Coolpix 2100: Dvoumegový kompakt s dobrými výsledky
Přinášíme další “retro” recenzi – týká se fotoaparátu, který bude vbrzku nahrazen vyšší řadou, čímž by se mohl dostat do sféry příjemných cen. CoolPix 2100 ukazuje, ža za určitých okolností může i dvoumegový kompakt prokázat dobré fotografické služby.
Kapitoly článku:
- Coolpix 2100: Dvoumegový kompakt s dobrými výsledky
- Ovládání a další popis
- Praktické zkušenosti
- Závěr
Tělo a ergonomie
I když je hodnocení designu vždy věcí názoru, předpokládáme, že vzhled 2100 shledá většina uživatelů vyhovujícím. Jde o kombinaci ergonomie s elegancí, byť plastovou. Ve srovnání s aktuálním kovovým a štíhlým CoolPixem 3700 působí 2100 poněkud hřmotněji a v kapse nám vytvoří pořádnou “bouli”, což je na druhé straně vyváženo příjemným úchopem, kdy rozšířená pravá část fotoaparátu (při pohledu zezadu) vychází přesně do ruky. Krátce řečeno, CoolPix 2100 celkem dobře vypadá a příjemně se drží.
Ovládání
První, s čím se seznamujeme u nového fotoaparátu, bývá spínač Power. V tomto případě je vyřešen jako okruží spouště, při jehož pootočení ve směru hodinových ručiček se přístroj zapne, příp. vypne, přičemž pružina vrátí ovladač do původní polohy. Řešení je to jistě praktické (spínač se snadno ovládá a přitom nezabírá téměř žádné místo), přináší ovšem specifický problém pro ty, kdo jsou zvyklí na jiné modely kompaktů, u nichž se okružím spouště ovládá optický zoom. Zpočátku se nám stávalo, že jsme při pokusu o zoomování neustále fotoaparát vypínali. To je ovšem věc zvyku, ti, kteří s focením teprve začínají (a pro ně je CoolPix 2100 primárně určen), s tím nebudou mít potíže.
Dalším podstatným prvkem je tradiční kruhový volič režimů, zde umístěný na horní hraně přístroje blízko spouště. Pro snažší otáčení částečně přesahuje tělo fotoaparátu, spodní plastový výběžek mu však v místě přesahu poskytuje podporu, aby nedošlo k poškození voliče. Podle ikonek můžeme zvolit následující režimy:
Obrázek fotoaparátu označuje režim, v němž přístroj nastaví všechny hodnoty automaticky a pustí nás jen k velikosti snímků, kompresi, základnímu nastavení blesku, korekci expozice a volbě makro režimu. Automatika pracuje spolehlivě a mimo složitých světelných situací bývá expozice korektní. Další ikonka fotoaparátu označená písmenem M označuje “manuální” režim. Slovo “manuální” dáváme do uvozovek proto, že nejde o skutečný manuál, který by umožňoval nastavení clony a času, ale pustí uživatele k volbám jako je vyvážení bílé a softwarové doostřování. Režim Scene umožní vybrat dále v menu z kreativních režimů Party/Indoor, Beach/Snow, Sunset, Dusk/Dawn, Night Landscape, Close Up, Museum, Fireworks show, Copy a Back light, kterým se budeme za chvíli věnovat blíže.
Kruhovým voličem je dále možné zvolit jeden ze čtyř režimů, které v Nikonu nazvali asistenčními – Portrét, Krajina, Sport a Noční portrét. Asistenční se nazývají proto, že se pokouší maximálně usnadnit práci se zvoleným tématem. I k těmto režimům se ještě blíže dostaneme. Ikona kamery představuje režim snímání videosekvencí, poslední položkou je volba SETUP, která slouží k podrobnému nastavení fotoaparátu.
