Ejhle člověk 9: Sportovní a akční momentky

Čtvrté Koho? – sportovní a akční momentky

Máme patřičně natrénováno, nedělá nám problém namířit někomu cizímu objektiv do obličeje a víme už, že navzdory tradovaným mýtům se to může a není to nic proti ničemu. Za dodržení zákonných a společenských norem, které ovšem nejsou nijak zvlášť svazující.

Dosud jsme fotografovali kolemjdoucí lidi, dvojici, objímající se na rohu, poklidné dopoledne v blízké kavárně, taneční rej na nedávném plese, nějaký ten živý portrét. Nějaký ten adrenalin jsme přitom vyplavili, ale jak sbíráme zkušenosti, je ho čím dál, tím méně a z dobrodružství se stává rutina. Je čas posunout se na další level. Takže zkusíme sport.

Platí o něm totéž, co o jiných veřejných akcích nebo kulturních vystoupeních. Stejně tak se ale jeho fotografování v řadě věcí od předchozích postupů liší. Předně jsou veškeré děje většinou mnohem rychlejší, ale ritualizované, stále stejně nebo velmi podobně se opakující. Hokejová rozehrávka po přerušení, skoky na lyžích, start dragsteru… Je dobré alespoň rámcově znát pravidla příslušné disciplíny, vědět, kam se postavit, kde přesně se bude odehrávat to nejzajímavější v následujících minutách.
Čím bližší a detailnější záběry, tím jsou atraktivnější (za předpokladu, že se vám podaří zachytit ten jediný pravý vrcholný okamžik). Je to ale vždycky kompromis, protože hrozí oříznutí důležité části těla nebo výstroje v případě nepředvídatelného pohybu. Někdy, jako na tomto záběru, to nevadí, protože to není na úkor srozumitelnosti sdělení, jindy ale takové štěstí mít nemusíme. Zkušený fotograf předem odhadne, jak moc velkou rezervu si musí po okrajích hledáčku ponechat. V době, kdy vznikl tento záběr, to bylo buď anebo, protože každý pixel se počítal. Dnes, v době fotoaparátů s 20 a více megapixelovým rozlišením, si můžete bez podstatné ztráty kvality dovolit i poměrně drastický kompoziční ořez až dodatečně v počítači.
Alfou a omegou každé, nejen sportovní momentky, je správné načasování. Desetinu vteřiny před anebo po tomto okamžiku by byla působivost fotografie podstatně nižší. U každé zrcadlovky je ještě navíc nutné počítat s krátkým zpožděním reakce, protože po stisku spouště musí nejprve dojít ke sklopení zrcátka a pak teprve fotoaparát zaznamená to, co se děje na scéně. Zkušenost a detailní znalost reakcí vašeho konkrétního přístroje hraje proto podstatnou roli. Tloušťka šekové knížky naštěstí kupodivu dosud ne, takže ten, kdo si myslí, že svoji vlastní pohotovost nahradí seberychlejším sériovým snímáním a přeměnou toho nejdražšího fotoaparátu na bezmyšlenkovitý kulomet, nejen, že nic nepochopil, ale navíc se bude vzápětí marně brodit desítkami a stovkami zbytečně nacvakaných obrázků „těsně před“ a „těsně po“. Už brzy se to ale nejspíš změní a reportéři budou po každé olympiádě už jen vybírat jednotlivá okénka z ultrarychloběžných kamer s hypervysokým rozlišením. Bude to konec reportážní fotografie jako oboru.


Některé sporty se odehrávají na značně omezeném prostoru (bowling, plavání, tenis) a pokud si vybereme špatné stanoviště, alespoň na turnajích nižších úrovní ho můžeme kdykoliv bez větších problémů změnit. V soutěžích nejvyšší úrovně ale budeme rádi, když se vůbec dostaneme na stadion a místo máme přesně dané – odpovídá prestiži naší nebo média, které nás vyslalo, případně četnosti našich předchozích návštěv.

V některých sportech si budeme muset své stanoviště, pokud dostaneme tu možnost, předem pečlivě zvolit. Během akce ho nelze měnit anebo jen nepatrně (rallye, další motoristické disciplíny), většinou proto, že děj začne, proběhne a skončí dřív, než bychom svůj přesun stihli realizovat.

