Postupný vývoj kompaktů

Monitorovat historii speciálně v oblasti kompaktů je opravdu obtížné, jelikož jejich vývoj je vázaný na samotnou digitální fotografii. Stručně si tedy popíšeme, jak vlastně vznikl první digitál a poté se podíváme na zajímavější část - vývoj samotné kategorie kompaktů.

Nápad vyvinout digitální fotoaparát ve své podstatě pochází ze snahy digitalizovat fotografie a další materiály pomocí skenerů. Princip je v podstatě úplně jiný, ale jednalo se o krok správným směrem - tedy k vytvoření fotoaparátu bez klasického filmu, který nahradí snímač a záznamové médium. Jako první popsal proces snímání digitálních fotografií Eugene F. Lally z Jet Propulsion Laboratory, a to již v roce 1961, když ve článku věnovaném vesmírnému průzkumu uvedl postup k výrobě mozaikového fotosenzoru. Cílem ovšem nebyla digitální fotografie, jak ji známe dnes v běžném užití, ale možnost navigace pro astronauty přímo z paluby raketoplánu pomocí fotografování a následných výpočtů změny pozic planet a hvězd.

Až za více než deset let - v roce 1972 - inženýr z Texas Instruments Willis Adcock navrhl fotoaparát bez filmu a nechal si jej patentovat. Problémem ovšem je, že není známo, zda-li byl opravdu vyroben. Vůbec první vyrobený "digitální" fotoaparát se tedy připisuje až Stevenu Sassonovi ze společnosti Eastman Kodak, který v roce 1975 představil první model s obrazovým senzorem CCD od výrobce Fairchild Semiconductor z roku 1973.

Rozhodně se ale nejednalo o žádný malý kompakt, tak jak ho známe dnes, ale o 4,5 kg vážící fotoaparát, který dokázal zaznamenat pouze černobílý obraz na kazetovou pásku. Rozlišení snímků pak bylo pouze 10.000 pixelů (v dnes uváděných řádech jednotek tedy pouze 0,01 Mpx) a záznam prvního snímku v prosinci 1975 trvalo celých 23 sekund. Tento model se samozřejmě do běžné produkce nedostal a jednalo se pouze o první koncept.

Analogové elektronické fotoaparáty

První digitální fotoaparát, který splňoval předpoklady pro produkci s cílem uvedení na trh, byl představen až v roce 1981 společností Sony. Dostal název Sony Mavica, který je odvozený od sousloví Magnetic Video Camera. Stále se ovšem nejednalo o pravý digitální fotoaparát, protože zde byl použit analogový záznam s tím, že se zaznamenané pixely soustavně přenášely signálem podobně jako třeba u videokamery. Spíše než fotoaparát se tedy jednalo o jakousi kameru, která zvládla zaznamenat na jedno médium v podobě videopásky až padesát snímků.
Analogové fotoaparáty však závratný boom na trhu nepředvedly až do roku 1986, kdy se objevil model od společnosti Canon s označením RC-701. Ten byl představen jako prototyp již v roce 1984 na letních olympijských hrách, kde byl využíván na reportážní fotografie pro japonské noviny Yomiuru Shimbun. Ve Spojených státech jej začaly používat jako první noviny USA Today za účelem dokumentace basebalových zápasů World Series. Stále ovšem ještě drtivě vítězily klasické fotoaparáty, pro které hovořil podstatně kvalitnější výstup a také fakt, že elektronické analogové fotoaparáty byly velmi drahé (cca 20 000 amerických dolarů) a navíc nebyly dostupné tiskárny s odpovídající kvalitou tisku. Ke koncovým zákazníkům se tak tento model opět nedostal.
Za první analogový fotoaparát pro běžné uživatele je považován Canon RC-250 Xapshot z roku 1988, případně jedním z průkopníků v této oblasti byl také ve stejném roce vydaný Nikon QV-1000C. Ten byl ovšem primárně určen pro mediální využití, tedy pro reportážní fotografii, a tak se ho prodalo jen několik stovek kusů. Fotografie byly opět pouze černobílé a byly zaznamenávány na disketu.

