Canon PowerShot G1 X Mark II: významné zlepšení

Nyní se budeme věnovat optickému a digitálnímu zoomu.

Objektiv nabídne příjemně široký úhel záběru. Dobré je i to, že navzdory silným korekcím objektivu nejsou rohy beznadějně neostré, nicméně nevýraznou ostrost vykazuje snímek v poměrně velké ploše. Můžete se podívat na snímek v RAWu.

S 5× zoomem už máte k dispozici poněkud univerzálnější objektiv než u původní G1 X. Oceňuji velmi pěknou ostrost téměř po celé ploše.

Vidíte široký úhel záběru a docela slušnou ostrost v celé ploše snímku.

Zoom je dostatečný a opět je vidět velmi ostrá kresba objektivu.

Technologie ZoomPlus slibuje 2× digitální zoom s malou ztrátou kvality. V malých rozlišeních samozřejmě nic nepoznáte, ale při plném rozlišení je ztráta detailů jasně vidět.

Maximální 4× digitální zoom (tzn. výřez z 1/16 plochy obrazu) se samozřejmě na 13MPx fotografii projeví. Kresba je viditelně rozmytá a i při zmenšení rozlišení takového snímku na 1 megapixel je vidět roztřepení hran.

Fotoaparát jsme otestovali ve spolupráci s velmi rychlou SDHC kartou SanDisk Extreme Pro s udávanými rychlostmi až 95 MB/s. My jsme ji v našem testu naměřili zapisovací rychlost necelých 73 MB/s.

Náběh přístroje patří jen k průměru, hodně rychle ale zoomuje, takže fotoaparát je s plným zoomem připraven opravdu dosti rychle. Ostření na nejširší ohniskové vzdálenosti je slušné, 0,35 sekundy je příjemný čas. Horší je to na maximálním zoomu, kdy vždy ostří od začátku, přestože má předostřeno. Ostrý obraz tedy rozostří, aby jej zaostřil tak, jak už to dávno měl. Prodlevy mezi snímky jsou dlouhé. Pokud zmáčknete spoušť rychle (ještě když se zobrazuje vyfocený snímek), tak fotoaparát sice fotí další snímek, ale nezaostří přitom. Pokud chcete i zaostřit, musíte se nejprve zbavit zobrazeného snímku a pak se dostanete zhruba na 2,4 sekundy.

Sekvenční snímání v podstatě přesně odpovídá údajům výrobce. V JPEGu jste na necelých 5,2 fps a fotoaparát tyto snímky v režimu prohlížení seskupuje pod jeden. Toto ale už nedělá u sérií vyfocených v RAWu. V takovém případě rychlost znatelně klesá, ale nikdy nemusíte čekat na ukládání snímků. Při takto malé rychlosti je karta s přehledem zvládala průběžně ukládat. S autofokusem jste pak na 3 snímcích za sekundu. Úspěšnost je slušná při snímání na větší vzdálenosti, ale nikoli u snímků blízkých telemakru. Tam už nestíhá přeostřovat.

Velmi slušně ve fotoaparátu funguje vyvažování bílé barvy. Zde jsem neměl problém a v průběhu celého testu jsem neměl potřebu na něj sahat a upravovat jej. Na rozdíl od zrcadlovek Canon je zde i mnohem jednodušší měření bílé plochy (jedním jediným klikem).

V režimu Mé barvy si můžete upravit barevné podání snímků

Ve vlastním režimu lze upravit barevné ladění svépomocí (kontrast, ostrost, saturaci, červenou, zelenou, modrou a tón pleti). Je tu ještě režim "Kreativní snímek" (na kolečku fotografických režimů), kdy fotoaparát vyfotí sérii snímků a přidá jim barevné ladění, automatické ořezy. Nás nyní budou zajímat spíše "Kreativní filtry", mezi kterými lze nalézt i v minulých kapitolách probírané HDR.

Nabídka je tedy široká, některé režimy mohou být užitečné (HDR v přirozené verzi), u některých jsem nezpozoroval rozdíly. Např. rozostření pozadí fotí dva snímky s různým zaostřením pro vznik efektu více rozmazaného pozadí, ale zkoušel jsem to na mnoha různých scénách a na žádné jsem si nevšiml praktického rozdíl na snímcích bez a s touto funkcí.