Kodak EasyShare DX7440: Elegantní a šikovný
Před nedávnem jsme měli na otestování kompakt od Kodaku s tajemným názvem DX6440, a už tu máme jeho nástupce. DX7440 je pohledný čtyřmegový kompakt se čtyřnásobným optickým zoomem, umožňující kromě množství expozičních režimů využít i plný manuál.
Kapitoly článku:
- Kodak EasyShare DX7440: Elegantní a šikovný
- Expozice, ostření a další popis
- Zkušební snímky
- Závěr
Možnosti expozice
Kodak EasyShare DX7440 je navržen tak, aby umožňoval jak nenáročné plážové focení "point-and-shoot", tak i tvorbu vážněji míněných fotografií s množstvím manuálních voleb (s ohledem na zaměření přístroje). Projděme si jednotlivé režimy:
Režim Auto slouží pro co nejsnadnější pořízení obrázků. Jak je v těchto případech obvyklé, nepustí nás tento mód k nastavení clony a času, ovšem pozor - některé další volby jsou přístupné. Začátečníkovi může přijít k duhu volba Reset, která srovná všechny hodnoty do továrního nastavení. Režim Auto není radno podceňovat. Každý digitální fotograf zřejmě zažil situaci, kdy při focení ve světelně obtížných podmínkách po vyzkoušení všech možných manuálních variant zkusil ze zoufalství režim Auto - a bylo to ono.
Na tomto místě se zmíníme o určitém "zádrhelu", který DX7440 zdědila po svém dříve recenzovaném předchůdci DX6440, a to je chyba v automatice vyvážení bílé, která občas při horších (a to i jen mírně horších) světelných podmínkách identifikuje zdroj světla jako žárovku a podle toho příslušně upraví snímek. Výsledkem je znatelný posun všech barev do končin vyhrazených surrealistům. Jednoduchým lékem je zvolit preset vyvážení bílé na Denní světlo - jenomže právě to v režimu Auto není možné. Proto do lesa raději s nastavením Program AE, manuálem nebo scénickým režimem.
Další na holení je režim SCN, který umožňuje zvolit některý z kreativních režimů. Zde vývojáři Koadku zatlačili na pilu na a nabídli jich uživatelům rovnou šestnáct. to je u přístroje s plným manuálem nezvyklé a jistě to přispívá k uživatelskému komfortu fotoaparátu. Jejich názvy jsou výstižným shrnutím jejich funkce, proto je nebudeme podrobně popisovat a uvedeme pouze jejich názvy:
Portrét
Sport
Krajina
Zblízka
Noční portrét
Noční krajina
Sníh
Pláž
Text
Ohňostroj
Květiny
Muzeum
Autoportrét
Párty
Děti
Protisvětlo
Je jich tedy poměrně dost a poslouží nejen fotografům "v půli cesty", ale i těm pokročilejším zejména v případě, kdy je nutné pro pořízení toho pravého záběru jednat rychle. Stejně jako u režimu Auto vřele doporučujeme neohrnovat nad scénickými režimy nos a seznámit se s jejich jednotlivými charakteristikami.
Program AE je režim, který sice určí automaticky clonu a čas, ostatní parametry jsou ovšem měnitelné a dostaneme se k nim pomocí jogovacího kolečka přímo v režimu snímání, aniž bychom museli do menu. Podobně je na tom režim clonové priority, který nám ke zvolené cloně dopočítá patřičný čas. Stačí tedy pomocí clony například určit potřebnou hloubku ostrosti a o zbytek se postará automatika. Z podobného soudku je priorita času, která naopak ke zvolenému času dopočítá clonu. Způsobů využití této funkce je samozřejmě mnoho - stojíme třeba před vodopádem a chceme pořídit snímek s "proudící" nebo naopak "zamrzlou" vodou... Další možností je volba plného manuálu, v němž našemu tvůrčímu řádění nestojí nic v cestě. Další, u kompaktů dost neobvyklou funkcí je možnost uložit a následně opět vyvolat libovolné nastavení expozice a dalších parametrů. A to je poslední expoziční režim tohoto přístroje.
Jak jsme viděli, možností je celá řada a to při slušném čtyřmegovém rozlišení dělá z DXka v této kategorii slušný fotografický nástroj, který by možná jako záložní přístroj posloužil i profíkovi. Kromě expozičních možností však samozřejmě rozhoduje i obrazová kvalita snímků.
