BenQ GH600 a GH700: levné překvapení

Už v ostření najdete pár rozdílů mezi GH600 a GH700. Výkonnější model nabídne klasické ostření a makro. V určitém rozsahu ohnisek (80-180 mm) pak k logu květinky přibude písmenko "S" vyjadřující supermakro. Dále je tu detekce tváří, ale jak její rychlost, tak i úspěšnost patří k podprůměrným. GH600 má dále navíc panoramatický režim focení (dle manuálu to má být ostření v krátkém rozsahu ostřících vzdáleností, v praxi se to projevuje jednoduše - objektiv je zaostřený na nějakou zvláštní vzdálenost kolem metru, případně trochu více a neostří). Posledním je pak ostření na nekonečno, to je ale typickým autofokusem s tím, že nejprve ostří na vzdálenější místa. Na rychlosti se to nijak dramaticky neprojevuje.

Co se týče již zmíněné rychlosti, tak v běžném režimu je dostatečná. Jsou i rychlejší fotoaparáty, ale dá se s tím dobře pracovat, v podstatě se budete pohybovat okolo 0,6 až 0,7 sekundami. O mnoho horší je to ale v makro režimu. Zde se připravte opravdu na ostření v řádu několika sekund! V makro režimu zamrzí i to, že fotoaparát opravdu hodně nemá rád tenké předměty, za kterými je vidět pozadí (např. tráva, větve, květina). V takovém případě rád zaostří na pozadí a nikoli na předmět, jehož detail chcete vyfotit. Je zde ale jeden fígl jak na to. Např. v případě té květiny ostřete na místo, kde vyrůstá ze země. Fotoaparát začne zkracovat zaostřenou vzdálenost a až se dostatečně přiblíží očekávané rovině zaostření, rychle překomponujte tak, aby při konci dlouhého zaostřování už ostřil na květinu.

Klíčem k úspěchu je to, aby objektiv při svém putování za rovinou ostrosti nikdy neměl zaostřeno právě na pozadí. Příklad, pozadí je 5 metrů daleko, květina jeden metr. Objektiv je zaostřený na nekonečno. Kdybyste ostřili přímo na ní, autofokus by se chytnul při pěti metrech pozadí. Vy ale začnete ostřit na "kořen" květiny, fotoaparát z nekonečna začne zkracovat ostřící vzdálenost, při zaostření na 5 metrů pořád vidí kořen vzdálený jeden metr, a tak ostří a ostří dál. Jakmile se dostane pod hranici pěti metrů, řekněme na dva metry, rychle překomponujete na květinu, a protože fotoaparát už jen zkracuje vzdálenost zaostření, nebude jej zajímat pozadí a při zaostření na metr "uvidí" vaši květinu. Pak na ní zaostří. Je to komplikované, ale funguje to.

Co se týče ostřících vzdáleností, BenQ hodně překvapil tím, že na nejdelším ohnisku udává nutnou vzdálenost 5 metrů. A skutečnost není o mnoho lepší. Bylo to poprvé, kdy jsem tuto vzdálenost musel měřit úhlopříčně v pokoji, protože na délku už jsem se nevešel. 3,8 metru je opravdu šílená vzdálenost. Vše si ale vynahradíte v makro režimu. Ten je bez přehánění prostě fantastický. Nejširší ohniska vás vůbec nemusí zajímat, raději zazoomujte na 80-180mm ohnisko, kde se objeví symbol supermakra. Při poměrně dlouhých ohniscích můžete fotit z půl centimetru, takže 1,6× virtuální zvětšení zvládnete při velmi příjemné kompozici (žádný široký úhel záběru, snáze se také vyhnete stínění si objektivem). Na nejdelším 525mm ohnisku lze ostřit ze vzdálenosti necelých 60 cm, což znamená neuvěřitelné 0,68× telemakro! Jen škoda toho, že fotoaparát při makru tak dlouho ostří a má "rád" pozadí.

Makro je opravdu skvělé, zvětšení je obrovské (kleště mají na výšku přesně 1 centimetr). Stinnou stránkou je chromatická aberace na hranách.