Z ovládacích prvků ještě najdeme na zadní straně tlačítka T/W, sloužící k ovládání optického i digitálního zoomu. (Malá odbočka: digitální zoom je vůbec problematická technologie (i když má v diskusích na Digimanii mnoho zastánců), u 2100 by připadal v úvahu především proto, že výstupní formát je pouze (komprimovaný) JPEG a digitální zoom má tedy lepší výstup než následné zvětšení v počítači. Podle našeho názoru však zrovna u CoolPixu 2100 použití digitálního zoomu degraduje jinak velmi dobrý obrazový výstup přístroje, proto doporučíme, pokud je to možné, zůstat zde u zoomu optického.)
Další kruhový ovladač, tentokrát s fukcí joysticku, umožňuje jednak navigaci v menu, jednak přímý přístup k některým často používaným nastavením: režimy blesku, režim Makro a samospoušť. K samospoušti dodáme, že při její volbě se otevře ještě potvrzovací dialog, v němž musíme sjet uvedeným voličem na poslední položku a potvrdit. Na rozdíl od jiných voleb si 2100 předchozí použití samospouště “nepamatuje”, a pokud tedy chceme pořídit řadu snímků se samospouští ze stativu (typicky např. testovací fotografie nebo západ slunce), je nutné provést nastavení samospouště pokaždé znovu.
Samostatné tlačítko si vysloužil přístup k prohlížení pořízených fotografií. Toto řešení nám připadá praktičtější než klasické, kdy je mód prohlížení jednou z voleb na hlavním kruhovém voliči. Pod displejem pak jsou tři spínače: přístup do menu, vypínání displeje a koš na nepodařené snímky. A to je z ovládání vše.
Objektiv
Chválit u Nikonu optiku je nošením dříví do lesa, a platí to i u malých Nikkorů pro kompakty. Zoom v rozsahu 36-108mm je velmi svižný, přesun z “Wide” do “Tele” mu trvá něco kolem jedné vteřiny. Objektiv je po zasunutí do těla přístroje chráněn dvěma lamelami, do kapsy bychom však doporučili ještě alespoň plátěný obal.
Snímací čip
CCD čip neznámého výrobce obsahuje 2,11Mpix, z čehož je efektivně využitelných asi 1,92Mpix. Maximální rozlišení snímku je tak 1600x1200 bodů, poměr stran tradičně 4:3. Velikost snímače je 4.54x3.42mm. O mnoho více o něm nevíme.
Ostření
Za normálních světelných podmínek nemá autofokus potíže s ostřením, ty nastávají teprve při nízké hladině osvětlení. Podle našich zkušeností se na schopnosti zaostření za šera podílí i zvolený scénický režim. Všimli jsme si též, že i když blikající červený bod na displeji upozorňuje na ostřící potíže, po exponování snímku se často ukáže, že bylo zaostřeno korektně.
Zajímavé je, že 2100 umí ostřit i jinam než na střed, k výběru ostřícího bodu nás ovšem nepustí. Dosáhneme toho pouze při zvolení některého z asistenčních režimů – například v režimu Portrét najdeme sekci “dvojportrét”, kdy se na displeji vykreslí dva obrysy lidiček, do nichž musíme fotografované přátele umístit. Zdá se, že je zde změřena vzdálenost jedné i druhé postavy a zaostřeno je poté na vypočtený průměr. Pokud je každá z fotografovaných osob ve významně jiné vzdálenosti od fotoaparátu, ostření selhává. Ve scénických režimech najdeme pak i další důkazy pro to, že 2100 umí pohybovat s ostřícím bodem, respektive přepínat mezi pěti ostřícími body, jimiž přístroj disponuje.
Expozice
Mluvíme –li o expozici u CoolPixu 2100, musíme jedním dechem také zmínit expoziční režimy. Protože, jak již bylo řečeno, čas, clonu a ISO zjistíme při fotografování tímto přístrojem až z EXIFu. Co tedy aparát nabízí?
