Fujifilm X10: retroborec

V JPEGu a většině RAW konvertorech se dočkáte středního sférického zkreslení na nejširším ohnisku (+1,7 %) a v podstatě rovných linií na nejdelším (+0,1 %). Pokud budete používat RAW konvertor, který neumí provést korekci zkreslení přímo (např. RawTherapee), tak zjistíte, že objektiv trpí na velmi silné sférické zkreslení na širokém ohnisku (+6,2 %). Na nejdelším je vidět střední poduškovité zkreslení (-0,8 %). Znovu podotýkám, že většina RAW konvertorů automaticky provádí korekci zkreslení, a tak se se zaoblenými snímky setkáte skutečně jen při práci s některými méně profesionálními RAW programy.

Vinětaci jsem zkoumal na snímcích v JPEGu, které už prošly korekcí zkreslení. Ta snižuje vinětaci, neboť velmi tmavé rohy ořezává. Vinětace trápí zejména široká ohniska a pak ohniska okolo 60 až 90 milimetrů. S přicloněním tato vada znatelně klesá.

V této části se podíváme na kresbu objektivu uprostřed i v rozích. Začneme s ostřením na krátkou vzdálenost v řádu desítek centimetrů.

Středová ostrost je v pořádku, difrakce se ještě na F5,6 neprojevuje, výše už ano. Při ostření na krátkou vzdálenost čekejte chromatickou aberaci v rozích, přiclonění to minimalizuje jen z části. Rohová ostrost je vcelku dobrá už od nejnižších clon.

35mm ohnisko rovněž disponuje solidní rohovou ostrostí. Zde se ale mění to, že s přicloněním mizí chromatická aberace a od F4 už v podstatě není problémem.

V podstatě totéž se týká i 50mm ohniska. Mírná chromatická aberace u nižších clon, středová ostrost dobrá, rohová je přijatelná.

U 85mm ohniska téměř mizí chromatická aberace a nastupují "duchové" (spíše jasová aberace). Tento efekt mizí někdo okolo clony F5,6. Výše už nemá moc smysl používat, protože naopak začíná růst difrakce, a tedy i celoplošná neostrost.

Na nejdelším ohnisku je chromatická aberace již minulostí, vyskytuje se tu spíše rohová neostrost. Celkově ale objektiv předvedl solidní práci. Vyzkoušíme i ostření na větší vzdálenosti.

I zde vidíte, že ostrost je dobrá po celé ploše prakticky už od plně otevřené clony. Ani difrakci u vyšších clon není příliš znát.

Tady také nevidím vážnější problémy. F2,2 je hodně přeexponované, protože fotoaparát nedovolil nastavit kratší čas než 1/1000 sekundy. Snímky mají vcelku ostré i rohy, nejen střední část. Vyšší clonu už vykazují lehkou difrakci.

Ani u 50mm ohniska není co vytýkat, kresba je velmi pěkná už od nejnižší clony. Od F8 se pomalu vkrádá difrakce.

Totéž se týká 85mm ohniska, velmi dobrá kresba už od plně otevřeného objektivu.

A ani nejdelší ohnisko nepřichystalo žádné nepříjemné překvapení. S Fujifilmem X10 se nemusíte bát používat ani plně odcloněný objektiv. Pochopitelně mírné přiclonění nemusí být na škodu.

Chromatickou aberaci jsem vyzkoušel jak v JPEGu, tak i v RAWu. Fotoaparát totiž tuto vadu softwarově lehce potlačuje, takže v RAWu je poněkud výraznější.

Nejširší ohnisko vykazuje lehkou aberaci při nižších clonách (v RAWu trochu výraznější). Po přiclonění chromatická aberace znatelně klesá.

Podobná situace se projevuje i na 35mm ohnisku. Nízké clony trpí na chromatickou aberaci, která je v JPEGu lehce potlačena. Přiclonění tuto vadu významně sníží. Všimněte si, že i v rozích při plně otevřené cloně má objektiv velmi pěknou kresbu.

U 50mm ohniska můžete fotit v podstatě už od plně otevřené clony, aniž by vás aberace nějak výrazněji trápila. V RAWu jsou lehce azurové kontury, ale to už v RAW konvertoru snadno zvládnete.

85mm ohnisko vytvářelo spíše závoje, nicméně z části to bylo způsobeno i nepříliš čistým vzduchem (jemný kouř v okolí). Chromatická aberace je mírná.

U 112mm ohniska se opět jen v RAWu setkáte s mírně namodralými konturami, ale stažením jasů je snadno vykompenzujete (nemusíte ani odstraňovat aberaci). Objektiv v této disciplíně rozhodně patřil k tomu lepšímu.