Zajímavé okamžiky se navíc často odehrávají značně daleko od nás. Platí to opět hlavně na velkých stadionech při mezinárodních akcích a v motoristických disciplínách. V prvním případě proto, abyste nezacláněli ostatním, ve druhém z důvodu bezpečnosti vaší a především závodníků, kteří nemají čas sledovat, co máte zrovna za další geniální nápad. Z toho vyplývá, že je dobré znát předem místo, kde budeme působit, počítat s počasím a s pohybem slunce (určitě nechcete celý zápas fotografovat černé siluety proti němu), seznámit se s výškovým profilem tribun a terénu, znát hlavní vzdálenosti a mít představu o ideální ohniskové vzdálenosti, kterou budete muset použít nebo kterou máte prostě k dispozici a jejímž limitům musíte přizpůsobit svoje působiště.

Pokud jde o potřebnou světelnost vaší optiky a nastavení vyvážení bílé, měli byste předem odhadnout světelné poměry a barvu světla. Něco jiného bude z hlediska expozice vyžadovat letní golfový turnaj v pravé poledne, jinak budou vypadat záběry ze zimního stadionu s laciným umělým osvětlením. Pokud používáte vlastní externí blesk, volte vzhledem k větším vzdálenostem i k nutnosti častého sériového snímání ten nejvýkonnější model, jaký si můžete dovolit. Využijete i silnější externí akumulátory, zvláště v zimě.

Pak už zbývá jen to nejdůležitější: rychlé reakce, postřeh a předvídavost. Tady opět hodně pomůže znalost konkrétního sportovního odvětví a jeho rituálů nebo i manýr a zvyků konkrétních hvězd a dalších aktérů. Je rozdíl, jestli nám půjde jen o jednotlivé fotografie atraktivních momentů vytržených ze souvislosti (pak můžeme celou dobu strávit například u té nejtěžší překážky) nebo jestli musíme zdokumentovat začátek, průběh a konec akce včetně oficialit, jako je měření, vážení, předávání cen na stupních vítězů nebo vztyčování státních vlajek.

Tady asi s jediným stanovištěm sotva vystačíme a budeme muset se svým časem mnohem pečlivěji hospodařit. V rámci jednoho utkání trvají některé důležité momenty jen velmi krátce, a pokud je nestihneme, nebudou se opakovat. A to bude ještě úspěch, pokud víme předem, kde přesně se budou odehrávat (minigolf, plavání v bazénu). Naopak třeba během celého fotbalového zápasu může padnout i jen jediný gól (nebo žádný) na předem neznámé straně hřiště a nepracujeme-li v týmu, je prakticky nemožné být najednou na obou místech, odkud by se případně nejlépe fotografoval. Štěstí a naše znalosti soupeřů i jejich momentálních šancí budou tedy určitě hrát u fotografie sportu významnou roli. Jindy, jako třeba při skocích na lyžích nebo do vody, máme zpravidla na jakýkoliv nápad mnohem více pokusů.

Ani při fotografování sportovních nebo akčních momentek není ovšem nutné stále dokola opakovat tytéž, byť osvědčené záběry. Pokud nepracujete pro konzervativní noviny, ale máte alespoň trochu tvůrčí svobody, zkoušejte neustále něco nového, zajímavého. Pozorujte bystře své okolí, zaměřte se na výrazy tváře, zračící napětí, vyčerpání, zlost, zoufalství nebo nebetyčnou radost.

Jindy může být mnohem atraktivnější třeba jen gesto ruky, silueta postavy za prosvíceným reklamním bannerem, celkový záběr přecpané tribuny, jednotně se vlnící v pravidelných barevných pruzích, klidná hladina opuštěného bazénu nebo zmoklé a prázdné stupně vítězů s poslední usilovně kmitající uklízečkou v jasně žluté pláštěnce… Naučíte-li se dívat, získají vaše fotografie na zajímavosti mnohem víc, než koupí světelnějšího nebo delšího objektivu.

Všechno, co jsme si dosud řekli o fotografování akčních sportovních záběrů, platí samozřejmě přiměřeně situaci i mimo sportovní prostředí a dokonce i v případě prakticky veškerých ostatních fotografických žánrů. I ty totiž můžeme navzdory tradici pojednat „akčně“. Akční akt je moje oblíbená disciplína, viz ukázky. Akční portrét si jistě dokáže představit každý. A stejně tak je určitě možné přistoupit k fotografování zátiší (můžete se k němu řítit a v běhu exponovat, například s nastavením sériového snímání a permanentního autofokusu).