Když pomineme plnou automatiku, první na řadě jsou tzv. asistenční režimy:
1. Asistenční režim Portrét:
Přístroj nastaví decentně nižší hloubku ostrosti tak, aby bylo dosaženo mírně rozostřeného pozadí, ovšem pouze do té míry, aby pozadí nerušilo, nemění se v barevnou čmouhu. Pokud je k přisvícení použit vestavěný blesk, nemusíme se bát vybledlých či nepřirozených barev, naopak – barvy jsou čisté, snad až “reklamní”. Samozřejmě, jako všechny fotografie s bleskem za dne, alespoň v exteriéru, mají lehce surrealistický nádech – fotografie s přisvíceným popředím totiž neodpovídá našemu navyklému zrakovému vnímání. Tento režim má dalšch šest podmenu pro jednotlivé typy portrétů: Portrait je obecným portrétovým režimem bez daších specifikací. Portrait left vykreslí na objektiv do levé části snímku obrys hlavy a ramen, do nějž je třeba vtěsnat fotografovanou osobu. Portrait right je totéž na pravé straně snímku. Oba režimy nás vedou ke kompozičně správným portrétům, kdy oči fotografovaného objektu jsou hlavních bodech pozornosti. Portrait Close-Up je určen pro záběr zblízka, kdy fotografovaná osoba má být umístěna přesně do středu snímku. Portrait Couple neboli pár je určen pro společný snímek dvou osob, na displeji se vykreslí obrysy dvou hlaviček blízko sebe. Portrait Figure pak umožní vytvořit správně snímek celé postavy.
2. Asistenční režim Krajina: Je charakterizován velkou hloubkou ostrosti, tedy vyšším zacloněním. V prvním, obecném submenu Landscape nastaví CoolPix zaostření na nekonečno. Totéž v následujícím režimu Scenic View, kde je navíc na displeji zobrazen obrys hor na obzoru dělící snímek na tři oblasti: popředí, hory a obloha. Napoprvé jsme z přednastaveného obrázku neměli nejlepší pocit – trochu připomněl situaci, kdy každý druhý zajímavý přírodní útvar v USA je opatřen tabulí určující místo, odkud jej máte fotit – “místo obzvlášť vhodné k fotografování”. Co kdyby jej – nedejbože – někdo vyfotil odjinud? Ukázalo se však, že předkreslená krajina je celkem praktická, hlavně pro začátečníky. Jde třeba o to, že automatika by si nemusela poradit s přemírou světla přicházejícího z oblohy, a tak nám krajinku mírně podexponovat. Stejně tak nákres určuje podíl mezi popředím a pozadím tak, aby pořízený snímek působil vyváženě. Pokud fotografovi nejde o první místo ve World Press Photo, ale o prosté zkvalitnění domácího alba, je fotografování “přes šablonu” užitečná možnost.
Režim Architecture pomáhá s fotografováním budov a zvláště se známým problémem kácejících se svislic tím, že na displej vykreslí mřížku ze dvou svislých, vodorovných a úhlopříčných čar, podle nichž je možné zkontrolovat náklon fotoaparátu vůči budově.
Režimy Group Right a Group Left jsou určeny k fotografování skupinky lidí u něčeho velkého a zajímavého, a to buď po pravé, nebo levé straně. Zde je automaticky nastavena maximální hloubka ostrosti, musíme počítat s delším časem a vyšším ISO.
3. Asistenční režim Sport: V tomto režimu jde o to ostře zachytit pohybující se objekt, což znamená co nejkratší čas. První submenu je obecné Sports, na druhém místě je Sport Spectator, režim umožňující kontinuální ostření od tří metrů. Poslední je režim Sport Composite, který při stisknuté spoušti vytvoří 16 malých snímků, které vloží do jednoho obrázku. Vypadá to dobře, ovšem jednotlivé rámečky jsou přece jenom dost malé.
4. Asistenční režim Noční portrét: Totéž jako v režimu Portrét, s nastavením pro horší světelné podmínky.
Kromě těchto asistenčních režimů disponuje CoolPix2100 ještě množstvím dalších kreativních režimů. Party/Indoor pro fotografování v interiéru, Beach/Snow pro podmínky, jaké panují na poušti a na sněhu, s nimiž si jinak automatika zaručeně neporadí, Sunset pro západ slunce, kdy je pro dramatičtější atmosféru snímku a zářivé barvy nutné snímek podexponovat, Dusk/Dawn pro snímky za svítání a za soumraku, Night Landscape pro snímky noční krajiny, Close Up pro snímky zblízka, Museum – funkce vyplývá z názvu, Fireworks show neboli ohňostroj, Copy pro kopírování dokumentů - režim je černobílý, a konečně Back light pro snímky v protisvětle.
