www.digimanie.cz
>
>
>

DSLR na cestě časem - 9. díl

DSLR na cestě časem - 9. díl
, , článek
V řadě minulých dílů jsme napříč různými značkami podrobně prozkoumali AF systém dnešních DSLR. Vedle AF systému je však další problematickou oblastí měření expozice. I když problematika vypadá na první pohled jednoduše, je tam také spousta různých zákoutí.



reklama

Co je to expozice



Expozicí se rozumí celkové množství světla, které dopadne na fotografické médium, a tedy film nebo senzor. V tomto smyslu ji na straně fotoaparátu ovlivňují jen dvě veličiny, a sice expoziční čas nastavovaný ve vteřinách a hodnota clonového čísla. Tak tomu beze zbytku bylo v dobách, kdy fotografické materiály měly jen jednu jedinou citlivost, dnes však jak filmy, tak zejména digitální senzory umí citlivost různou. Zejména v digitální fotografii není problém nastavovat ISO citlivost pro každý snímek jinak, expoziční automatika tím získala vedle clonového čísla a expozičního času další expoziční nástroj, a tou je ISO citlivost. Expozici tedy dnes na straně fotoaparátu ovlivňují celkem tři veličiny:
  • Clonové číslo
  • Expoziční čas
  • ISO citlivost



Správná expozice je často oříšek a zápasí s ní občas všichni, a to bez ohledu na zkušenosti i typ a značku fotoaparátu.


Úloha nastavení správné expozice je tedy poměrně jasná a jednoduchá - podle úrovně osvětlení fotografované části scény před fotoaparátem nalézt takovou trojici ISO – clonové číslo – expoziční čas, aby výsledný snímek byl subjektivně hodnocen jako dobře exponovaný.




Subjektivní hodnocení expozice je mnohdy důležitější než „strojové“ či „vědecké“ posouzení. Fotografie slouží lidem, a tak jejich názor nelze žádným exaktním algoritmem nahradit.


Expozice a automatika



Mnoho lidí věří, že úloha správného nastavení expozice je řešitelná a zlobí se na expoziční automatiky svých fotoaparátů, když ji nezvládnou dobře. Jinými slovy očekávají, že automatika bude mít vždy pravdu, že správné řešení existuje a že jen jejich fotoaparát není dokonalý. Problém je ale výrazně složitější. Správné řešení je mnohdy zatížené řadou různých kompromisů a bohužel mnohdy ani neexistuje. Navíc automatika má jen omezené možnosti a informace (mnohem užší než zná fotograf), a tak je pro ni úloha paradoxně výrazně těžší než pro fotografa! Výsledkem při plně automatickém fotografování jsou potom často špatně exponované snímky, snímky rozhýbané, snímky kde je špatně použit blesk atd.




Tento snímek je evidentně přeexponovaný. Co přesně automatiku zmátlo, že úlohu nezvládla, se lze bohužel jen dohadovat a navíc tyto chyby jsou poplatné výrobci, modelu fotoaparátu a dokonce někdy i verzi firmwaru.


Standardní světelné podmínky



Dnešní automatiky jsou však již poměrně pokročilé a navzdory řadám objektivních problémů jsou schopné v mnoha případech pořídit dobře exponované fotografie. Jde jim to zejména v tzv. standardních světelných podmínkách, které je možné bez nároku na přesnou definici vymezit asi takto:
  • Světla je dost
  • Světlo je relativně rovnoměrné
  • Scéna není příliš kontrastní
  • V záběru nejsou světelné zdroje či jejich silné lesky
  • Scéna (či předměty v ní) se příliš nepohybují
  • Fotograf se příliš nepohybuje



Podobné podmínky s rozumně rovnoměrným a dostatečným světlem se dají označit za „standardní“ a téměř žádné automatice nebudou dělat větší problémy.


V těchto a podobných situacích máte velkou šanci na dobré snímky, a to i v případě, že fotoaparát je přepnut na plnou automatiku. V okamžiku, kdy chcete pořizovat kvalitní snímky v nestandardních světelných podmínkách, je ale jen malá šance, že to dopadne opravdu dobře na plnou automatiku. Více či méně ruční zásah bývá obvykle nutný a zejména DSLR nabízí řadu možností, jak expoziční automatiku opravdu sofistikovaně ovládat. Je přirozené, že čím více jsou podmínky nestandardní, tím větší hrozí problémy, a tím větší ruční zásah je nutný. V řadě případů potom dokonce nezbývá, než automatiku zcela vypnout (ignorovat) a pracovat v plně manuálním režimu (M), které všechny DSLR bez výjimky nabízejí.




Všechny DSLR mají nějakou formu plné expoziční automatiky (na snímku Pentax, který plně automatický režim expozice značí zeleným obdélníkem) a bez výjimky mají i zcela manuální režim M.


Trocha pojmů kolem expozice



Možná vás napadne otázka, proč je to vlastně tak těžké, a to i v dnešní době, kdy je k dispozici v podstatě neomezený výpočetní výkon. Odpověď proč je to těžké a proč to v podstatě mnohdy dobře ani nejde, je ukryta v samotné podstatě měření expozice a v omezených možnostech filmu i senzoru.