Nástup digitálních fotoaparátů

Po analogových fotoaparátech, které už neměli daleko k digitální fotografii, se už konečně dostáváme k samotným digitálním fotoaparátům. Prvenství si v tomto ohledu může připsat společnost Fujifilm, která ještě v roce 1988 vydala svůj model DS-1P, který zaznamenával fotografie na 16MB interní paměť a pro jejich uchování používal speciální baterii.
Fuji ovšem tento model nezamýšlelo komerčně využít, a tak si nadšení fotografové chtiví technologických novinek museli počkat ještě dva roky na fotoaparát Dycam Model 1, prodávaný také pod názvem Logitech Fotoman. Fotografie byly ukládány v digitální podobě na připojený počítač a pro jejich snímání sloužil senzor CCD. Jednalo se v podstatě i o první digitální kompakt, jelikož rozměrově nebyl nijak velký a zároveň nevyužíval snímání jako zrcadlovky.
Kodak rok poté vydal model DCS-100, který využíval podobného systému jako profesionální zrcadlovky. Následovalo hned několik modelů od tohoto výrobce. Konstrukčně byly založené na fotoaparátech Nikon a ke snímání byl použit 1,3 Mpx senzor. Koncová cena na trhu byla v té době samozřejmě velmi vysoká - 13.000 amerických dolarů.

S vývojem digitální fotografie také souvisela i celá řada jiných technologií, například vytvoření formátů JPEG a MPEG v roce 1988. Hlavní výhodou byla samozřejmě komprese fotografií. Prvním displejem na zadní straně fotoaparátu se může pyšnit model Casio QV-10 z roku 1995.
V dnešní době už samozřejmost okořeněná například dotykovými displejem byla v té době rozhodně převratná, stejně jako použití paměťové karty CompactFlash v Kodaku DC-25 v následujícím roce.
Všechny digitální (a vlastně předtím i analogové) fotoaparáty měly zpočátku velmi nízké rozlišení a vícemegapixelové kamery byly uvedeny na trh až v roce 1997. Dnes už velmi propracovaná funkce videa, která v některých případech už i trošku šlape na paty klasickým kamerám, nebyla zrovna samozřejmostí. Nicméně jejího zakomponování jsme se dočkali už v roce 1995 v podobě modelu Ricoh RDC-1.

Vzhledem k tomu, že se digitální zrcadlovky odvíjely spíše od kompaktů než opačně, zmíněná prvenství samozřejmě platí zejména pro kompaktní fotoaparáty. První digitální zrcadlovka byla totiž uvedena na trh až v roce 1999. Fotoaparát Nikon D1 dosahoval rozlišení 2,74 Mpx a prodával se za cenu 6.000 amerických dolarů, takže si jej rozhodně nemohli dovolit běžní uživatelé. Výhodou na druhou stranu byla kompatibilita s objektivy předchozích "nedigitálních" zrcadlovek od Nikonu. Následovaly další společnosti, které uvedly digitální zrcadlovky - takovou byla třeba Minolta se svým modelem RD-3000.

Zajímavostí u Minolty je fakt, že si po uvedení tohoto modelu dala v této oblasti pauzu, a to až do poloviny roku 2004. Mezi zrcadlovkami je pak za velkého průkopníka považován model Canon EOS 300D z roku 2003, který se prodával za neuvěřitelně nízkou cenu pod 1.000 dolarů a měl navíc na svou dobu velmi slušné rozlišení 6 Mpx.

V následujících letech se rozpoutala "bitva" o dosažení co nejvyššího rozlišení, přestože dnes už víme, že se nejedná o jediný rozhodující faktor pro pořízení kvalitních digitálních snímků. Po uklidnění situace se výrobci začali zaměřovat spíše na funkce fotoaparátů, a to jak v oblasti zrcadlovek, tak právě i u kompaktů. Současně probíhala samozřejmě i miniaturizace a úpravy v designu.

Výsledkem jsou dnes velmi dobře vybavené malé fotoaparáty schopné pořídit velmi kvalitní snímky, aniž by měl jejich uživatel jakékoliv schopnosti s fotografováním. Společnosti hodně zapracovaly na automatických funkcích, mezi které patří například dnes velmi propagovaná detekce tváře (Face Detection) či úsměvu (Smile Shutter).