Za zmínku ještě stojí na kompakt značný rozsah závěrky: 4 - 1/3000 sekundy. Multisegmentové měření využívá 256 plošek.
Vestavěný blesk
S vestavěným bleskem se fotí dobře. Tím chceme říci, že na vestavěný kompaktní blesk nejsou výsledky vůbec špatné. Řízení záblesku obstarává externí čidlo. Rozsah blesku závisí na použitém stupni zoomu, celkově je v rozsahu od 0,4 do 3 metrů (při nastavení zoomu na Tele je to pouze asi 1,5m.) Dobré vyvážení barev při použití blesku poněkud snižuje mírná tendence k podexpozici.
LCD a hledáček
Průhledový hledáček zobrazuje pouze 80% snímané plochy a využijeme jej tak spíše vyjímečně. I zde jsou však mezi fotografy rozdíly. Někteří používají LCD jen pro kontrolu nastavení a makro snímky, jiní hledáček téměř neužívají. LCD diplej s úhlopříčkou 38,1mm a rozlišením 75.000 pixelů je dobře čitelný a zobrazuje většinu důležitých nastavení. Mezi nimi bohužel není clona a čas, to ovšem vyplývá z celkové koncepce přístroje. Jinak je dobré mít na paměti, že případné softwarové doostření probíhá až při ukládání snímku na CF kartu, a tak jej při prvním náhledu snímku těsně po pořízení neuvidíme. Vzhledem k výdrži baterií pohybující se spíše u spodní hranice průměru je velkou výhodou možnost LCD displej při delších fotovýletech vypnout. Na druhé straně chod přístroje zajišťují dva AA akumulátory příp. baterie, takže je možné kromě originálních nikonovských použít i jiné akumulátory s delší výdrží.
To ostatní
K ukládání snímků slouží CF karta, a to pouze typ I, komunikaci s počítačem pak USB rozhraní v pomalejší verzi 1.1. Ve standardní dodávce je 8MB karta, což dnes není mnoho, do nákladů je tedy nutné připočíst koupi většího CF-ka, jak už bylo řečeno, pouze typu I., takže pozor při nákupu.
I když je hodnocení designu vždy věcí názoru, předpokládáme, že vzhled 2100 shledá většina uživatelů vyhovujícím. Jde o kombinaci ergonomie s elegancí, byť plastovou. Ve srovnání s aktuálním kovovým a štíhlým CoolPixem 3700 působí 2100 poněkud hřmotněji a v kapse nám vytvoří pořádnou “bouli”, což je na druhé straně vyváženo příjemným úchopem, kdy rozšířená pravá část fotoaparátu (při pohledu zezadu) vychází přesně do ruky. Krátce řečeno, CoolPix 2100 celkem dobře vypadá a příjemně se drží.
Ovládání
První, s čím se seznamujeme u nového fotoaparátu, bývá spínač Power. V tomto případě je vyřešen jako okruží spouště, při jehož pootočení ve směru hodinových ručiček se přístroj zapne, příp. vypne, přičemž pružina vrátí ovladač do původní polohy. Řešení je to jistě praktické (spínač se snadno ovládá a přitom nezabírá téměř žádné místo), přináší ovšem specifický problém pro ty, kdo jsou zvyklí na jiné modely kompaktů, u nichž se okružím spouště ovládá optický zoom. Zpočátku se nám stávalo, že jsme při pokusu o zoomování neustále fotoaparát vypínali. To je ovšem věc zvyku, ti, kteří s focením teprve začínají (a pro ně je CoolPix 2100 primárně určen), s tím nebudou mít potíže.