Zmiňme ještě ISO, které lze (kromě automatiky) manuálně nastavit v rozsahu 80 - 400 ISO. Nastránkách výrobce jsme však našli údaj i o ISO 800. Po poradě s manuálem se ukázalo, že ISO 800 lze zvolit pouze při rozlišení 1,1 Mpix.
Objektiv a zaostřování
Ústředním prvkem přístroje je zoomový objektiv Schneider - KREUZNACH VARIOGON s ohniskovým rozsahem 33 - 132 mm (ekvivalent 35mm kinofilmového formátu). Stejně jako u předchozího recenzovaného DX6440 nám kresba připadá spíše měkčí, ovšem člověk se běžně dočte o tomtéž objektivu jednou že kreslí tvrdě, podruhé měkce, a tak necháme názory, aby se různily. Čtyřnásobný zoom je příjemnou vyjímkou z pravidla o trojnásobných zoomech kompaktů a může se stát, že zrovna tato zvláštnůstka se stane silnou položkou v seznamu pro a proti při výběru fotoaparátu tohoto typu.
Zaostřování je trojího druhu. V prvním případě si přístroj sám vybere bod, na nějž zaostří, přičemž volí z následujících možností: ostřící bod uprostřed, taktéž uprostřed, ale s větší ploškou, na pravé nebo levé straně od středu a kombinovaně jedna strana+střed a pravá+levá strana. Druhý způsob je prosté zaostření na střed a při třetím máme na výběr ze tří ostřících bodů. Dále máme na výběr z kontinuálního autofokusu - doostřuje neustále při použití TTL měření a externího senzoru, jednoduchého AF - zaostří se při namáčknutí spouště, a režimu pro zaostřování s přídavnými členy objektivu.
LCD a hledáček
LCD displej s příjemnou úhlopříčkou 2.2 palce je jednou ze silných stránek fotoaparátu a je na něj radost pohledět. Barvy nereprodukuje úplně přesně, ale jinak mu není mnoho co vytknout. Při manuálních volbách se na něm jednotlivé položky objevují ve srozumitelné a dostatečně veliké podobě. I přes výrobcem deklarované zlepšení čitelnosti na slunci však na přímém světle leckdy dáme přednost optickému hledáčku. Ten je poměrně velký, světlý a ukazuje vymezení středu snímku pomocí dvou "závorek", což usnadňuje kompozici.
Napájení a konektivita
Vykrmovacím prvkem je zde originální akumulátor, k němuž je přiložená externí nabíječka. Dobíjení přímo ve fotoaparátu je možné jen při použití volitelného docku. Komunikace probíhá tradičně přes USB příp. videovýstup, dále je možné připojit externí zdroj. Na spodní straně přístroje pak najdeme rozhraní pro připojení zmiňovaného volitelného docku.
Kodak EasyShare DX7440 je navržen tak, aby umožňoval jak nenáročné plážové focení "point-and-shoot", tak i tvorbu vážněji míněných fotografií s množstvím manuálních voleb (s ohledem na zaměření přístroje). Projděme si jednotlivé režimy:
Režim Auto slouží pro co nejsnadnější pořízení obrázků. Jak je v těchto případech obvyklé, nepustí nás tento mód k nastavení clony a času, ovšem pozor - některé další volby jsou přístupné. Začátečníkovi může přijít k duhu volba Reset, která srovná všechny hodnoty do továrního nastavení. Režim Auto není radno podceňovat. Každý digitální fotograf zřejmě zažil situaci, kdy při focení ve světelně obtížných podmínkách po vyzkoušení všech možných manuálních variant zkusil ze zoufalství režim Auto - a bylo to ono.
Na tomto místě se zmíníme o určitém "zádrhelu", který DX7440 zdědila po svém dříve recenzovaném předchůdci DX6440, a to je chyba v automatice vyvážení bílé, která občas při horších (a to i jen mírně horších) světelných podmínkách identifikuje zdroj světla jako žárovku a podle toho příslušně upraví snímek. Výsledkem je znatelný posun všech barev do končin vyhrazených surrealistům. Jednoduchým lékem je zvolit preset vyvážení bílé na Denní světlo - jenomže právě to v režimu Auto není možné. Proto do lesa raději s nastavením Program AE, manuálem nebo scénickým režimem.