S fotoaparáty se samozřejmě vyvíjely i další technologie, na kterých je digitální fotografování závislé. Například kapacita paměťových karet se za poslední roky několikrát zvýšila a budoucnost lze vidět například i v SSD (Solid State Discs) discích, v praxi se ovšem ještě nevyužívají, zejména kvůli stále vyšší ceně. Přenos dat do počítače už zvládají kompakty pomocí bezdrátových technologií jako je Bluetooth nebo Wi-Fi.

Digitální fotoaparáty se také začaly integrovat do jiných zařízení, které s nimi přímo nesouvisí. Dnes se s nimi setkáváme téměř denně například v mobilních telefonech. Stejný vývoj prodělaly třeba i baterie, které byly zejména z počátku (a vlastně ještě stále se často používají) klasického formátu - tedy například typu AA či AAA. Uživatelé tak mohli a mohou využít standardizované napájení, čímž je možné prakticky kdekoliv baterie koupit. Druhou variantou jsou dnes běžné bateriové moduly určené přímo pro konkrétní model.

A co budoucnost?

Budoucnost kompaktů v digitální fotografii má určitě své místo - stále se jedná o nejvíce prodávanou kategorii, která je určena fotografům i "fotografům". Vývoj je v současné době trošku pozastaven, jelikož už kvalita snímků dosáhla kvality odpovídající klasické fotografii a stejně tak i miniaturizace dospěla do hraničního stádia, kdy by další zmenšování znamenalo zhoršení manipulace. Výrobci se teď soustředí zejména na dvě základní oblasti - nové automatické funkce usnadňující fotografování s co nejlepším výsledkem a úpravy v designu, jelikož digitální kompakt není už pouze přístrojem na fotografování, ale reprezentuje uživatele podobně jako mobilní telefon či jiné technologické výstřelky dnešní doby.
Přestože se na první pohled v oblasti vývoje digitálních kompaktů nic moc neděje, objevují se občas zajímavé zprávy o výzkumných projektech některých společností. Například výrobci Olympus a Panasonic se vrhli na vývoj technologie Micro Four Thirds System, která umožní snížit velikost výměnných objektivů, což by mohlo příznivě zasáhnout i do oblasti menších fotoaparátů.
Vyměnitelné objektivy byly v období klasické fotografie velmi oblíbené, zatímco nyní zabírají pouze cca 7 % trhu. Potenciál zde tedy určitě je a pokročilejší uživatele by jistě tato inovace potěšila. Výsledkem by mohly být fotoaparáty přiměřeně kombinující výhody obou kategorií - malé rozměry podobně jako u kompaktů a kvalitu snímání přibližující se k zrcadlovkám.
Výrobci se vůbec také začali zaměřovat na uživatele, které nelákají vyloženě zrcadlovky, ale přesto chtějí pokročilý fotoaparát s manuálními funkcemi a možností doplňujícího příslušenství. Jako příklad lze uvést kompakt od společnosti Panasonic s názvem Lumix DMC-LX3, který nabízí kromě velmi dobrých parametrů také široké možnosti rozšíření o doplňky.
Zajímavostí je také například představení konceptu od společnosti Fujifilm. Kompaktní fotoaparát se dvěma objektivy a snímači by měl umět vytvořit prostorové fotografie. O jejich zpracování by se pak staral nový RP Processor 3D, který by převedl dva snímky pořízené současně z mírně odlišné pozice do poroby 3D snímku. Jak to bude vypadat v praxi, na to si budeme muset ještě chvíli počkat. Nicméně jsou nápady od Fuji velmi zajímavé a nekončí pouze u fotografie, ale v souvislosti s 3D snímáním je připraven i 3D tisk či digitální rámeček umožňující takové snímky vhodně zobrazit.
Na závěr bychom chtěli, abyste se samozřejmě i vy vyjádřili k budoucím trendům v oblasti digitálních kompaktů - myslíte si, že výrobci už v podstatě nemají co nabídnout nebo nás ještě mohou něčím překvapit? Na vaše názory se těším v komentářích pod článkem.

Zdroje: Wikipedia, LetsGodigital