Scénu vždy tvoří určité množství objektů a ty jsou nasvíceny určitým světlem. Hovoříme o tzv. úrovni či intenzitě osvětlení neboli iluminanci (intenzitě) dopadajícího světla. Úroveň osvětlení může být pro všechny předměty stejná, což je typické např. venku v otevřené krajině, kdy nezáleží na tom, kde předmět je. Díky osvětlení velmi vzdáleným sluncem či oblohou je úroveň osvětlení všude stejná a např. dva lidé stojící v různých místech na poli mají úroveň osvětlení stejnou.




Předměty na scéně jsou osvětleny dopadajícím světlem. K fotoaparátu a do něj se však šíří jen odražené světlo dané jednak úrovní osvětlení, a  pak také mírou odrazivosti předmětů ve scéně.


Úroveň osvětlení různých objektů ve scéně je však velmi často různá – typicky např. v místnostech, kde blízké a různě rozmístěné žárovky a hluboké stíny vyrobí velmi nerovnoměrné osvětlení. Dva lidé stojící v místnosti se tak mohou nalézat (a velmi často i nalézají) ve velmi různé úrovni osvětlení.




Scéna bývá bohužel pro expozici velmi často nasvícena silně nerovnoměrně (kontrastně). Potom vyvstává otázka, podle čeho vlastně exponovat (co je na snímku nejdůležitější).


Do třetice – ve scéně (scénou rozumíme fotografovaný kus světa kolem vás - ten určí přepočítané ohnisko objektivu a vzdálenost fotografa) se může nalézat jeden či více světelných zdrojů (slunce, žárovky, obloha atd.), které často představují obrovský jas (správně bychom měli mluvit o svítivosti). Ten vytvoří na snímku obrovský kontrast – v drtivé většině případů doslova nevyfotografovatelný.




Ve snímku se často objevují přímo zdroje světel nebo jejich různé odlesky, což velmi komplikuje určení expozice.


Světlo dopadající na objekty ve scéně se od objektů odráží a část odraženého světla doputuje skrze objektiv až na senzor. Množství odraženého světla se říká luminance neboli jas. Množství odraženého světla je logicky určeno intenzitou osvětlení každého objektu ve scéně a jeho odrazivostí. Jinými slovy – černý papír odrazí méně světla ,a má tedy nižší jas než papír bílý, a to i v případě, že jsou osvětleny stejně intenzivním světlem.




S problémem různé luminance objektů se setkal nejeden fotograf (i když to možná nevěděl), když se snažil vyfotografovat např. černého (nebo bílého) psa či kočku. Automatika s tím má velké problémy z důvodů, které objasníme příště.


Je třeba si uvědomit, že automatika nemůže vyslat žádného průzkumníka přímo do scény a tam si nechat změřit úroveň osvětlení. Jediné co vidí je odražené světlo, a tedy jas předmětů. Ten se jí navíc míchá se světlem přicházejícím přímo ze světelných zdrojů, za které je často možné nepřímo označit i různě silné odlesky.

Příště budeme v otázkách kolem měření expozice pokračovat a zvolna se přesuneme k praktickým otázkám měření expozice na DSLR.


Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.

Nejnovější články
Panasonic uvedl firmware pro Lumix GH5 i GX800 Panasonic uvedl firmware pro Lumix GH5 i GX800
Společnost Panasonic uvolnil nový firmware pro CSC fotoaparát Lumix GH5, který přináší podporu 4:2:2 10bitového záznamu včetně anamorfického módu. Updatu se dočkala i fotoaparát Lumix GX800 a 45-175mm objektiv.
Dnes,  aktualita, Milan Šurkala
Full frame telezoom Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS Full frame telezoom Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS
Spolu s novým full frame fotoaparátem Sony A9 byl představen i nový objektiv typu telezoom FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS (SEL100400GM). Chlubit se má rychlým autofokusem i excelentní ostrostí.
Včera,  aktualita, Milan Šurkala,  1 komentář
Canon EOS 80D: příjemná inovace Canon EOS 80D: příjemná inovace
Zamíříme do třídy vyššího mainstreamu APS-C zrcadlovek a otestujeme Canon EOS 80D s novým 18-135mm IS USM objektivem. Fotoaparát má úplně nový 24MPx senzor, vylepšený ostřící modul a rozhodně se nechce nechat zahanbit.
Včera,  recenze, Milan Šurkala,  2 komentáře
Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM Canon EF-S 18-135mm f/3.5-5.6 IS Nano USM
Není to dávno, co Canon inovoval svůj 18-135mm objektiv a přinesl STM verzi s krokovým motorkem. Dnes se podíváme na nástupce, který přináší USM motorek, kombinovaný s technologiemi z předchozího modelu pro lepší natáčení videa i fázové ostření.
Včera,  recenze, Milan Šurkala
Světelný širokoúhlý zoom Panasonic Leica 8-18mm F2.8-4.0 Světelný širokoúhlý zoom Panasonic Leica 8-18mm F2.8-4.0
Druhým z připravovaných F2,8-4,0 objektivů značky Leica pro Micro 4/3 je velmi širokoúhlý zoomovací objektiv Leica DG Vario-Elmarit 8-18mm / F2.8-4.0 ASPH. Má být velmi dobře optimalizovaný i pro natáčení videa.
23.4.2017,  aktualita, Milan Šurkala,  5 komentářů