Dalším podstatným prvkem je tradiční kruhový volič režimů, zde umístěný na horní hraně přístroje blízko spouště. Pro snažší otáčení částečně přesahuje tělo fotoaparátu, spodní plastový výběžek mu však v místě přesahu poskytuje podporu, aby nedošlo k poškození voliče. Podle ikonek můžeme zvolit následující režimy:
Obrázek fotoaparátu označuje režim, v němž přístroj nastaví všechny hodnoty automaticky a pustí nás jen k velikosti snímků, kompresi, základnímu nastavení blesku, korekci expozice a volbě makro režimu. Automatika pracuje spolehlivě a mimo složitých světelných situací bývá expozice korektní. Další ikonka fotoaparátu označená písmenem M označuje “manuální” režim. Slovo “manuální” dáváme do uvozovek proto, že nejde o skutečný manuál, který by umožňoval nastavení clony a času, ale pustí uživatele k volbám jako je vyvážení bílé a softwarové doostřování. Režim Scene umožní vybrat dále v menu z kreativních režimů Party/Indoor, Beach/Snow, Sunset, Dusk/Dawn, Night Landscape, Close Up, Museum, Fireworks show, Copy a Back light, kterým se budeme za chvíli věnovat blíže.
Kruhovým voličem je dále možné zvolit jeden ze čtyř režimů, které v Nikonu nazvali asistenčními – Portrét, Krajina, Sport a Noční portrét. Asistenční se nazývají proto, že se pokouší maximálně usnadnit práci se zvoleným tématem. I k těmto režimům se ještě blíže dostaneme. Ikona kamery představuje režim snímání videosekvencí, poslední položkou je volba SETUP, která slouží k podrobnému nastavení fotoaparátu.
Z ovládacích prvků ještě najdeme na zadní straně tlačítka T/W, sloužící k ovládání optického i digitálního zoomu. (Malá odbočka: digitální zoom je vůbec problematická technologie (i když má v diskusích na Digimanii mnoho zastánců), u 2100 by připadal v úvahu především proto, že výstupní formát je pouze (komprimovaný) JPEG a digitální zoom má tedy lepší výstup než následné zvětšení v počítači. Podle našeho názoru však zrovna u CoolPixu 2100 použití digitálního zoomu degraduje jinak velmi dobrý obrazový výstup přístroje, proto doporučíme, pokud je to možné, zůstat zde u zoomu optického.)
Další kruhový ovladač, tentokrát s fukcí joysticku, umožňuje jednak navigaci v menu, jednak přímý přístup k některým často používaným nastavením: režimy blesku, režim Makro a samospoušť. K samospoušti dodáme, že při její volbě se otevře ještě potvrzovací dialog, v němž musíme sjet uvedeným voličem na poslední položku a potvrdit. Na rozdíl od jiných voleb si 2100 předchozí použití samospouště “nepamatuje”, a pokud tedy chceme pořídit řadu snímků se samospouští ze stativu (typicky např. testovací fotografie nebo západ slunce), je nutné provést nastavení samospouště pokaždé znovu.
Samostatné tlačítko si vysloužil přístup k prohlížení pořízených fotografií. Toto řešení nám připadá praktičtější než klasické, kdy je mód prohlížení jednou z voleb na hlavním kruhovém voliči. Pod displejem pak jsou tři spínače: přístup do menu, vypínání displeje a koš na nepodařené snímky. A to je z ovládání vše.
Objektiv
Chválit u Nikonu optiku je nošením dříví do lesa, a platí to i u malých Nikkorů pro kompakty. Zoom v rozsahu 36-108mm je velmi svižný, přesun z “Wide” do “Tele” mu trvá něco kolem jedné vteřiny. Objektiv je po zasunutí do těla přístroje chráněn dvěma lamelami, do kapsy bychom však doporučili ještě alespoň plátěný obal.
Snímací čip
CCD čip neznámého výrobce obsahuje 2,11Mpix, z čehož je efektivně využitelných asi 1,92Mpix. Maximální rozlišení snímku je tak 1600x1200 bodů, poměr stran tradičně 4:3. Velikost snímače je 4.54x3.42mm. O mnoho více o něm nevíme.
Ostření
Za normálních světelných podmínek nemá autofokus potíže s ostřením, ty nastávají teprve při nízké hladině osvětlení. Podle našich zkušeností se na schopnosti zaostření za šera podílí i zvolený scénický režim. Všimli jsme si též, že i když blikající červený bod na displeji upozorňuje na ostřící potíže, po exponování snímku se často ukáže, že bylo zaostřeno korektně.
