Canon EOS 60D: na pomezí dvou světů

Canon EOS 60D je na trhu sice už rok a půl, ale dá se předpokládat, že při dvouletém cyklu obnovy této řady s námi ještě alespoň půl roku pobude a v prodeji zůstane ještě déle. Z fotoaparátu je cítit, že jej Canon nasměroval trochu níže než původní EOS 50D, uvítal bych např. přítomnost funkce AF micro adjustment (ubrání funkcí totiž není vývoj). Toto by mělo být povinnou výbavou všech zrcadlovek a ne jen vyšších tříd. Proto jsem byl rád, že testovaná kombinace s 35mm f/1,4L objektivem si vzájemně výborně rozuměla a nebylo nutné řešit žádný back/front focus.

Velmi dobře hodnotím ergonomii držení přístroje i ovládání většiny prvků. Tělo je nyní plastové, ale i přesto poměrně robustní, nelíbilo se mi však zpracování gumových gripů. Naopak dobrý je stavový displej na horní straně přístroje, vynikající je i plně polohovací LCD displej s krásným obrazem. Hledáček bohužel nedosahuje kvalit konkurence ve své třídě, ale proti levnějším APS-C Canonům je to znatelně lepší. Profesionálnější nasazení usnadní podpora bezdrátových blesků s širokými možnostmi konfigurace.

Autofokus byl se zkoušeným objektivem EF 35mm f/1,4L USM opravdu velmi rychlý, průběžné ostření je rovněž velmi slušné. Trochu mě překvapilo jen 9 ostřících bodů, chyběly mi nějaké další ve vzdálenějších oblastech obrazu. Na druhou stranu je všech 9 křížových, takže se se všemi ostří velmi slušně. Automatika jejich výběru by mohla být lepší, manuální výběr pomocí osmisměrného ovladače je poněkud nezvyklý, ale naprosto logický. Stinnou stránkou je ostření v Live View režimu, které je jako obvykle u Canonu neuvěřitelně pomalé a pro focení čehokoli aspoň trochu dynamického téměř nepoužitelné. Ostřit na cokoli minimálně 4 sekundy je opravdu moc.

Radost ale udělá rozsah expozičních nastavení a velmi dobrá kvalita Full HD videa, u nějž lze rovněž nastavovat expozici. Každopádně zde rovněž zapomeňte na ostření. Chcete-li aspoň trochu rozumné výsledky, jedinou možností je ostřit manuálně (už jen proto, že objektiv nebude zběsile odcloňovat). Pozitivně hodnotím výdrž baterie. Rychlost přístroje je vynikající, RAW buffer má dostatečnou kapacitu a sekvenční snímání je dobré. Vyvažování bílé má trochu rezervy (v žárovkovém osvětlení zejména tehdy, je-li ve scéně ještě nějaká obrazovka), ale zásadní výtky k ní nemám.

Dostáváme se ke kvalitě snímků. 18MPx APS-C čip nezapře svůj původ v roce 2009 (kde se objevil u EOSu 7D), nicméně i na dnešní poměry si nedělá moc ostudu. Míra šumu je vzhledem k rozlišení docela slušná, z RAWů dostanete při použití dobrého objektivu spoustu detailů. To už neplatí o JPEGu, který má na můj vkus občas trochu silnější odšumování, než by bylo u APS-C zrcadlovky zdrávo. Určitě doporučuji fotit v RAWu.

Horší je to s dynamickým rozsahem, tradiční bolístkou čipů Canonu. Pokud si vyzkoušíte např. 16MPx čip od Sony, kde je s trochou nadsázky téměř jedno, jak exponujete, tady byste mohli tvrdě narazit. Samozřejmě tím nechci říci, že má čip dynamický rozsah na úrovni kompaktů, to ani náhodou. Spíše jde o to, že pro nejlepší výsledky už musíte chování senzoru trochu více znát a vědět, za jakých podmínek nastavovat expozici jakým způsobem, abyste z něj mohli dostat maximum. Rezerva v jasech by skutečně mohla být trochu lepší. Funkce optimalizace jasů ale funguje velmi slušně a dynamický rozsah příjemně rozšiřuje (zejména minimalizuje přepaly). Co se týče měření expozice, přišlo mi o něco lepší než u levnějších Canonů, nicméně i tak jsem musel s korekcí čachrovat častěji, než by mi bylo milé.

Jak už je u zrcadlovek obvyklé, v podstatě nemáte šanci koupit špatnou zrcadlovku. Všechny jsou dobré a některé jsou ještě lepší. Musím se přiznat, že EOS 60D byla doposud nejlepší APS-C zrcadlovka od Canonu, kterou jsem měl v ruce, bylo to ale dáno i testovaným objektivem. Na druhou stranu si myslím, že ve své třídě patří spíše k těm dobrým a nikoli velmi dobrým. Konkurence totiž často vítězí lepšími snímacími čipy, lepším Live View režimem i většími hledáčky, pro Canon zase mluví ergonomie ovládání (alespoň pro mě je intuitivnější).