
Možná si někdo neumí udělat o fotoexpedici představu. Jedná se vlastně o poznávací zájezd s průvodci, kde je o vše postaráno, ale program je striktně uzpůsoben fotografování včetně asistence. A to jednak výběrem fotograficky atraktivních míst všech žánrů (krajina, západy a východy Slunce, thajské modelky, makro, reportáž, architektura, divoká příroda) ale též uzpůsobením času. Jistě uznáte, že fotograf potřebuje jinou dobu na pořízení krajinářského snímku ze stativu a s filtry, než obyčejný turista, kterému stačí Ááách.
Některé snímky byly technicky velmi náročné a tak teoretická i zcela konkrétní příprava byla žádaná. To je právě jedna z úloh obou lektorů.
Úlohou lektorů není jen se o účastníky starat, ale také poradit s fotografováním jednak přímo na místě (jak teď), ale i třeba večer teoreticky situace rozebrat (proč). V neposlední míře se jedná o technický servis (vypalování DVD, archivace fotografií, zapůjčení techniky atp.), případně rozbor a hodnocení fotografií s přípravou na další den. Více se dozvíte na www.idif.cz.
Při pořízení tohoto snímku jsme byli varováni a hlídala nás majitelka místní farmy. Nevíme ale, koho hlídala víc - zda nás, nebo jeho.
Každopádně jsme si celou expedici společně užili a i hodnotící hlasy účastníků při závěrečném 12hodinovém letu domů (hrůza) byly jednoznačně positivní. Tak možná někdy nashle :)
