Canon EF-M 18-55mm 1:3.5-5.6 IS STM

Objektiv podporuje manuální i automatické ostření. U EOSu M se manuální ostření složitě zapíná v hlavním menu a je škoda, že není mnohem rychleji přístupné. Vazba ostřícího kroužku je přesná a citlivost zvolená tak akorát. Autofokus je velmi tichý, nic se při ostření neotáčí a ani nevysouvá, takže zde Canon dostává pochvalu. Bohužel horší je to s rychlostí ostření, kdy se v podstatě nemáte šanci dostat pod 0,8 sekundy (alespoň ne ve spolupráci s EOS M a firmwarem 1.0.6) a obvykle počítejte tak s 0,9 sekundy a déle.

Minimální ostřící vzdálenosti jsou vcelku typické pro tyto CSC objektivy. Od přední čočky tak musíte být vzdáleni 14 až 19 mm (od čipu 24 až 27 cm), nejblíže je to naštěstí u maximálního zoomu. Bohužel i tak nepočítejte s nějak velkým zvětšením. To přepočtené dosahuje jen necelých 0,4×, což není mnoho a stačí to jen na nenáročné makro.

Zde na snímku vidíte zhruba 0,4× přepočtené zvětšení. Jde o typickou hodnotu v této třídě. Na makro tak objektiv není moc vhodný, ale něco málo zvládne.

Objektiv je vybavený 7lamelovou irisovou clonou. Díky tomu máte rozsah clon od F3,5 do F22 na nejširší ohniskové vzdálenosti a od F5,6 do F36 na té nejdelší. Svým průběhem patří k obvyklému průměru této třídy.

V této kapitole se podíváme na kvalitu bokehu při plně otevřené cloně a po přiclonění.

Bokeh má docela zvláštní charakter s velmi ostrými hranami kolem odlesků. Nepůsobí tak moc jemně.

Po přiclonění se bokeh překvapivě zklidní, hrany nejsou tak výrazné a působí jemněji.

Stabilizace je řešena v objektivu, tedy opticky. Test proběhl s expozičním časem 1/8 sekundy a 88mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností. Testovaný účinek byl tedy 3,7 EV.

Stabilizace má slušný účinek a slibované 4 EV je schopna zvládnout.