Zkuste také celou sestavu zachytit ve vzduchu během pádu z nakláněného stolku nebo z ruky vašeho asistenta. A tu ruku ponechte v záběru, učíme se přeci fotografovat lidi. Architekturu nebo krajinu (opět oživenou lidmi, ať už v popředí, nebo jen coby měřítko) lze bezproblémově a velice zajímavě „akčně“ fotografovat z okna jedoucího vlakového kupé nebo auta. Atraktivní mohou být záběry z okna vlaku, právě přijíždějícího na perón plný čekajících lidí. Nezapomeňte, že na nádražích se už dlouho může (fotografovat)! Na spoustu dalších možností, jak zajímavě, dynamicky a hlavně „jinak“ zvěčnit známé situace, určitě přijdete sami.
Na tom, kde právě a jak chytře stojíte, záleží hodně. I když budete mít dostatečný postřeh, vznikne po stisku spouště třeba jen chaos a nepřehledný zmatek, jako na ukázce nahoře. Anebo do sebe všechno zapadne s milimetrovou přesností a snímek zůstane srozumitelný, ale přestane být tuctovým.
Navazující série záběrů, vyprávějící beze slov nějaký mikropříběh, je vždycky víc, než jediný, byť geniální záběr. Možná ne v nějaké pofiderní internetové soutěži, ale jako dokument ze zápasu určitě. Lidský osud se snadno může změnit v několika vteřinách nebo i v jedné. Být u toho je pro správného reportéra, jako vyhrát v loterii.
Jindy bude stačit i jediný portrét. Tenhle mladík nikomu nic jen tak nedaruje. A proč taky. Přijel zvítězit a za chvíli si půjde pro pohár. Jeho soupeře odnesou. V těch očích a ve výrazu tváře je tohle všechno napsáno už teď, a díky fotografii - navěky.
Sportovní prostředí je atraktivní na mnoho způsobů, disciplína od disciplíny. Někdy nemusí jít ani o nějakou zvlášť dramatickou akci, ale třeba jen o barvy, o kompozici, o zajímavý výřez z reality. Anebo o ten známý, ale přesto božský a nikdy neokoukatelný pohled na 450 zdravých italských hřebců za skleněným okénkem...
Životní příběh ještě nedávno výkonného sportovce v jedné fotografii. Ještě nedávno v podobném autě seděl, teď už se jen dívá. Ale dívá se. Tenhle nevděčný benzínový svět ho nepřestal fascinovat ani dnes. Třeba ještě někdy, jednou, naposledy… A pak, že obraz nemluví!
Co se naučíš ve sportu, doma jako když najdeš! S podobným přístupem, vybavením a zkušenostmi si můžete troufnout i na docela jiná témata. Vrcholné okamžiky najdete i tady. A celou scénu můžete jenom pozorovat a zaznamenat, ale stejně dobře i celou vymyslet, připravit a zaranžovat.
Zastavte třeba na ulici nebo v oblíbeném klubu sedm zajímavých slečen, představte se jako výkonný umělec a přesvědčte je, aby pod vaším vedením zinscenovaly rej bosorek ve staré opuštěné továrně. Určitě budou souhlasit, pokud jim zaručíte slávu a uznání celého uměleckého světa. Anebo jim rovnou slibte, že se dostanou až na Digimanii!
Musíte jim ale zaručit, že se tam dostanou všechny. Pak budou nejlepší kamarádky a budou nadšeně spolupracovat. Nesmíte ale žádnou z nich chválit víc, než ty ostatní. Žárlivost je totiž hrozná vlastnost! Jakmile je přestanete hlídat, vrhly by se všechny ukřivděné (ještě donedávna) víly na tu protěžovanou a pokud včas nezasáhnete, dozajista by ji rozsápaly! Je totiž ověřeným faktem, že jedna modelka je celkem snadno zvládnutelná, ale jakmile si objednáte dvě, budou se bavit spíš spolu, než s vámi a veškerá disciplína, termíny a scénář se začnou kácet, jako jistý domeček. Problémy se třemi modelkami, s jejich nespolehlivostí, nedochvilností, nesoustředěním, upovídaností (…) si domyslete sami. To už musíte být hodně silná nebo despotická osobnost, abyste je kočírovali bez trvalých známek na zdraví. A se čtyřmi, pěti, šesti… Určitě i sami znáte spoustu vtipů o hroutících se uzlíčcích nervů, kdysi významných režisérech. To jen, abyste neříkali, že jsem vás nevaroval!