Jak velké rozlišení snímacího čipu je u digitální fotografie potřeba?

Fotografické firmy se dnes předhání, která vyrobí ten "nejlepší" čip či senzor s nejvyšším rozlišením. Jak to vlastně s tou honbou za nedosažitelnou dokonalostí je? Potřebuje skutečně každý fotoamatér přístroj o rozlišení mnoha miliónů bodů anebo bohatě stačí 3 Mpix, které se dnes stávají velmi dostupnými? Odpověď stojí a padá (ostatně jako vždy) na tom, jak velké a jak kvalitní fotografie od fotolabu požadujeme.

Rozlišení snímků se udává v tzv. bodech (anglicky "pixel") a obecně zažitý trend nám říká, že čím více těchto bodů máme, tím lépe. V případě prohlížení na počítači anebo dokonce v případě webové grafiky je to samozřejmě hloupost. Snímky jsou velké, po internetu se špatně posílají a ten, kdo je doma připojený modemem by vám za takto objemné snímky asi moc nepoděkoval. Nicméně pokud jako výstupní médium zvolíme fotografický papír (který k tvorbě fotografií používají digitální minilaby) je situace poněkud jiná.

Každý fotograf, i ten největší začátečník si dovede představit, co dostane, pokud si nechá udělat fotografii o rozměrech 10 x 15 cm. A tady právě začíná ta pravá hra s digitální fotografií - aparát vám neřekne jaké rozlišení k dosažení těchto rozměrů potřebujete. On totiž ani nemůže! Do hry totiž vstupuje faktor číslo dvě. Tím je pracovní rozlišení osvitové jednotky minilabu! Rozlišení fotografie nám říká pouze to, jak hustou síť bodů je schopný zaznamenat snímací čip - bez jakéhokoli vztahu k nějakým rozměrovým jednotkám. Při tvorbě fotografie však dochází k přesně opačnému jevu.

Pro jednoduchost si vezměme, že rozlišení osvitové jednotky je dáno hodnotou 100 dpi. Co tento údaj znamená? Jednotka dokáže vykreslit 100 bodů na palec (z anglického "dot per inch"), což v našich zeměpisných délkách, kde se řídíme soustavou jednotek SI znamená, že přístroj zvládne na jeden centimetr "natěsnat" zhruba 40 bodů (1 palec = 2,54 cm). Při těchto hodnotách bychom pro nejkvalitnější výtisk fotografie o rozměrech 10 x 15 cm potřebovali rozlišení fotografie 400 x 600 pixelů. To je celý trik! Jednoduché, že? Jedinou menší komplikací při tomto výpočtu je jen přepočet našich centimetrů na anglické palce.

Osvitové jednotky však pracují z mnohem vyšším rozlišením, protože uvažovaných 100 dpi by bylo přeci jen málo a "vytištěné body" bychom rozeznali prakticky pouhým okem. Většina současných jednotek pracuje s rozlišením 300-400 dpi. Uveďme si proto pro tyto hodnoty jednoduchou přepočtovou tabulku:



Z tabulky vidíme, že na snímky o rozměrech 10 x 15 cm nám 3 Mpix snímací čip bohatě stačí. Ještě bych upozornil, že v tomto případě půjde ve výsledku o špičkovou kvalitu. Pokud se spokojíme s normální kvalitou snímku, můžeme jít i o jeden či dva stupně výš.

Pro pořádek a lepší orientaci přidávám další tabulku, v niž je zhruba uvedeno rozlišení n-Mpixelových fotoaparátů:



Pověděli jsme si něco málo o tom, jaký je vztah mezi rozlišením snímacího čipu a rozměry výsledné fotografie. Podle výše uvedené tabulky a vysvětlení, jak jsme se k těmto číslům dostali si myslím, že teď nebude mít s tímto problémem potíže ani začátečník. A to bylo také naším úmyslem.