Canon PowerShot G7 X: opět skvělé géčko

Fotoaparát má autofokus i manuální ostření. To manuální má několik možností ovládání. Docela dobré je to otočným okružím, případně lze využít šipky nahoru a dolů. V takovém případě se nejprve skoro nic neděje a až postupně se rychlost přeostřování výrazně zvýší. Další možností je prstenec kolem objektivu. Ten ale díky výrazné aretaci jednotlivých poloh nedoporučuji (při držení přístroje v ruce hodně třese obrazem). Využít lze příjemný focus peaking nebo 2× a 4× zvětšení náhledu.

Možností výběru AF bodu na první pohled není moc, menu nabídne automatiku s detekcí tváří a jednobodové ostření. Detekce tváří je rychlá s vysokou úspěšností, nachází i tváře z profilu. Docela překvapivé je to, že občas vytváří i falešné detekce, což u fotoaparátů nebývá zvykem, není to ale moc často. Jednobodové ostření nabídne velkou a malou plochu ostřícího bodu, jednoznačně doporučuji okamžité přepnutí na malou velikost. Ta velká doslova miluje pozadí, takže zaostřit na něco v popředí je takřka nemožné. Dokonce i když objekt těsně vyplňuje celou plochu, má velký problém. S menší ploškou máte větší pravděpodobnost, že nebude dělat nesmysly a zaostří na popředí. Nechybí možnost dotykového ostření ťuknutím na displej.

Najdete tu dva režimy průběžného ostření. Prvním je AF Servo, které doostřuje po namáčknutí. Udržuje tedy objekt zaostřený. Na kompakt je to zvládá poměrně dobře, pochopitelně na zrcadlovky nebo lepší CSC to nemá. Následuje "souvislý AF" který doostřuje náhled na displeji. Rychlost ostření je solidní, na nejširší ohniskové vzdálenosti činí hodně dobrých 0,2 sekundy, na maximálním zoomu se pohybuje okolo 0,35 až 0,45 sekundy, což rovněž není špatné. Úspěšnost ostření je dobrá, ale ne vynikající. Pokud zahlásí zaostření zeleným čtverečkem, je zaostření vždy přesné. Občas se ale stává, že zahlásí nezaostření žlutým čtverečkem, přestože k tomu nemá důvod. Ale ani toto není moc časté.

S Canonem PowerShot G7 X si neužijete nějak dobrého makra. V běžném režimu začíná na 4 centimetrech od přední čočky a postupně roste k 34 centimetrům. Makro režim začal na 3 cm, nicméně jinak se moc nelišil. Jde spíše o to, že mako režimu je ochotnější ostřit na kratší vzdálenosti a naopak méně ochotný ostřit na ty delší (u širších ohniskových vzdáleností v makro režimu dokonce na dálku neostří vůbec). Maximální možné přepočtené zvětšení je jen 0,53× na cca 40mm ohniskové vzdálenosti. Je tedy dobré trochu přizoomovat do doby, kdy na displeji pořád svítí možnost ostřit od 5 cm. Dostanete trochu užší úhel záběru, což není na škodu.

Na následujícím snímku vidíte, jakého makra je fotoaparát zhruba nejlépe schopen. S menším přicloněním čekejte mléčnou a nepříliš výraznou kresbu.

U profi kompaktu jako je Canon PowerShot G7 X nepřekvapí, že nabídne kompletní nabídku expozičních režimů jako jsou automatika, priorita clony, času a manuál. Fotoaparát nabídne několik druhů měření expozice. Základem je poměrové, pak je tu celoplošné se zdůrazněným středem a bodové. Poměrové měření patří k těm spolehlivějším, zásahy do korekce expozice (která je tu od -3 EV do +3 EV) jsou potřeba v tmavějších scénách jako je např. les. Tam se ta jedna dvě třetiny EV dolů hodí. Korekce expozice do plusu bude potřeba jen výjimečně.

Expoziční časy začínají na hodnotě 1/2000 sekundy, což není žádný zázrak. Dnešní kompakty už umí i méně a zejména u těch světelných to může být důležité. Canon naštěstí přidal interní 3EV ND filtr, takže se rozhodně nemusíte bát, že byste při plně otevřené cloně za dne nemohli fotit. Snad jen ta automatika ND filtru by tu mohla být (je nutné jej (de)aktivovat ručně). Fotoaparát nabízí funkci bezpečný posun, která ignoruje vámi nastavenou clonu v případě, že by to vedlo k přeexpozici. Tehdy clonu stáhne na nižší hodnotu, bohužel ale neumí totéž udělat ND filtrem a clonu nechat na vámi nastavené hodnotě. Maximální čas je 1 sekunda v režimech P a Av. Priorita času nabídne 15 sekund a manuální režim dokonce výborných 250 sekund!