Zajímavé je, že 2100 umí ostřit i jinam než na střed, k výběru ostřícího bodu nás ovšem nepustí. Dosáhneme toho pouze při zvolení některého z asistenčních režimů – například v režimu Portrét najdeme sekci “dvojportrét”, kdy se na displeji vykreslí dva obrysy lidiček, do nichž musíme fotografované přátele umístit. Zdá se, že je zde změřena vzdálenost jedné i druhé postavy a zaostřeno je poté na vypočtený průměr. Pokud je každá z fotografovaných osob ve významně jiné vzdálenosti od fotoaparátu, ostření selhává. Ve scénických režimech najdeme pak i další důkazy pro to, že 2100 umí pohybovat s ostřícím bodem, respektive přepínat mezi pěti ostřícími body, jimiž přístroj disponuje.
Expozice
Mluvíme –li o expozici u CoolPixu 2100, musíme jedním dechem také zmínit expoziční režimy. Protože, jak již bylo řečeno, čas, clonu a ISO zjistíme při fotografování tímto přístrojem až z EXIFu. Co tedy aparát nabízí?
Když pomineme plnou automatiku, první na řadě jsou tzv. asistenční režimy:
1. Asistenční režim Portrét:
Přístroj nastaví decentně nižší hloubku ostrosti tak, aby bylo dosaženo mírně rozostřeného pozadí, ovšem pouze do té míry, aby pozadí nerušilo, nemění se v barevnou čmouhu. Pokud je k přisvícení použit vestavěný blesk, nemusíme se bát vybledlých či nepřirozených barev, naopak – barvy jsou čisté, snad až “reklamní”. Samozřejmě, jako všechny fotografie s bleskem za dne, alespoň v exteriéru, mají lehce surrealistický nádech – fotografie s přisvíceným popředím totiž neodpovídá našemu navyklému zrakovému vnímání. Tento režim má dalšch šest podmenu pro jednotlivé typy portrétů: Portrait je obecným portrétovým režimem bez daších specifikací. Portrait left vykreslí na objektiv do levé části snímku obrys hlavy a ramen, do nějž je třeba vtěsnat fotografovanou osobu. Portrait right je totéž na pravé straně snímku. Oba režimy nás vedou ke kompozičně správným portrétům, kdy oči fotografovaného objektu jsou hlavních bodech pozornosti. Portrait Close-Up je určen pro záběr zblízka, kdy fotografovaná osoba má být umístěna přesně do středu snímku. Portrait Couple neboli pár je určen pro společný snímek dvou osob, na displeji se vykreslí obrysy dvou hlaviček blízko sebe. Portrait Figure pak umožní vytvořit správně snímek celé postavy.
2. Asistenční režim Krajina: Je charakterizován velkou hloubkou ostrosti, tedy vyšším zacloněním. V prvním, obecném submenu Landscape nastaví CoolPix zaostření na nekonečno. Totéž v následujícím režimu Scenic View, kde je navíc na displeji zobrazen obrys hor na obzoru dělící snímek na tři oblasti: popředí, hory a obloha. Napoprvé jsme z přednastaveného obrázku neměli nejlepší pocit – trochu připomněl situaci, kdy každý druhý zajímavý přírodní útvar v USA je opatřen tabulí určující místo, odkud jej máte fotit – “místo obzvlášť vhodné k fotografování”. Co kdyby jej – nedejbože – někdo vyfotil odjinud? Ukázalo se však, že předkreslená krajina je celkem praktická, hlavně pro začátečníky. Jde třeba o to, že automatika by si nemusela poradit s přemírou světla přicházejícího z oblohy, a tak nám krajinku mírně podexponovat. Stejně tak nákres určuje podíl mezi popředím a pozadím tak, aby pořízený snímek působil vyváženě. Pokud fotografovi nejde o první místo ve World Press Photo, ale o prosté zkvalitnění domácího alba, je fotografování “přes šablonu” užitečná možnost.
