www.digimanie.cz
>
>
>

DSLR na cestě časem - 10. díl

DSLR na cestě časem - 10. díl
, , článek
V minulém díle jsme začali popisovat měření expozice a zavedli jsme kolem ní základní pojmy. Dnes tuto terminologii dokončíme a podíváme se na to, za jakých předpokladů měří současné expoziční automatiky dobře, kdy se mýlí a jak případně jejich chyby napravit.



reklama

Na úvod shrňme a doplňme poznatky z minulého dílu


  1. Na scénu dopadá někdy stejnoměrné, mnohdy však různě intenzivní dopadající světlo, které osvětluje objekty ve scéně.
  2. Od objektů ve scéně se světlo různě odráží (záleží na odrazivosti objektů) a odražené světlo se šíří k a do fotoaparátu.
  3. Na síle odraženého světla se logicky podílí síla světla dopadajícího a současně odrazivost povrchu objektů.
  4. Na snímku se velmi často objevují přímé světelné zdroje, které jsou velmi intenzivní, protože se světlo šíří do fotoaparátu přímo - bez odrazu.
  5. Podobně dopadnou i odlesky, kde sice odraz funguje, ale je velmi přímý, např. u zrcadla téměř 1:1.
  6. Automatika nemůže znát sílu dopadajícího světla na scénu (není tam totiž na místě u objektů), zná jen sílu odraženého světla od části scény, kterou tvoří aktuální výřez objektivu.

Z bodů 3 a 6 mimo jiné vyplývá, že automatika díky neznalosti intenzity dopadajícího světla není schopna rozeznat následující dva případy:
  1. Slabé světlo dopadá na bílý papír
  2. Silné světlo dopadá na černý papír

V obou případech „uvidí“ stejné množství odraženého světla, a proto v obou případech bude exponovat stejnými hodnotami (!) a vyrobí obě výsledné fotografie stejné - nejpravděpodobněji obě jako šedé.




Na zkoušky, jak pracuje vaše expoziční automatika, stačí fotografovat monitor běžného počítače, na který si budete promítat různé obrazce. Simulujete tím vlastně různě tmavé předměty.




Promítnete-li 50 % plochy černé a 50 % plochy bílé (scéna je středně šedá a tudíž průměrná), automatika určí expozici zcela správně (tyto 3 snímky jsou skutečné a reálné fotografie monitoru).




Promítnete-li na celý monitor bílou barvu a vyfotografujete jej, vyjde vám středně šedý snímek!




Středně šedý snímek však dostanete i tehdy, když vyfotografujete černý (např. vypnutý) monitor! Expoziční automatika prostě průměruje! Nerovnoměrnost šedé a případně její barva je dána okolním osvětlením a různým zrcadlením světla na ploše monitoru.


Podmínky testu:
Plocha monitoru musí vyplnit celý snímek – Měřením na fotoaparátu zapněte celoplošné se zdůrazněným středem (Center-weighted average) – Fotografujte ve slabém okolním světle – Můžete si na monitor promítnout různé poměry černé/bílé či různé barvy a sledovat, jak se chová právě vaše automatika.


Jak by bylo správné postupovat při nastavování expozice


  1. Změřit úroveň dopadajícího světla na scénu. To znamená dojít do scény a tam změřit intenzitu světla.
  2. Podle intenzity dopadajícího světla (nikoliv tedy podle odraženého světla) určit správnou expozici.
  3. Na aktuálním výřezu, a tedy již na reálném snímku určit „to důležité“ a podle toho subjektivně upravit hodnoty získané v kroku 2, pokud je to nutné a vhodné.




Klasická ukázka expozičně velmi těžké scény, kdy se na snímku objevují části s velmi rozdílnou intenzitou dopadajícího světla. Pravá část je ve stínu a má tedy intenzitu dopadajícího světla výrazně nižší, než přímým sluncem osvětlená levá část.


Jaká je realita



Porovnáte-li výše uvedené odstavce tak zjistíte, že je tam ukrytý rozpor. Správné je stanovit expozici podle dopadajícího světla a následně ji subjektivně doladit podle důležitosti obsahu, tyto možnosti automatika ale nemá. Jednak nezná sílu dopadajícího světla (zná jen sílu světla odraženého), ale také je pro ni velmi obtížné rozhodnout, co je na snímku vlastně důležité. Jinými slovy – automatika (je to stroj) nerozezná na snímku vaši babičku od cizího chlapa stojícího za ní!




Dvě zcela rozdílné úrovně odraženého světla na jednom snímku. Podle kterého má automatika exponovat dobře?


Kdy automatika pracuje dobře



Možná vás napadlo, jak je to vůbec možné, že automatika pracuje relativně dobře? Odpověď je prostá – většina reálně fotografovaných scén (výřezů určených objektivem) je v průměru středně šedá, neboli odrazivost předmětů v ní je průměrná. Vyfotografujete-li monitor tak, že polovina monitoru obsahuje černou a druhá polovina bílou, oba příspěvky se vyrovnají a automatika určí správné expoziční hodnoty. Čím více však bude na monitoru černé barvy, tím více bude automatika chybovat a snímek chybně zesvětlovat, bude-li na monitoru již jen černá, snímek vyjde chybně šedý! A totéž ale naopak pro bílou.

Automatika tedy pracuje dobře, když scéna je dostatečně „rozbitá a různorodá“, jinými slovy obsahuje černé i světlé objekty a ty jsou v alespoň hrubé rovnováze. To naštěstí běžné snímky „z dovolené“ velmi často splňují.







Většina „běžných“ snímků naštěstí předpoklad rovnoměrného zastoupení světlých a tmavým míst (průměrný černobílý jas) splňuje, a tak automatika pracuje vcelku dobře.


