Canon IXUS 200 IS: poprvé dotykově

Fotoaparát je dodáván v malinké zelené krabici.

Uvnitř jsme našli fotoaparát, Li-Ion akumulátor, nabíječka s kabelem, USB a AV kabel. V klasickém balení, které seženete na prodejně, by měl být ještě krátký manuál, CD-ROM s plnou verzí manuálu a CD-ROM se softwarem.

Přísun energie zajišťuje Li-Ion akumulátor NB-6L s nízkým napětím 3,7 V a průměrnou kapacitou 1000 mAh. Canon uvádí, že vydrží na pořízení 240 snímků. Pokud necháte zapnutý režim AUTO s průběžným ostřením a automatickým bleskem, pravděpodobně se k této hodnotě dostanete. Pokud ale budete fotit na režim P bez průběžného ostření a blesk budete zapínat manuálně, není sebemenší problém se přehoupnout přes 300 snímků a během testu jsem se dvakrát dostal na hodnotu 325 fotografií na jedno nabití. Ostatně výdrž přes 300 snímků je v této kategorii celkem přijatelné číslo. Rodinnou oslavu s cca 200 snímky (více než polovina s bleskem) zvládl s přehledem, teprve úplně na konci začal indikátor klesat na dvě čárky (ze tří).

Indikátor stavu baterie bych označil výrazem "hodně veselý". Tím chci říci, že je nutno naučit se jeho manýrům, jinak jej budete považovat za velmi nepřesný. Vždy po zapnutí totiž ukáže plné nabití, a to i v případě, že je téměř vybitý. Musíte mu dát několik sekund, než ukáže správný stav. Čím více je nabitý, tím déle to trvá. Při nabití na cca 30 % indikátor klesne až po cca 10 sekundách, při téměř úplném vybití do sekundy.

Fotoaparát ukazuje většinu času plné nabití, jakmile však poprvé klesne ukazatel na dvě čárky, už víte, že se blíží konec. Nicméně stále máte zhruba necelých 100 snímků. Přibližně takových cca 30 snímků před koncem se začne ukazovat červená signalizace vybíjející se baterie, a to už opravdu víte, že je zle. Pokud se tedy naučíte rozumět této řeči ukazatele stavu baterie, budete i přes roztodivné chování při zapnutí přístroje poměrně dost dobře vědět, kolik energie ještě zbývá.

Dodávaný software CameraWindow na mém počítači už tradičně nefungoval (velmi častý problém), takže snímky bylo na mém PC nutno tahat přes čtečku paměťových karet, případně ručně přes průzkumník. Fotoaparát se tváří jako skener, takže obsluha je o něco těžší. Canon opět nepodporuje USB Mass Storage. Toho se asi nikdy nedočkáme, stejně jako obecně fungujícího softwaru.

ZoomBrowser EX je dalším softwarem, který slouží k prohlížení snímků, ale nikoli k jejich nahrávání (sice se odtud dá nahrávání snímků spustit, nicméně to slouží jen ke spuštění CameraWindow, takže nahrávání se nekoná). Software je trochu zvláštní co se týče ovládání, možností zde také není mnoho.

Radost naopak může udělat PhotoStitch, který je osvědčeným pomocníkem při skládání panoramat.

Canon Digital IXUS 200 IS má velký 3,0" LCD displej s klasickým rozlišením 230.000 bodů (320×240 pixelů) Protože je však širokoúhlý s poměrem stran 16:9, musíte počítat s tím faktem, že pro samotný obraz je věnována plocha asi na úrovni 2,5" LCD displeje. Výhodou je však to, že většina ikonek je mimo tuto plochu. Ovládání je dotykové, ale to se týká jen čtyř tlačítek na pravé straně (většinou se ukazují jen tři). Prvním volíte fotografický (scénický) režim, dalším blesk a úplně dole je korekce expozice. U displeje mi vadilo viditelné podsvětlení na levé straně, v této části displeje byl jas výrazně světlejší.

Mezi bleskem a korekcí se při natočení fotoaparátu na výšku zobrazí červené tlačítko spouště a můžete tak pořizovat snímky ve stylu fotomobilů. Vzhledem k trochu jiným proporcím fotoaparátu a výsuvnému objektivu se ale snímky tímto způsobem zrovna nejpohodlněji nepořizují. Na pravém snímku vidíte situaci po namáčknutí spouště. Dole se objeví expoziční čas a clona, pokud máte automatické ISO, ukáže se zde i automatikou zvolená hodnota, což lze jednoznačně pochválit.

Tlačítkem FUNC/SET můžete vyvolat rychlé menu. Bohužel není v klasické formě vertikálního menu s horizontálním výběrem možností, ale možnosti jsou rovněž řazeny horizontálně. Je tedy nutno nejprve v první části menu vybrat vlastnost, pak kliknou doprava na rozkliknutí voleb a poté se opět pohybovat nahoru a dolů v druhé části menu. Zbytečně to zdržuje. Lze použít otočné okruží. Pravý snímek ukazuje nastavení korekce expozice, které se dotykově neovládá právě nejpřesněji.

Když vpravo nahoře kliknete na ikonku fotografického režimu, objeví se tato nabídka dalších voleb. Snadno si mezi nimi vyberete ten pravý režim, je jen nutno počítat s nutností silnějšího stisku displeje, aby se volba zaznamenala. U výběru typu blesku je nutno volbu nejprve vybrat a pak opětovným stiskem na tento režim volbu ještě potvrdit. Zbytečné zdržování., ale brzy si zvyknete na to, že volbu musíte povolit jakýmsi dvojklikem.

U videosekvencí je nabídka v rychlém menu podstatně kratší. Na displeji se pak ukazuje rozlišení a zbývající čas, který lze ještě natočit.

Stiskem velkého tlačítka MENU se dostanete do hlavního menu, které je rozděleno na dvě záložky. Ta první je věnovaná fotografickým nastavením, ta druhá naopak technickým. Menu je možné doplnit o nápovědu, která se pak k daným volbám vypisuje na posledním řádku.

Základní zobrazení pořízených snímků ukazuje jen v pravém horním rohu číslo souboru, pořadové číslo snímku a celkový počet, dole pak datum a čas pořízení, vlevo dole rozlišení. Tlačítkem DISP lze zobrazení obohatit o histogram a expoziční nastavení.

Dále je možné zobrazit snímek ve střením náhledu se zvýrazněným detailem pro posouzení ostrosti. Rychlým točením kruhového voliče se snímky seřadí do pásu a lze se mezi nimi rychle pohybovat.

Jako poslední je zde zobrazení videosekvencí, které je velmi podobné tomu u fotografií. Kliknutím na velké tlačítko přehrávání spustíte videosekvenci, viz snímek vpravo.