Fujifilm X100: splněný sen

Fotoaparát nabízí autofokus v jednorázové i průběžné verzi, nechybí ani manuální ostření. Manuální varianta má elektronickou vazbu, která je ale poněkud pomalá. Kolečkem musíte točit opravdu hodně rychle, aby se aktivoval rychlejší režim přeostřování. Stisknutím černé páčky na zadní straně přístroje zvětší náhled na displeji, což znatelně usnadní manuální ostření. To se dá přes elektronický hledáček docela dobře zvládnout i za horšího světla. Přes optický hledáček pochopitelně ostřit nelze. V makro režimu se díky paralaxe automaticky deaktivuje optický hledáček a je možno využít jen ten elektronický. Výborné je, že fotoaparát ukazuje graf hloubky ostrosti.

Autofokus ostří na jeden ze 49 ostřících bodů, který si sami vyberete. Zároveň můžete zvolit jeho velikost v pěti různých nastaveních. K dispozici je jednorázové ostření, které je ale dost pomalé. Zatímco v normálním režimu je rychlost přijatelná, v makro režimu ostří fotoaparát opravdu velmi pomalu. Problém je v tom, že fotoaparát má podle výrobce minimální ostřící vzdálenost 80 centimetrů. Při portrétech je tedy často nutné volit makro režim a to je už autofokus jen těžko použitelný. Při testech ale vyplynulo, že minimální ostřící vzdálenost je značně závislá na objektu, na který se ostří. Zatímco na vysoce kontrastní předměty fotoaparát zaostří již od cca 30 centimetrů, na méně kontrastní objekty je potřeba už zhruba oněch 80 cm (to je právě často případ portrétů).

Špatné je to, že makro režim se z neznámých příčin často rád vypíná (po prohlédnutí vyfocené fotografie, patrně náhodně při změně clony nebo času). V makro režimu je možno ostřit od 9 centimetrů. Průběžný autofokus zvyšuje spotřebu přístroje a je dosti hlučný. Na druhou stranu velmi výrazně urychluje ostření, kdy se fotoaparát stává dostatečně rychlým.

Makro režim potřebuje vzdálenost alespoň 9 centimetrů. Při 35mm ohnisku to nicméně znamená zhruba 0,4× přepočtené zvětšení, což sice není žádné závratné makro, ale je použitelné.

Sami vidíte, že na makro to asi bude chtít něco jiného, ale nouzově bude X100 dostatečná.

Možnosti nastaven expozice jsou opravdu hodně bohaté. Rozsah expozičních časů je od 1/4000 s do 30 sekund, v režimu P do 1/4 sekundy, naopak bulb režim nabídne až 60 minut. Uživatelsky máte možnost nastavovat časy s rozdíly 1 EV, od 1/2 sekundy do 30 sekund po tradičních 1/3EV krocích (režim T). Při cloně F4 a F5,6 je ale minimální čas 1/2000 s a při F2 a F2,8 dokonce jen 1/1000 s (aspoň podle manuálu). Pokud tedy chcete za silného světla volit nejnižší clony, budete muset aktivovat ND filtr, který má 3EV účinek.

Clonu pak můžete volit od F2 do F16, opět jen po 1EV krocích (automatický výběr clony ale zvládne i 1/3EV kroky). Citlivost můžete nastavit od ISO 200 do ISO 6400 po 1/3EV krocích, k dispozici jsou i rozšířené režimy ISO 100 a ISO 12800, ty ale nejsou k dispozici v režimu RAW. Automatická citlivost nabízí rozsah od ISO 200 do 400, 800, 1600 nebo 3200. Rovněž můžete nastavit expoziční čas, při kterém se bude citlivost zvyšovat. Osobně bych doporučil 1/40 sekundy vzhledem k 35mm ohnisku.

Problém nastává u nastavení automatické citlivosti ISO. Vtip je totiž v tom, že aktivace automatické citlivosti není mezi nabídkou citlivostí, jak je to běžné. Ona není ani hned vedle ve fotografickém menu, ona totiž dokonce vůbec není ve fotografickém menu! Aktivace automatického ISO je totiž zcela nelogicky v technickém menu, a aby toho nebylo málo, je v tomto menu zakopaná snad do té nejhorší pozice, která vůbec existuje. Zatímco třeba u kompaktu Canon PowerShot G12 je změna ISO 200 na AUTO ISO jen otočením horního kolečka o 5 pozic, u Fujifilmu X100 totéž zabere 27 kliků 5 různých tlačítek.