Ejhle člověk 5: Práce na zakázku

Páté Proč? – práce na zakázku

Je to v dnešní tvrdé kapitalistické realitě sen mnoha fotografů na všech úrovních. Být vidět, vystavovat, publikovat, proslavit se – super! Dělat umění, čili „kumšt“ – podle povahy buďto nádhera nebo alespoň nic proti! Ale kdy už konečně uvidím za všechnu tu dřinu a letitou snahu nějaký prachy?

Už brzy! To je ta dobrá zpráva. Vydělat si fotografováním nějaké oběživo skutečně není nijak zvlášť náročné. Pokud ale někdo doufal, že si tu přečte jednoduchý návod ve dvou větách, jak si zajistí rychlou návratnost veškerých svých investic do drahého vybavení, plus vydělá na každoroční dovolenou na Maledivách pro celé příbuzenstvo, mám pro něho hned zkraje i špatnou zprávu. Tohle se pravidelně daří v naší malé zemi asi tak deseti lidem, možná maximálně pár desítkám. Dostat se mezi ně není nemožné, nestačí k tomu ale jenom číst tenhle seriál.

Začněte malými, jednoduchými kroky a vytrvejte. Všichni známe příběhy těch, kteří tuhle radu ignorovali a uspěli. Za všechny jmenujme třeba Adolfa Ziku, kterého osobně znám a jehož zejména volné tvorby si, na rozdíl od mnohých jeho kritiků, velmi vážím. Známe takové příběhy všichni právě proto, že jich je asi pět, a že je podobný úspěch tak výjimečný a nepřenosný. Snít o něm jistě můžete, nezapomeňte se ale časem probrat, prohlédnout si kritickým okem svoje vlastní práce a rozhlédnout se kolem sebe.

Třeba někomu z vás už Minolta nabídla celosvětovou kampaň na novou řadu kopírek. Jestli ale ne, doporučuji přestat se vznášet a začít o trochu níže, ve vlastním okolí a regionu. Zvlášť, pokud zatím nemáte s komerčním fotografováním vůbec žádné zkušenosti. Brzy totiž zjistíte, že „jen“ dobře fotografovat nestačí. Potřebujete především kontakty, vynikající komunikační, vyjednávací a přesvědčovací schopnosti nebo raději přímo schopného a zkušeného manažera. Tomu ale opět musíte nejprve mít co nabídnout. Proč by se o vás jinak zajímal?
Postupujte od jednoduchého ke složitému. K oficiálnímu portrétu nepotřebujete většinou žádné složité rekvizity, vaše vybavení může být docela standardní. Buďte ale předem připraveni na nečekané rozmary portrétovaného, vy buďte dochvilní, ale čekejte, že on nebude. Čím zaměstnanější člověk, čím důležitější „VIP“, tím je to pravděpodobnější. Až přijde, nesmíte už nic měřit, zkoušet ani nastavovat, to jste měli udělat předem. Nyní se soustřeďte už jen na výraz, komunikaci, nápad. Nesmí z vás čišet nervozita, to vy musíte všechny kolem uklidňovat a dodávat dobrou náladu. Vy jste režisér!
Až se trochu otrkáte a navzájem si začnete více důvěřovat (nebo pokud je výjimečně více času), zkuste vymyslet a nasvítit něco trochu složitějšího, nápaditějšího, méně konvenčního. To ale až tehdy, až si budete jisti, že dokonale exponovanou, zaostřenou a zkomponovanou standardní verzi už máte na kartě nebo v PC. Bez ní nesmí nikdo „z placu“ odejít! Pokud se domníváte, že to je samozřejmost, asi jste žili do této chvíle v jiném vesmíru. Viděl jsem už několik „profesionálů“, kteří sbalili studio, se všemi se rozloučili a v autě je konečně napadlo záběr si na displeji pořádně zvětšit. Je už asi jasné, že byl totálně neostrý nebo focený jako jpg nejnižší kvality. Následovalo hodinové telefonování, omlouvání, nové svolávání – anebo častěji – běžné „bastlení“ ve Photoshopu.

