Mozem sa spytat, neslo konkretne o jeden slovensky, dost velky web?

Pro toto mám velké pochopení a sám nesnáším blikající kompaktisty. A vůbec nejhorší jsou možná ­"telefonisti­", co přisvětlovací diodou oslňují o mnoho déle v průběhu ostření, než blesk kompaktu. Právě proto velmi dlouho vyčkávám, než se ­"vydám­" někam od stolečku s foťákem. A i tam se pak snažím splynout s nejbližší zdí či sloupem, abych někomu nepřekážel ve výhledu. Kdyby se i ostatní při vsutupu do podniku zeptali, zda si tu mohou udělat pár fotek, dostalo by se jim dokonce oficiálního zapovězení blesku, kvůli oslnění umělce.
Dvoustovka sklo obvykle stačí na cokoli od baru ­/ zdi v ­"průměrně malém­" klubu. A pokud si vyhlédnu něco jinak nevyfotitelného, snažím se o rychlou akci. A stačí mi jedna fotka. Už proto, že jsem líný jich hromadu tahat do kompu a po večerech se zabývat nekonečným mazáním...

Jsou problém jen ty blesky, nebo i foťáci bez blesku? Ptám se zcela upřímně, nejsem muzikant, ale občas tohle fotím, teď už jen zrcadlovkou bez blesku.

Na obecnou otázku obecná odpověď... Reportážní fotograf, dokumentarista, street photographer, musí ovládat mimikry. Jako chameleon. Splynout s prostředím. Někdo je pro to disponovanější, ti ostatní to mohou natrénovat. Vstupovat do privátního světa druhých je opovážlivost a fotograf to musí respektovat.
Loni v červenci se nám Jana Oborná přiznala: ­"Když v Brně nebo v Praze vytáhnu fotoaparát a snažím se fotit nějakou rušnou ulici, do pěti minut mě většinou někdo začne pacifikovat.­" Vůbec to nechápu. Fotím v Praze, v Brně, ve světě a komunikuji s těmi, které chci fotografovat, nebo které už fotografuji. Nemusím s nimi mluvit, stačí gesta, pohled, přemístění v prostoru, nápodoba s cílem přizpůsobení. Spousta triků a zkušeností. Nadání pro to, abyste jako fotograf ­"netrčel­".
Na formálních akcích, jako jsou nejen koncerty, ale i různá shromáždění, sportovní akce apod. musíte respektovat jisté zvyklosti. Ty mohou být případ od případu různé. Cit, schopnost vcítit se do dění a nemyslet si, že to všechno je tam kvůli vám :­-­) Viděl jsem fotografy, kteří se chovali, jako kdyby jim patřilo pódium, publikum a frontman kapely včetně koncertní haly. To posluchači a většinou také muzikanti nemají rádi. Vy tu akci totiž ­"jen­" fotografujete. Nejste ani Gott, ani Stouni, ani Stivín nebo Jarrett.
Pak je tu ještě jedna drobnost. Já na fotografování hudby nevěřím, takže poslouchám, podle okolností i tancuju nebo pospávám :­-­) Ale nefotím. To je ovšem desetiletími vymazlený extrém, který nikomu nevnucuji :­-)

Ještě k tomu blesku. Většinou obtěžuje. Jsou však situace, kdy Vám pomáhá vytvořit status profesionála. Dokonce i na živějších koncertech. Ovšem tak jako tak platí, co bylo napsáno výše :­-­)
PS: Viděl jste v akci dvojici Štěpánka Stein a Salim Issa? Na ulici? Takže to jde i takhle drsně ­- a fotky dělají parádní.

Milý­/milá Vlasto,
fotka se mi taky líbí. Jinak se ale mýlíte. Obraz je tvořen stejně tak ­"duší a příběhem­", jako kompozicí atd. Je to symbióza. Pak si také nemyslím, že Saudek při vlastním fotografování má až tolik času a možností přemýšlet o kompozici. Připravuje se dopředu a ­"na place­" si ví holt rady.
Nakonec bych Vám rád připomněl HCB, který z kontaktů negativu poznal, zda se fotograf blíží k dobré fotce, nebo to jen ­"zkouší­". Některé děje se rozvíjejí. Je dobré je předvídat, ale také znovu zkoušet výstižnější záběr. Někde se prostě jednou řízne aje v podstatě konec. Jindy operujete celé odpoledne :­-­)
Tahle fotka se určitě dala dělat několik minut z různých míst. To nebyl ten jedinečný okamžik, který nastane, skončí a už se neopakuje.
PS: Jinak se připojuji k odpůrcům poskakujících fotografů pod pódiem ­(či dokonce na něm­) při jakékoliv hudební produkci. Také proto, že hudbu ani vyfotit nejde :­-­) Nechte nám, posluchačům, to, kvůli čemu jsme tam přišli.

Ten Vlasta :­-­)
Možná jsem se vyjádřil neobratně ­- ohledně té kompozice... Já nijak nezpochybňuji význam kompozice ­- jen si myslím, že kompozice je jen jeden z mnoha prostředků k vyjádření něčeho ­- nikoliv zásadní a nepřekročitelný atribut, nějaké tabu ;­-­)
Teorie o kompozici vznikly z pozorování toho, jak člověk vnímá obraz ­- jak lidský zrak putuje postupně po vnímané scéně, které oblasti upřednostňuje ­(všechny ty zlaté řezy, pravidla třetin a silných bodů­) ­- je to o fyziologii lidského vnímání. Je to podloženo empiricky, nedá se to zpochybňovat.
Jenže ­- tato kompoziční pravidla mluví spíš o tom, jak dosáhnout ladu, klidu, pocitu pohody, krásy. Jak nakreslit hezký portrét, vyfotit hezkou krajinu ­- vytvořit něco, co se bude líbit. Co když chcete dosáhnout opaku? ;­-­) Co když chcete diváka zneklidnit, donutit ho o něčem přemýšlet, donutit ho vidět svět jinak, než jak ho vidí?
Ano ­- na mnoha slavných obrazech vidíte zcela jasně, že malíř důsledně aplkoval kompoziční pravidla ­- a ty obrazy jsou opravdu krásné, vzbuzují libé pocity, líbí se... Ale koukněte se třeba na obrazy Hieronyma Bosche ­- asi těžko budete hledat svatá kompoziční přikázání třeba v Zahradě pozemských rozkoší ­- a myslíte, že je to špatný obraz? Já si to tedy nemyslím :­-­)
Je to jen můj názor ­- netvrdím, že pravda... Lidi jsou divnej materiál ­- a kolik lidí, tolik názorů a pravd ;­-)

Vy jste se, Vlasto, rozepsal :­-­) Daleko za hranice toho, oč tu běží. Mně šlo v předchozím příspěvku o jediné ­- nepodřazovat skladbu obrazu pod téma nebo cokoliv. To vše stojí jaksi ­"vedle sebe­" a podepírá se vzájemně, jako když jdou chlapi z hospody :­-­)
Vaše líbezné, pozitivistické pojetí kompozice je trošku zúžené. Kompozici chápu jako výstavbu obazu. A je jedno, jestli, jak píšete, má dosáhnout ­"ladu, klidu, pocitu pohody, krásy­" nebo je to jedna z těch modernistických ­"antikompozic­" s ufiknutou půlkou hlavy někde v kraji fotografie. Pořád tahle kompozice představuje jeden ze základních pilířů obrazu.