Světelnost objektivu dosahuje hodnot F1,8 až F2,8, což jsou vzhledem k rozměrům, velkému čipu a docela dobrému zoomu velmi pěkné hodnoty. Průběh světelnosti je navíc docela slušný, což vynikne zejména ve srovnání s RX100 III. Ta má menší zoom, takže stažení stejného rozsahu světelnosti na kratší ohniskový rozsah logicky musí znamenat horší světelnost na stejných ohniskových vzdálenostech, ale někde to jsou i 2/3 EV (30-40mm ohnisková vzdálenost), což není málo. Maximální hodnota irisové clony je F11 celém rozsahu.

Citlivosti mají rozsah od ISO 125 do ISO 12800 po 1/3EV krocích. Automatika může mít rozsah ISO 125-400 až ISO 125-12800 dle nastavení v menu, horní hranice může být opět nastavena po 1/3EV krocích. Najdete tu také nastavení toho, jak se má řídit pravidlem převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Stejně jako u PowerShotu G1 X Mark II, i tady je ale tato funkce naprosto nelogická a takřka k ničemu. Jsou zde tři možnosti nastavení a ani jedna z nich není zrovna normální. Bohužel, jeden z těchto tří nesmyslů musíte mít u Auto ISO vybraný.

Pokud máte nastavenou třeba 100mm přepočtenou ohniskovou vzdálenost, logicky by se dalo předpokládat, že fotoaparát bude nastavovat 1/100 sekundy, případně trochu delší čas s ohledem na optickou stabilizaci. Jenže ne, funkce při normálním nastavení volí až příliš krátký čas 1/200 sekundy, to je zbytečně moc opatrné (nicméně je to asi jediná možnost, která je jakž takž v praxi použitelná). Když zkusíte tedy nastavit funkci více do pomala, začne zase volit až příliš dlouhé časy 1/15 sekundy, což je nesmyslné zase na druhou stranu. To je zase až moc. No a rychlé nastavení? To začne nastavovat vyšší ISO citlivost dokonce tak, aby byl zachován čas 1/1000 sekundy a kratší!

Fotoaparát nabídne funkci expozičního bracketingu, který vyfotí tři snímky s rozdíly expozic až 2 EV. Dokonce je tu i bracketing zaostření v manuálním režimu, kdy vyfotí tři snímky s lehce různým zaostřením.

Canon PowerShot G7 X podporuje maximálně Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 60 progresivních snímcích za sekundu. Umí i film v iFrame záznamu. Naopak mě překvapilo to, že neumí žádnou formu zpomaleného záznamu.

Kvalita videa je dostatečná, od Full HD rozlišení bych nicméně čekal trochu více detailů a ostrosti. Oceňuji však přirozený autofokus, navíc krásně ovladatelný pomocí dotykového displeje. Také optická stabilizace je hodně účinná, takže zde lze určitě hlavně chválit. Zoom je hodně zpomalený, aby neškubal a vypadal co nejvíce přirozeně.

K dispozici je i manuální režim expozice u videa (speciální mód na horním kolečku). V takovém případě můžete nastavit expoziční čas 1/30 sekundy a kratší, lze nastavit i clonu a ISO. Pokud to chcete nastavit průběhu natáčení videa, musíte využít dotykový displej. Kliknete na položku, kterou chcete měnit a pomocí šipek na displeji pak nastavujete vyšší nebo nižší hodnoty. Je zde i zámek expozice, aby se u automatiky neměnil jas videa. Jako poslední je tu tlačítko AF/MF. Na vyloženě manuální ostření u videa zapomeňte, hodnota MF je spíše AF LOCK. Tzn. při AF fotoaparát zaostřuje a když kliknete na MF, ostřit přestane a ponechá si poslední zaostření.

Můžete se podívat na dvě ukázkové videosekvence, další jsou k vidění ve videorecenzi fotoaparátu. První je denní (62 sekund, 256 MB), druhá pak noční (22 sekund, 92 MB).

Budeme se věnovat i kvalitě bokehu, který může u profi kompaktů hrát roli.

Při plně otevřené cloně dokáže fotoaparát docela pěkně mazat pozadí. Bokeh je jemný, odlesky kulaté a byť nejsou zrovna jednolité a plné, patří ve své třídě k tomu lepšímu. Někoho může zklamat kresba v zaostřené ploše, která je mléčná a málo kontrastní.

S přicloněním výrazně roste kontrast a ostrost v zaostřené ploše. Bokeh sice lehce znervózní, ale pořád paří k tomu nejjemnějšímu ve třídě.