Podrobněji probírat tuto problematiku je nad rámec zaměření seriálu, soustřeďme se tedy na samotné fotografické dovednosti: Ještě se tedy zasmějme nad známým bonmotem, že „v Čechách se počet profesionálních fotografů rovná počtu prodaných digitálních zrcadlovek“ a přejděme přímo k fotografickému řemeslu. Tyhle všechny v anekdotě zmíněné „profesionály“ totiž musíte ve frontě na lukrativní zakázku předběhnout. Jinak nemáte šanci.

Amatérský, a to i hodně kvalitní a zkušený, fotograf narazí hned zpočátku na jeden zásadní rozdíl, chce-li se začít vážně věnovat komerční práci. Dosud fotografoval tehdy, když se mu chtělo, když měl čas, když bylo hezké počasí, líbivé mraky, když měl nápad atd. Tohle všechno právě skončilo. Čas si budete moci vybrat jen výjimečně, to ostatní prakticky nikdy.

Další rozdíl: Zajímavou amatérskou fotografii lze pořídit prakticky libovolným vybavením. Když něco nemám nebo neumím, tak se tím nezabývám. Když nedopadne výsledek zcela podle mých představ, vždycky to ještě může být ve výsledku sice jinak, ale také „zajímavé“ anebo prostě předstírám, že jsem to přesně takhle chtěl.

To ale také skončilo. Od teď (připusťme pro jednoduchost, že zákazníka už máte) o tom, co přesně a jak přesně se bude fotografovat, i o přesné výsledné podobě, rozhoduje někdo jiný. A ani tomu nemusí rozumět víc, než vy. Nemusí tomu dokonce rozumět vůbec. Odborník jste tu přece vy. Zákazník má ale peníze, které chcete. Takže má nakonec vždycky pravdu.

Pomiňme případy, kdy by vám měla být vlastní čest cennější, než slíbený honorář a kdy se vyplatí říct včas (a co možná nejslušněji): „Tohle už ne, děkuji a nashledanou příště“. Opravdu nemusíte dělat úplně všechno, tyhle mantinely má ale logicky každý jinde. Soustřeďme se na fakt, že jste koncept nevymysleli, o výsledné podobě nerozhodujete, ale zakázku přijmete a chcete se jí zhostit co nejlépe.

Rychle zjistíte, že budete potřebovat mnohem víc vybavení, než máte zatím k dispozici. Tady nemůže být nějaké světlo, ale přesně podle skicy tohle úzké slabé zleva, tady tenhle lesk, tady tři stíny, tady slabé protisvětlo, tahle hloubka ostrosti, takovéhle boty, tenhle typ prostředí. Musí to vypadat jako jarní svítání, budeme to ale fotit v listopadu asi v jedenáct večer. Vy nemáte čas, chybí vám těchhle šest světel, vaše vizážistka tenhle účes neumí? „Karle, koho´s mi to zase poslal, ať už ho tu nevidím“. Tahle věta se rozkřikne neuvěřitelně rychle. Vaše kariéra profesionálního fotografa je u konce.

I proto je jistější postupovat spíše zdola nahoru, menšími, ale jistějšími kroky. Na menší zakázky nepotřebujete tolik drahého vybavení, spoustu si toho můžete jednorázově půjčit, včetně pronájmu zařízeného ateliéru. Vašimi prvními zákazníky mohou být soukromé osoby. Začněte portréty, reportážemi ze společenských akcí, svatebními obřady.

Pokud se rozhodnete oslovit firmy ve svém okolí, ideální je začít přáteli a kamarády, kteří dokážou zpočátku nad detaily přivřít oko a nejsou třeba napoprvé hned tolik nároční. Vy ale oči nepřivírejte a nároční k sobě buďte. Odveďte vždycky nejlepší výkon, jakého jste schopni. Učte se a zlepšujte své fotografie. Postupně si budujte stále kvalitnější portfolio, vytvořte si, nebo nechte navrhnout, vkusné a přehledné webové stránky. Vaše povedené zakázky musí být vidět nebo je ještě lépe prezentujte osobně.