Měření expozice disponuje klasickými třemi režimy, celoplošným, zdůrazněným středem a bodovým. Spolehlivost měření je různorodá, občas fotoaparát podexponovává, občas naopak přeexponovává, což platí o oba přístroje. To je ale dáno také tradičně malým dynamickým rozsahem kompaktů, kdy má snímek obojí najednou, podpaly i přepaly. Oproti mnoha jiných přístrojům této kategorie ale rozhodně potěší tím, že u vyššího modelu GH700 najdeme i manuální režim expozice a u GH600 pak nejen manuál, ale také i prioritu clony a času! To prosím u fotoaparátu za 3500 Kč s DPH.

Konkurence, která něco takového nabízí, je docela málo (Canon PowerShot SX130 IS, Samsung WB700, oba s dokonce irisovou clonou). Zde u BenQu se cloní jen 3EV ND filtrem. Ten nemění hloubku ostrosti, nezlepšuje kresbu objektivu při přiclonění, má jen dvě polohy (zapnuto/vypnuto), na druhou stranu nabízí výraznější přiclonění bez negativního vlivu difrakce. Fotoaparáty BenQ GH600 a GH700 jsou na pomezí tradičních a kapesních ultrazoomů. Proti těm tradičním je světelnost viditelně horší, ale proti těm kapesním je to už vyrovnanější. Např. Samsung WB700/WB750 je zejména na delších ohniscích (150 až 350 mm) znatelně světelnější, naopak 18× Nikon Coolpix S9100 je téměř v celém rozsahu horší.

Rozsahy expozičních časů jsou 1/2000 s až jedna sekunda v režimu P, do 8 sekund v režimu priority clony (Av) a až 15 sekund u priority času (Tv) a plném manuálu (M). U GH700 pochopitelně platí stejné hodnoty pro režim P a M, režimy Av a Tv nemá. Zajímavé je to, že zatímco GH600 nabízí 1/3EV kroky mezi časy (tzn. 1/8 s, 1/10 s, 1/13 s a 1/15 s,...), GH700 má jen obrovské 1EV kroky (tzn. např. pouze 1/8 s a 1/15 s, nic mezi tím). Citlivosti jsou od ISO 100 (GH600), resp. ISO 160 (GH700) do ISO 1600 v plném rozlišení, ISO 3200 a ISO 6400 jsou pak k dispozici v nižším rozlišení 3 megapixely. Automatika končí na ISO 800. K dispozici je korekce expozice od -2 EV do +2 EV. Je zajímavé, že levnější model GH600 je lepší i v tom, že nabídne expoziční bracketing (3 snímky, vzájemné rozdíly expozice 0,3 EV), u GH700 bracketing nenajdete. Naproti tomu GH700 nabízí hardwarové HDR ze tří expozic (GH600 jen softwarové z jediné expozice).

Díky rozdílům v snímacích čipech se liší i nabídka videosekvencí. Zatímco GH600 končí u HD videa (1280×720 / 30 fps) ve formátu AVI (Motion JPEG), GH700 vám nabídne Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů, a to při 60 progresivních snímcích za sekundu! Tedy 1080p60. K tomu jsou k dispozici i nižší snímkovací frekvence a rozlišení, nechybí dokonce ani zpomalené videosekvence v rozlišení 320×240 pixelů při 120 nebo 240 fps. Fotoaparát je ale ukládá jako 240fps video (nikoli jako 8× zpomalené 30fps).

Kvalita obrazu je různorodá. GH600 má nižší rozlišení a obraz je kostkovaný. Nějak úžasná kvalita to tedy opravdu není, ale budiž. Naproti tomu GH700 má Full HD video a mohu říci, že moc detailnějších Full HD videosekvencí jsem z kompaktů neviděl. BenQ totiž nějak zapomněl na odšumování a agresivní kompresi, a tak je video krásně ostré plné detailů. Bohužel oba přístroje trpí na nerozhodný autofokus, kdy se periodicky rozostřuje obraz, a to docela výrazně. Je to velká škoda, protože to kvalitu videa (zejména u GH700) výrazně sráží dolů. GH600 s CCD čipem trpí na smear efekt, ten se modelu GH700 s CMOS čipem vyhýbá a kupodivu není moc citlivý ani na rolling shutter efekt. Stabilizace má solidní účinek na širších ohniscích, ale na ta delší je viditelně krátká. GH600 nabízí tyto videosekvence:

