Canon EOS 1300D: starý známý

Focení portrétů do velké míry závisí také na použitém objektivu. Základní 18-55mm setový objektiv pochopitelně není nejvhodnějším nástrojem, to ale zdaleka neznamená, že by se nedal použít. Zapomeňte ale raději na live view, protože ostření je tak moc pomalé, že v praxi je to pro portréty použitelné jen stěží. Detekce tváří není nejrychlejší a když už namáčknete spoušť, během pětisekundového ostření se osoba s největší pravděpodobností dost pohne a nebude správně zaostřeno. S fázovým ostřením je to ale podstatně jiná zábava.

Fotoaparát zde správně zaostřil a detaily jsou opravdu velmi pěkné. Pozadí se samozřejmě nemaže jako s portrétními objektivy, ale není to úplně nejhorší. K dispozici dávám i RAW snímek.

Směrné číslo interního blesku činí 9,2, což je na dnešní dobu spíše průměr. U CSC bývají blesky často i slabší, u zrcadlovek obvykle o něco silnější. Síla blesku je tak dostatečná pro běžné potřeby a můžete ji korigovat od -2 EV do +2 EV. Manuálně ale nelze sílu blesku nastavovat, je tu skutečně jen jeho korekce (je použito měření E-TTL II). Podporovány jsou i externí blesky, nicméně bezdrátové řízení si užijete jen s doplňkovým příslušenstvím. Synchronizační čas blesku činí 1/200 sekundy. S interním bleskem jsem nezaznamenal efekt červených očí, což je dobře.

Canon použil poměrně malý Li-Ion akumulátor LP-E10 s napětím 7,4 V a kapacitou 860 mAh. Ten by při pokojové teplotě měl vydržet na 500 snímků, při 0 °C pak na 410 fotografií. Test probíhal z velké části venku při teplotách okolo nuly či spíše i pod ní, navíc kvůli nepřesně seřízenému fázovému ostření jsem nezřídka používal live view režim. Nicméně nebyl by to Canon, kdyby skutečné výsledky nebyly mnohem lepší. I za těchto nepříznivých podmínek činila výdrž baterie 600 snímků a 15 minut videa, což jsou opravdu hodně pěkné hodnoty.

Poněvadž jsou zrcadlovky určené zejména pro fázové ostření bez live view, budeme se věnovat zejména menu nabídkám. Základem je tedy funkce stavového displeje, která zobrazuje většinu důležitých parametrů. Pokud stisknete tlačítko Q, fotoaparát se přepne na quick menu, tedy lze pomocí šipek a voličů tyto parametry přímo upravovat.

Tlačítkem SET lze tyto volby i rozkliknout, abyste viděli, která konkrétní nastavení jsou k dispozici. Pravý snímek ukazuje plně automatický režim.

Na následujících dvou snímcích vidíte hlavní menu přístroje. Červené panely se věnují fotografickým nastavením, modrá režimu prohlížení, okrová technickým nastavením a zelený panel umožňuje si vytvořit vlastní menu.

Live view pak v černém řádku dole ukazuje expoziční hodnoty a tlačítkem DISP si můžete nechat zobrazit i histogram a další parametry.

Na levém snímku je výběr AF bodu. Mezi režimy se pak dá přepínat tlačítkem SET, otočným voličem nebo šipkami. Pravý snímek je celoplošným zobrazením vyfocení fotografie, nahoře vidíte expoziční nastavení, chybí však ISO citlivost.

Náhled snímku si můžete zmenšit a doplnit o více informací a histogramy.

Jednou ze změn proti staršímu modelu EOS 1200D je přítomnost bezdrátového Wi-Fi rozhraní. Pro test jsem použil telefon Apple iPhone SE a musím říci, že konfigurace připojení byla poměrně rychlá a povedla se mi na první pokus.

Pomocí telefonu si můžete prohlížet snímky, případně je velmi rychle zkopírovat do telefonu a v neposlední řadě je možné také dálkové ovládání fotoaparátu. Bude pochopitelně záležet i na telefonu, nicméně v mém případě bylo zobrazení náhledu na displeji telefonu velmi rychlé, prodlevy byly naprosto minimální. Můžete i upravovat expoziční nastavení, pokud ale v průběhu live view změníte režim focení (např. z priority clony na manuál), aplikace se kousne.

Aplikace sice podporuje záznam GPS souřadnic pomocí telefonu, nicméně EOS 1300D toto neumí a vložení souřadnic nepovolí. Tohle považuji za nepříjemnou podpásovku, neboť přiřazení GPS souřadnic je možné až pomocí modulu GP-E2, který stojí asi 7 tisíc. To už si raději logujte GPS souřadnice nějakou jinou trackovací aplikací v telefonu a souřadnice pak přidejte třeba Zonerem nebo jinou aplikací v počítači.