A v neposlední řadě se snažte specializovat, i když to je v našich poměrech při obecném nedostatku kvalitních zakázek a při potřebě každodenní obživy velmi těžké. Zajímá vás třeba hudba. Zaměřte se tedy na kapely a na jejich prezentaci, dokumentujte festivaly a koncerty, naučte se pracovat s grafickými programy a nabídněte pravidelnou spolupráci reklamním a PR hudebním agenturám.

To nejtěžší na konec. Nespokojte se s tím, že vás fotografie začala trochu nebo i docela slušně živit. Držte si svou kvalitativní laťku, buďte naprosto spolehliví, dochvilní a vyzařujte vždycky, i ve složitých stresových situacích, pozitivní náladu. Nestačí, že vy chcete spolupracovat i příště. Aby k opětovné spolupráci došlo, musí chtít i ti druzí.

Pokud vám to až sem přišlo docela snadné, myslete při tom všem spěchu, neustálých změnách a (ne)stíhání termínů, shánění rekvizit, nespolehlivých partnerů, vrtošivých klientů a laxních modelek, vymáhání nezaplacených faktur atd., ještě na jeden často zanedbávaný, ale veledůležitý detail: Poznávacím znakem těch nejlepších fotografů (a výtvarníků obecně) je vlastní vizuální styl. Vytvořte si ho a držte se ho!

To neznamená opakovat se, ale neustále na sobě pracovat, vyvíjet se. Ovšem v jistých, originálních, vámi vytvořených osobitých mantinelech. Jen to je totiž důvod, proč vám nakonec (možná) příště zavolají znovu, když jiných, stejně technicky vybavených, schopných a lidsky ochotných fotografů, jak jsme už říkali, je tolik. Máte zkrátka styl, jste Cool! Hodně štěstí!
Až si začnete říkat profesionál, nemusíte mít hned vlastní fotoateliér s deseti světly. Musíte být ale schopen vymyslet řešení a zrealizovat v zadaném termínu jakýkoliv zákazníkův nápad. Tohle je také „jen“ portrét, na sluníčku anebo běžným bleskem ho ale takhle nenasvítíte. A i pak, až vyzkoušíte a naleznete přesné umístění dostatečného počtu výkonných záblesků a nastavíte správnou intenzitu každého z nich, strávíte další hodiny retušemi pleti i vlasů monitoru. Nebo tuhle zakázku přenecháte někomu šikovnějšímu.
Třeba je vaší parketou spíše reportáž. Buďte blízko dění, zjistěte si časový harmonogram a připravte si jednoduchý scénář. Jednotlivé zajímavé momentky nabídne kdekdo. Vy pracujte systematicky a přineste ucelený příběh s vývojem a pointou. Nebo dva příběhy! Čí fotky si asi v redakci spíš vyberou? Myslím v profesionálně řízené redakci, s jinou nemá cenu se zdržovat!
Počítejte s tím, že často dodáváte jen polotovar, součást celku, který dotvoří někdo jiný. Je-li to možné, domluvte se předem s příslušným grafikem nebo šéfem týmu a snažte se jim usnadnit další práci. Nechte kolem hlavního motivu dost volného prostoru, použijte jednolité klidné pozadí, aby ho bylo možné snadno nahradit jiným, počítejte s umístěním textu, neexistuje-li předem přesná maketa, dodejte variantu na výšku i na šířku.
Pokud nejste s cizí finální úpravou spokojeni, naučte se to sami a příště už kromě samotné fotografie (tu dodejte vždy) nabídněte i vlastní výřez, grafické řešení, použití barev a písma. Pětkrát vás odmítnou a po šesté, až se zlepšíte i v tomto oboru, svého grafika propustí. A vy máte další zakázku.