Canon EOS 1300D: starý známý

EOS 1300D jako základní zrcadlovka nenabídne velké množství ostřících režimů, nicméně přesto tu většina majitelů najde vše, co bude potřebovat. Pokud jde o výběr ostřících bodů, je zde akorát ruční výběr jednoho bodu nebo 9bodová automatika. Ta funguje ve většině případů slušně a vybírá ty body, které byste volili vy. Na jednobodové ostření jsem tak při testování přecházel jen výjimečně.

Vedle jednorázového ostření jsou zde i dva režimy průběžného. AF Servo je klasické průběžné ostření, které sice není okamžité, ale jak se rozhodne doostřit, udělá to velmi rychle. AI Focus AF je pak módem kombinující tyto dva režimy. Funguje tedy jako jednorázové, v případě detekce změny pohybu objektu ale přepne na průběžnou formu. Manuální ostření se pak zapíná na objektivu a jak již bylo řečeno, kvůli malému a nepříliš světlému hledáčku to vůbec není snadné. Navíc 18-55mm IS II má dosti citlivý ostřící kroužek, takže přesně vyladění není moc jednoduché.

Fázový autofokus má sice několik výhod, nicméně jak Canon, tak i Nikon vytrvale odmítají do levných zrcadlovek funkci doladění autofokusu (AF micro adjustment). Pokud máte štěstí, nemusíte nic řešit, pokud ale systém není s objektivem přesně sladěný, může fotoaparát nepřesně ostřit. Testovací kus tak např. neostřil vždy přesně na maximálním zoomu, přičemž tato neostrost se lišila také v závislosti na úhlu snímání (větší neostrost při snímání s fotoaparátem šikmo dolů).

Rychlost ostření je s fázovým autofokusem solidní. Pokud je už předostřeno, dá se další snímek vyfotit za zhruba 0,2 - 0,25 sekundy, bez předostření pak počítejte spíše s nějakými 0,3 - 0,4 sekundy, z nekonečna na cca půl metru pak objektiv dokázal přeostřit za 0,6 sekundy. Live view režim využívá zastaralou technologii, se kterou se vlastně před mnoha lety začínalo, takže tam počítejte za nejlepších podmínek s výrazným kontrastem s 1,8 sekundy, běžně jsem ale naměřil mezi 4,3 až 5,0 sekundy.

U nastavení expozice čekejte klasické režimy i rozsahy. Máme tu tak automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Měření expozice může být poměrové, částečné a se zdůrazněným středem. Poněvadž test probíhal v zimě a často s problematickým sněhem, bylo potřeba sahat na korekci expozice, která má rozsah od -5 EV do +5 EV. V normálních podmínkách bez sněhu by ale výsledky byly patrně konzistentnější. Tradičně se už ale u Canonu objevuje silnější podexpozice u snímků v protisvětle.

Citlivosti mohou být od ISO 100 do ISO 6400, v režimu rozšíření se lze dostat i na ISO H (to odpovídá ISO 12800). Automatické ISO citlivosti lze nastavit maximální dostupnou hodnotu na ISO 400 až ISO 6400, nelze ale nastavit styl navyšování. Fotoaparát se nicméně logicky drží pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. U expozičních časů pak čekejte rozmezí od 1/4000 sekundy do 30 sekund, k dispozici je také bulb režim.

Rozsahy clon závisí na použitém objektivu. V případě testovaného EF-S 18-55mm IS II je to F3,5-F22 na nejširší a F5,6-F36 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Jak vidíte na grafu průběhu, objektiv od Canonu má sice stejné hraniční hodnoty jako ostatní, ale průběhem je nejlepší. EOS 1300D nabídne i expoziční bracketing pro 3 snímky s rozdíly mezi expozicemi až do 2 EV, navíc lze bracketing kombinovat s korekcí expozice, což rozhodně chválím.

Již jsme hovořili o tom, že fotoaparát využívá systém live view z jeho počátků, což se promítá i do schopností natáčet video. Ve srovnání s dnešním standardem je tak Canon EOS 1300D výletem do dávné historie. Umí sice natáčet Full HD video, jenže maximem je snímkovací frekvence jen 30p a jsou zde i další problémy.

Tím nejvýraznějším je autofokus. Ten je pomalý, s objektivem EF-S 18-55mm IS II je také hodně hlučný. Při ostření se různě přejíždí ostřící roviny, což je doplněno také upravením clony objektivu a změnou hloubky ostrosti i jasu v průběhu natáčení. Ve výsledku takové videa vypadá naprosto rozházeně. U videa lze použít automatické nastavení expozice, nicméně ti, kteří jsou kreativněji založení, mohou využít plně manuální režim.

Zde ale budu chválit. V manuálním režimu si můžete vybrat jak pevně dané ISO, tak i jeho automatiku, v průběhu natáčení i před jeho začátkem lze upravit clonu i čas. Při natáčení to ale není dobrý nápad, otáčení ovladače (klikání) je docela hlasité. Expoziční časy mají rozsah od 1/30 sekundy do 1/4000 sekundy. Kvalita a detaily videa patří k průměru, nicméně pokud si manuálně pohrajete s časem i ostřením, dokážete z EOS 1300D vytřískat solidní video. Pro automatické "rodinné" focení to bohužel není, což je o to horší, že právě pro tyto uživatele je EOS 1300D dost cílena. U fotoaparátu lze nastavit normu PAL i NTSC, datové toky jsem měřil jen s normou PAL.

Pro posouzení kvalit videa dávám k dispozici dvě videosekvence. Ta první má délku 22 sekund (124 MB), druhá pak 28 sekund (153 MB). Ukazuje rozdíl mezi ostřením pomocí autofokusu a manuálního ostření.