Dimage Z2: rychlejší než jednička
Tentokrát jsme se pokusili najít odpověď, jak "strmá" je cesta, kterou urazila digitální fotografie za půl roku v podobě vývoje od Z1-čky k Z2-ce. Sice k žádným razantním změnám nedošlo, ovšem někdy maličkosti nejvíce znepříjemňují život. Nová DiMAGE Z2 už především patří mezi čtyřmegapixelové fotopřístroje, což ovšem nemusí být ten nejdůležitější důvod ke koupi, protože třímegapixelové fotografie někdy bohatě stačí.
Kapitoly článku:
- Dimage Z2: rychlejší než jednička
- Ovládání a další popis
- Praktické zkušenosti
- Závěr
Rozlišení snímků
Model Z2 již patří do čtyřmegapixelové kategorie, bohužel chybí třímegapixelové rozlišení, proto si můžete prohlédnout tuto čtveřici fotografií, na kterých je vidět postupný úbytek informací od maximálního k nejnižšímu rozlišení. Navíc můžeme vypozorovat na některých snímcích lehké rozmazání ostrosti okrajů, protože ani jinak rychlý autofocus nezachytil přesně nečekané drobné pohyby spícího "objektu". Na druhou stranu fotopřístroj přesně a realisticky reprodukoval barvy a jemné odstíny a přechody.
Barvy (Z1 vs. Z2)
Shodou okolností jsme měli možnost nafotografovat stejnou scénu ve stejném dvoumegapixelovém rozlišení oběma modely: jak s novou Z2-kou, tak se starší Z1-čkou. Jak je vidět na našich snímcích velikonoční pomlázky, poskytovala novinka (Z2) živější a "teplejší" barevné podání. Navíc podání Z2-ky více odpovídalo realitě, některá vajíčka v podání Z1-čky "chytla" docela nečekanou barvu.
Teplota bílé
Tak "vyspělý" fotopřístroj jako je Z2-ka pochopitelně nabízí hned několik způsobů kalibrace teploty bílé. Můžete se buď zcela spolehnout na schopnosti modelu (automatický režim), což nám ve většině případů stačilo, anebo můžete pomocí manuálního režimu nenechat nic náhodě. Kromě těchto dvou způsobů je možné ještě využít pět přednastavených režimů. Především v situacích, kdy snímáte při umělém osvětlení (jako na naší testovací šestici), se určitě vyplatí tyto režimy využít. Všechny snímky ujížděly mírně do hnědooranžové, pouze snímek pořízený v adekvátním režimu "Žárovka" odpovídal svým barevným podáním skutečné realitě.
Korekce expozice
Korekce expozice fungovala u "dvojky" spolehlivě. Naše snímky ilustrují, že například při snímání při zhoršených světelných pomínkách stačí jednoduše korigovat expozici o několik kroků do plusu a nemusíme ani složitě manuálně nastavovat parametry času a clony.
Ilustrační snímky
Na posledních testovacích snímcích si můžete prohlédnout nejenom věrně podané barvy a výsledky výborného Super Makro režimu, ale také minimální hladinu šumu při hodnotě 200 ISO, kterou jsme používali ve většině případů i při horších světelných pomínkách. Ani při maximální hodnotě citlivosti nebyl šum nijak výrazný. Z2-ka si vede v této oblasti daleko lépe než Z1-čka, která měla s přítomností šumu větší problémy.
Model Z2 již patří do čtyřmegapixelové kategorie, bohužel chybí třímegapixelové rozlišení, proto si můžete prohlédnout tuto čtveřici fotografií, na kterých je vidět postupný úbytek informací od maximálního k nejnižšímu rozlišení. Navíc můžeme vypozorovat na některých snímcích lehké rozmazání ostrosti okrajů, protože ani jinak rychlý autofocus nezachytil přesně nečekané drobné pohyby spícího "objektu". Na druhou stranu fotopřístroj přesně a realisticky reprodukoval barvy a jemné odstíny a přechody.
Barvy (Z1 vs. Z2)
Shodou okolností jsme měli možnost nafotografovat stejnou scénu ve stejném dvoumegapixelovém rozlišení oběma modely: jak s novou Z2-kou, tak se starší Z1-čkou. Jak je vidět na našich snímcích velikonoční pomlázky, poskytovala novinka (Z2) živější a "teplejší" barevné podání. Navíc podání Z2-ky více odpovídalo realitě, některá vajíčka v podání Z1-čky "chytla" docela nečekanou barvu.
Teplota bílé
Tak "vyspělý" fotopřístroj jako je Z2-ka pochopitelně nabízí hned několik způsobů kalibrace teploty bílé. Můžete se buď zcela spolehnout na schopnosti modelu (automatický režim), což nám ve většině případů stačilo, anebo můžete pomocí manuálního režimu nenechat nic náhodě. Kromě těchto dvou způsobů je možné ještě využít pět přednastavených režimů. Především v situacích, kdy snímáte při umělém osvětlení (jako na naší testovací šestici), se určitě vyplatí tyto režimy využít. Všechny snímky ujížděly mírně do hnědooranžové, pouze snímek pořízený v adekvátním režimu "Žárovka" odpovídal svým barevným podáním skutečné realitě.
Korekce expozice
Korekce expozice fungovala u "dvojky" spolehlivě. Naše snímky ilustrují, že například při snímání při zhoršených světelných pomínkách stačí jednoduše korigovat expozici o několik kroků do plusu a nemusíme ani složitě manuálně nastavovat parametry času a clony.
Ilustrační snímky
Na posledních testovacích snímcích si můžete prohlédnout nejenom věrně podané barvy a výsledky výborného Super Makro režimu, ale také minimální hladinu šumu při hodnotě 200 ISO, kterou jsme používali ve většině případů i při horších světelných pomínkách. Ani při maximální hodnotě citlivosti nebyl šum nijak výrazný. Z2-ka si vede v této oblasti daleko lépe než Z1-čka, která měla s přítomností šumu větší problémy.