Režim Architecture pomáhá s fotografováním budov a zvláště se známým problémem kácejících se svislic tím, že na displej vykreslí mřížku ze dvou svislých, vodorovných a úhlopříčných čar, podle nichž je možné zkontrolovat náklon fotoaparátu vůči budově.
Režimy Group Right a Group Left jsou určeny k fotografování skupinky lidí u něčeho velkého a zajímavého, a to buď po pravé, nebo levé straně. Zde je automaticky nastavena maximální hloubka ostrosti, musíme počítat s delším časem a vyšším ISO.
3. Asistenční režim Sport: V tomto režimu jde o to ostře zachytit pohybující se objekt, což znamená co nejkratší čas. První submenu je obecné Sports, na druhém místě je Sport Spectator, režim umožňující kontinuální ostření od tří metrů. Poslední je režim Sport Composite, který při stisknuté spoušti vytvoří 16 malých snímků, které vloží do jednoho obrázku. Vypadá to dobře, ovšem jednotlivé rámečky jsou přece jenom dost malé.
4. Asistenční režim Noční portrét: Totéž jako v režimu Portrét, s nastavením pro horší světelné podmínky.
Kromě těchto asistenčních režimů disponuje CoolPix2100 ještě množstvím dalších kreativních režimů. Party/Indoor pro fotografování v interiéru, Beach/Snow pro podmínky, jaké panují na poušti a na sněhu, s nimiž si jinak automatika zaručeně neporadí, Sunset pro západ slunce, kdy je pro dramatičtější atmosféru snímku a zářivé barvy nutné snímek podexponovat, Dusk/Dawn pro snímky za svítání a za soumraku, Night Landscape pro snímky noční krajiny, Close Up pro snímky zblízka, Museum – funkce vyplývá z názvu, Fireworks show neboli ohňostroj, Copy pro kopírování dokumentů - režim je černobílý, a konečně Back light pro snímky v protisvětle.
Za zmínku ještě stojí na kompakt značný rozsah závěrky: 4 - 1/3000 sekundy. Multisegmentové měření využívá 256 plošek.
Vestavěný blesk
S vestavěným bleskem se fotí dobře. Tím chceme říci, že na vestavěný kompaktní blesk nejsou výsledky vůbec špatné. Řízení záblesku obstarává externí čidlo. Rozsah blesku závisí na použitém stupni zoomu, celkově je v rozsahu od 0,4 do 3 metrů (při nastavení zoomu na Tele je to pouze asi 1,5m.) Dobré vyvážení barev při použití blesku poněkud snižuje mírná tendence k podexpozici.
LCD a hledáček
Průhledový hledáček zobrazuje pouze 80% snímané plochy a využijeme jej tak spíše vyjímečně. I zde jsou však mezi fotografy rozdíly. Někteří používají LCD jen pro kontrolu nastavení a makro snímky, jiní hledáček téměř neužívají. LCD diplej s úhlopříčkou 38,1mm a rozlišením 75.000 pixelů je dobře čitelný a zobrazuje většinu důležitých nastavení. Mezi nimi bohužel není clona a čas, to ovšem vyplývá z celkové koncepce přístroje. Jinak je dobré mít na paměti, že případné softwarové doostření probíhá až při ukládání snímku na CF kartu, a tak jej při prvním náhledu snímku těsně po pořízení neuvidíme. Vzhledem k výdrži baterií pohybující se spíše u spodní hranice průměru je velkou výhodou možnost LCD displej při delších fotovýletech vypnout. Na druhé straně chod přístroje zajišťují dva AA akumulátory příp. baterie, takže je možné kromě originálních nikonovských použít i jiné akumulátory s delší výdrží.
To ostatní
K ukládání snímků slouží CF karta, a to pouze typ I, komunikaci s počítačem pak USB rozhraní v pomalejší verzi 1.1. Ve standardní dodávce je 8MB karta, což dnes není mnoho, do nákladů je tedy nutné připočíst koupi většího CF-ka, jak už bylo řečeno, pouze typu I., takže pozor při nákupu.