Kdy se automatika mýlí



Z vět výše jasně plyne, že automatika se musí mýlit (!) u scén, které nesplní průměrnou odrazivost, neboli nemají alespoň přibližně rovnoměrné zastoupení světlých a tmavých míst. Dále se musí mýlit u scén, kdy se na snímku objeví silný světelný zdroj. Automatika jej chybně považuje za “silný odraz“ a tudíž usoudí, že je silné dopadající světlo. Snímky tak končí velmi často podexponované.




Tento snímek rozhodně nesplňuje předpoklad rovnoměrného rozložení světlých a tmavých míst a na první pohled převažuje tmavá plocha. Automatika se tudíž bude mýlit, tento snímek vyrobí „průměrný“ a tudíž přeexponuje květinu. Správného výsledku tak bylo dosaženo až po silné záporné kompenzaci. Je však zbytečné se na ni zlobit – podle odstavců výše nemá totiž jinou šanci.


Závěr k práci expoziční automatiky


  1. Automatika v principu nemůže změřit sílu dopadajícího světla, a tak se spoléhá na to, že scéna je průměrně odrazivá (šedá), neboli má rovnoměrný podíl plochy tmavých a světlých míst.
  2. U běžných scén tento předpoklad funguje, a tudíž automatika úkol vcelku zvládá.
  3. Avšak automatika předpokládá střední odrazivost i tehdy, když ve skutečnosti splněna není.
  4. V takovém případě automatika vyrobí v průměru šedou fotografii a díky tomu má tendenci světlé scény podexponovávat (ze světlé scény udělá šedou) a tmavé scény přeexponovávat (z tmavé scény udělá také šedou).
  5. Je-li scéna nekontrastní (mdlá), expoziční chyba není nijak fatální a lze ji v PC snadno napravit.
  6. Čím je však scéna kontrastnější, tím je třeba přesněji exponovat a celý problém uvedený výše vystupuje do popředí.




Je-li scéna v průměru velmi světlá, automatika má tendenci ji podexponovat. S tím se setkal v praxi již nejeden fotograf – například u snímků v protisvětle.


Expoziční kompenzace (Exposure compensation)



Jestliže scéna nesplňuje předpoklad střední odrazivosti (střední šedé), snímek nebude automatikou nikdy správně exponován. Výrobci jsou si samozřejmě tohoto problému vědomi, a proto mají všechny pokročilejší fotoaparáty (DSLR bez výjimky) tzv. expoziční kompenzaci. Jedná se o nástroj, kterým je možné názor automatiky opravit a tím pořídit snímek světlejší nebo naopak tmavší, než by pořídila automatika.




Expoziční kompenzace je nástroj, který umožňuje opravovat automatiku a ručně ztmavovat nebo zesvětlovat snímek.


Expoziční kompenzací je možné běžně ztmavit či zesvětlit snímek, je však možné se na to dívat i opačně, a sice že expoziční kompenzace opravuje (kompenzuje) neplatící předpoklad střední odrazivosti scény! Je-li scéna např. méně než středně odrazivá (tmavá), snímek bude příliš světlý. Zápornou kompenzací lze srovnat předpoklad střední odrazivosti scény a snímek tak bude dobře exponovaný.







Expoziční kompenzace a její zobrazení v hledáčku DSLR Canon (nahoře) a na displeji Nikon (dole). Všimněte si, že obě firmy mají + a – na opačných stranách!


Příště se podíváme na druhý základní úkol expoziční automatiky.


Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.

Nejnovější články
Panasonic uvedl firmware pro Lumix GH5 i GX800 Panasonic uvedl firmware pro Lumix GH5 i GX800
Společnost Panasonic uvolnil nový firmware pro CSC fotoaparát Lumix GH5, který přináší podporu 4:2:2 10bitového záznamu včetně anamorfického módu. Updatu se dočkala i fotoaparát Lumix GX800 a 45-175mm objektiv.
Dnes,  aktualita, Milan Šurkala
Full frame telezoom Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS Full frame telezoom Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS
Spolu s novým full frame fotoaparátem Sony A9 byl představen i nový objektiv typu telezoom FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS (SEL100400GM). Chlubit se má rychlým autofokusem i excelentní ostrostí.
Včera,  aktualita, Milan Šurkala,  1 komentář
Canon EOS 80D: příjemná inovace Canon EOS 80D: příjemná inovace
Zamíříme do třídy vyššího mainstreamu APS-C zrcadlovek a otestujeme Canon EOS 80D s novým 18-135mm IS USM objektivem. Fotoaparát má úplně nový 24MPx senzor, vylepšený ostřící modul a rozhodně se nechce nechat zahanbit.
Včera,  recenze, Milan Šurkala,  2 komentáře
Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM
Není to dávno, co Canon inovoval svůj 18-135mm objektiv a přinesl STM verzi s krokovým motorkem. Dnes se podíváme na nástupce, který přináší USM motorek, kombinovaný s technologiemi z předchozího modelu pro lepší natáčení videa i fázové ostření.
Včera,  recenze, Milan Šurkala
Světelný širokoúhlý zoom Panasonic Leica 8-18mm F2.8-4.0 Světelný širokoúhlý zoom Panasonic Leica 8-18mm F2.8-4.0
Druhým z připravovaných F2,8-4,0 objektivů značky Leica pro Micro 4/3 je velmi širokoúhlý zoomovací objektiv Leica DG Vario-Elmarit 8-18mm / F2.8-4.0 ASPH. Má být velmi dobře optimalizovaný i pro natáčení videa.
23.4.2017,  aktualita, Milan Šurkala,  5 komentářů