U GH700 pak najdete tyto režimy:

Nesmí chybět ani ukázky videosekvencí. Z modelu GH600 je tu jedna venkovní HD videosekvence (45 sekund, 122 MB), z modelu GH700 pak 1080p60 Full HD video (67 sekund, 129 MB). Z tohoto modelu prezentuji i dvě zpomalené videosekvence, jedna při 120 fps (4 sekundy, 3,5 MB), další dvě při 240 fps (10 sekund, 12,5 MB a 6 sekund, 7,5 MB). Připomínám, že na rozdíl od jiných kompaktů si zpomalené videosekvence musíte zpomalit sami v nějakém editoru videa (fotoaparát je přehrává zpomaleně, počítač nikoli). Kvalitu interiérového videa pak můžete posoudit na dvou interiérových videosekvencích, jedna z modelu GH700 (68 sekund, 130 MB), druhá z modelu GH600 (49 sekund, 123 MB).

U Full HD videa 1080p30 (u 1080p60 nikoli!) lze dokonce při zmáčknutí spouště pořídit statický snímek s rozlišením cca 3 megapixely. To lze provést, když se na displeji objeví malá ikonka fotoaparátu. Videosekvence se přitom nepřeruší.

Oba přístroje, tedy BenQ GH600 i GH700, jsou vybaveny optickou stabilizací obrazu. V menu ji lze vypnout, jiné stabilizační režimy zde už nejsou. Při testu byl nastaven expoziční čas 1/8 sekundy, ohnisko 106 mm a vzdálenost byla zhruba 2 metry. Měřili jsme tedy, zda má účinek 3,5 EV.

Jak sami vidíte, 3,5EV účinku stabilizace opravdu nedosáhla. Ze série asi šesti snímků byl jen jeden opravdu ostrý, většina se pak projevovala tak, jak vidíte výše. Celkově mi stabilizace přišla být trochu slabší, ale aspoň nějakou funkčnost ji nelze upřít.

Detekce tváří vám nabídne sotva průměrnou rychlost i úspěšnost. Objektiv má ve své třídě průměrnou světelnost, nicméně při delších ohniscích lze dosáhnout lehce rozostřeného pozadí.

Při střední citlivosti ISO 400 má tvář přijatelnou kresbu, vlasy jsou ale hodně odšuměné a rozpatlané. Již tradičně bylo nutno si hrát s vyvážením bílé, které jinak vytvářelo velmi studené odstíny.

GH700 má trochu kvalitnější obraz, ale i zde se vlasy dost silně patlají. To je o to zajímavější, že na LCD displeji vypadá kresba doslova superostře a detailně.

Bez redukce efektu červených očí se připravte na občas silný projev tohoto efektu, předblesk jej ale velmi dobře eliminuje. Redukce zde patří rozhodně k těm účinnějším.

K napájení přístroje jsou použity 4 AA baterie. V testu jsem využil služeb čtveřice baterií Sanyo Eneloop 2000 mAh nabíjených nabíječkou Voltcraft IPC-1L. BenQ uvádí, že fotoaparát GH600 vydrží na pořízení 330 (alkalické), 500 (NiMH) nebo 850 snímků (lithiové baterie). U GH700 jsou tato čísla 400, 580 a 1000. V tomto případě jsem měřil s NiMH bateriemi u GH700 (na změření GH600 už "nebyl čas"), tedy bych se měl dostat na 580 snímků. Skutečná výdrž je ale úplně někde jinde, měl jsem pocit, že je "nekonečná".

Ke konci testu bylo nafoceno lehce přes 700 klasických snímků, 20 krátkých videosekvencí, přes 200 snímků pořízených sekvenčním snímáním, a přesto baterie skoro pořád ukazovala plný stav, tedy tři čárky ze tří. Jen výjimečně se po delší zapnutí přístroje ukázaly dvě čárky. Takto by se dalo odhadovat, že fotoaparát vydrží možná 1500 až 2000 snímků, ale to jsem už nestihl vyzkoušet. Už nebylo co fotit. Navíc tyto baterie dále používám v jiném fotoaparátu, kde jsem nafotil dalších více než 200 snímků a pořád se tváří jako plně nabité. BenQ GH700 je opravdu za celý test skoro vůbec nevybil.