Fotografování lidí – 6.díl: exteriér

Zamračeno

Poslední druh světla v exteriéru, který jsme zatím nepospali, je zamračená obloha/pošmourný den. Z hlediska stínů a odlesků je toto světlo velmi podobné světlu při fotografování ve stínu při jasné obloze. Zamračená obloha produkuje velmi měkké stíny, protože je obrovským difuzérem a tak světlo je všesměrové (přichází prakticky ze všech směrů z horní polokoule) a stíny ani lesky se tak téměř neprodukují. Když už nějaký vznikne, tak velmi pozvolný a jen na místech silně zastíněných.


Stejně jako u světla typu „ve stínu“ je pošmourný den na portréty trochu nudný a tak neuškodí zapnout blesk a lehce postavy či obličeje přisvětlovat. Opět je však třeba pustit na scénu správné množství světla blesku, jeho regulace podle aktuálních podmínek a pomocí expoziční kompenzace blesku je tak opět na místě. Odrazná deska funguje pouze v případě, že obloha je opravdu velmi jasná a lze tak světlo z ní odrazit.

Zamračený den se však od stínu při jasném dni liší barvou. Zatímco stín je poměrně modrý, zamračená obloha je čistě bílá a odpovídá zhruba standardu bílé D65. Nejlepší službu potom vykoná vyvážení bílé nastavené na ikonku „zamračeno“, která právě předpokládá tento druh světla. Logicky potom jsou snímky při jasném a přímém slunci mírně načervenalé a snad proto se slunce na většině obrázků maluje jako žluté.

Barva – shrnutí

Možná si řeknete, že to s tou barvou přeháníme, že vyvážení bílé zapnuté na AUTO vše vyřeší či že není problém barevně snímky opravit v PC. Máte i nemáte pravdu. Barva světla během dne skutečně silně kolísá, o čemž se můžete přesvědčit snadno sami. Nastavte vyvážení bílé na fotoaparátu na ikonku „slunce“ a vyfotografujte portrét nějaké osoby na přímém slunci s jasnou oblohou a hned nato se stejně nastaveným vyvážením bílé v hlubokém stínu (např. za barákem). Snímky v PC potom porovnejte. U té ze stínu uvidíte silný modrý nádech způsobený tím, že ve stínu všechno světlo přichází jen z oblohy a ta je silně modrá.

Můžete si podobný test provést i s automaticky nastaveným vyvážením bílé (AWB) a zkoumat, zda automatika nádech 100% vyrovná. Zlepší se to, ale nevyrovná. A co více – snímky z různých prostředí budou díky automatice barevně kolísat a pleť tak podle toho, kde to bylo fotografováno, bude měnit barvu. Nepříjemné zejména při slide show nebo při prohlížení papírových fotografií ležících vedle sebe s možností porovnání.


Opravit barvu a korigovat špatné vyvážení bílé v PC samozřejmě lze. Má to ale háček – je to velmi pracné a odhadem (na oko) bez srovnávacího originálu je to velmi těžké. Výsledek hodinové práce tak často končí stavem, že originál je hezčí. Zkuste si to třeba s tím špatným obrázkem z automatiky ale nedívejte se přitom na ten správný s nastavením „stín“. Ten byste totiž neměli.

A v neposlední řadě – i když úpravy v PC jsou sice možné, tak upravovat 200 fotografií ze svatby je prakticky nemožné. Proto je vhodné barvu řešit co možná nejvíce již na scéně a PC si nechat jen na záchranu případných problémů. V exteriéru ve většině případů vystačíte s ikonkami „slunce“, „zamračeno“ a „stín“ a tak to nejsložitější je poznat jejich účinek a správně je na scéně přepínat. Snímky se vám odvděčí mnohem vyšší barevnou stálostí a přesností.

Funguje jeden trik. Máte-li s sebou 18% fotografickou šedou tabulku (doporučujeme), můžete si jí v typickém světle vyfotografovat a podle barevného posunu na této tabulce potom v PC snadno opravíte barevné posuny následujících snímků ve stejném světle. Je to velmi rychlé a účinné. Je to ale nutné provést při každé změně světla. A některé lepší fotoaparáty dokáží vyvážit bílou na střední šedou tabulku přímo na scéně.

Expozice – shrnutí

Expozice snímků lidí v exteriéru se potýká se stejnými problémy, jako každá jiná expozice. Ve stínu nebo při počasí typu zataženo bude expozice bezproblémová, stíny budou měkké, kontrast scény přijatelný a tak automatika to docela dobře zvládne. Je třeba dát jen pozor na to, aby případné světlé pozadí nedonutilo automatiku příliš světlo „zatáhnout“ a obličeje pak nebyly příliš tmavé. Vyplatí se zaexperimentovat se středovým měřením expozice (zejména u portrétů), které pro výpočet upřednostňuje střed snímku.


Situace na plném slunci bude horší. Obvykle je kontrast scény velmi vysoký a tak se často při expozici musí dělat rozhodnutí co je důležitější. A to víte vy, ne fotoaparát. Proto výsledky stále kontrolujte (ideálně podle histogramu, ne náhledem na LCD displeji) a přijímejte rozhodnutí o případné expoziční kompenzaci. Jde-li to, vyhněte se polednímu slunci.

Blesk – shrnutí

Ač to možná vypadá nelogicky, blesk je často potřeba i za plného slunce, o zamračeném počasí či fotografování ve stínu nemluvě. Blesk nemá ambice být hlavním světlem, ale jen přidat světlo do stinných míst, zejména obličejů. Čím více je na scéně světla, tím silněji musí blesk blesknout, aby jeho světlo bylo vůbec vidět. Počítejte tedy s tím, že za jasného slunce bude blesk účinný jen na pár metrů a jste-li limitováni X-sync časem (většina DSLR), počítejte také s problémy při určování expozičního času.


Blesk na snímcích jiných autorů snadno poznáte pomocí odlesku v očích. Ty jsou velmi atraktivní a potřebné, protože oko bez odlesku vypadá mrtvě, vyhasle. I kdyby blesk přidal jen odlesky do očí a jeho světlo se jinak téměř neprojevilo, použijte ho. S bleskem to ale nepřehánějte. Někdy méně je více a scénu obvykle stačí jen „líznout“ – vykrýt stíny a dodat lesky do očí. Sžijte se tedy s nástrojem „expoziční kompenzace blesku“, který sílu blesku reguluje.

Příště se podíváme na případové studie jednotlivých situací (na horách, svatba, sport, děti) a jak si v nich počínat.