Další na holení je režim SCN, který umožňuje zvolit některý z kreativních režimů. Zde vývojáři Koadku zatlačili na pilu na a nabídli jich uživatelům rovnou šestnáct. to je u přístroje s plným manuálem nezvyklé a jistě to přispívá k uživatelskému komfortu fotoaparátu. Jejich názvy jsou výstižným shrnutím jejich funkce, proto je nebudeme podrobně popisovat a uvedeme pouze jejich názvy:
Portrét
Sport
Krajina
Zblízka
Noční portrét
Noční krajina
Sníh
Pláž
Text
Ohňostroj
Květiny
Muzeum
Autoportrét
Párty
Děti
Protisvětlo
Je jich tedy poměrně dost a poslouží nejen fotografům "v půli cesty", ale i těm pokročilejším zejména v případě, kdy je nutné pro pořízení toho pravého záběru jednat rychle. Stejně jako u režimu Auto vřele doporučujeme neohrnovat nad scénickými režimy nos a seznámit se s jejich jednotlivými charakteristikami.
Program AE je režim, který sice určí automaticky clonu a čas, ostatní parametry jsou ovšem měnitelné a dostaneme se k nim pomocí jogovacího kolečka přímo v režimu snímání, aniž bychom museli do menu. Podobně je na tom režim clonové priority, který nám ke zvolené cloně dopočítá patřičný čas. Stačí tedy pomocí clony například určit potřebnou hloubku ostrosti a o zbytek se postará automatika. Z podobného soudku je priorita času, která naopak ke zvolenému času dopočítá clonu. Způsobů využití této funkce je samozřejmě mnoho - stojíme třeba před vodopádem a chceme pořídit snímek s "proudící" nebo naopak "zamrzlou" vodou... Další možností je volba plného manuálu, v němž našemu tvůrčímu řádění nestojí nic v cestě. Další, u kompaktů dost neobvyklou funkcí je možnost uložit a následně opět vyvolat libovolné nastavení expozice a dalších parametrů. A to je poslední expoziční režim tohoto přístroje.
Jak jsme viděli, možností je celá řada a to při slušném čtyřmegovém rozlišení dělá z DXka v této kategorii slušný fotografický nástroj, který by možná jako záložní přístroj posloužil i profíkovi. Kromě expozičních možností však samozřejmě rozhoduje i obrazová kvalita snímků.
Zmiňme ještě ISO, které lze (kromě automatiky) manuálně nastavit v rozsahu 80 - 400 ISO. Nastránkách výrobce jsme však našli údaj i o ISO 800. Po poradě s manuálem se ukázalo, že ISO 800 lze zvolit pouze při rozlišení 1,1 Mpix.
Objektiv a zaostřování
Ústředním prvkem přístroje je zoomový objektiv Schneider - KREUZNACH VARIOGON s ohniskovým rozsahem 33 - 132 mm (ekvivalent 35mm kinofilmového formátu). Stejně jako u předchozího recenzovaného DX6440 nám kresba připadá spíše měkčí, ovšem člověk se běžně dočte o tomtéž objektivu jednou že kreslí tvrdě, podruhé měkce, a tak necháme názory, aby se různily. Čtyřnásobný zoom je příjemnou vyjímkou z pravidla o trojnásobných zoomech kompaktů a může se stát, že zrovna tato zvláštnůstka se stane silnou položkou v seznamu pro a proti při výběru fotoaparátu tohoto typu.
Zaostřování je trojího druhu. V prvním případě si přístroj sám vybere bod, na nějž zaostří, přičemž volí z následujících možností: ostřící bod uprostřed, taktéž uprostřed, ale s větší ploškou, na pravé nebo levé straně od středu a kombinovaně jedna strana+střed a pravá+levá strana. Druhý způsob je prosté zaostření na střed a při třetím máme na výběr ze tří ostřících bodů. Dále máme na výběr z kontinuálního autofokusu - doostřuje neustále při použití TTL měření a externího senzoru, jednoduchého AF - zaostří se při namáčknutí spouště, a režimu pro zaostřování s přídavnými členy objektivu.
LCD a hledáček
LCD displej s příjemnou úhlopříčkou 2.2 palce je jednou ze silných stránek fotoaparátu a je na něj radost pohledět. Barvy nereprodukuje úplně přesně, ale jinak mu není mnoho co vytknout. Při manuálních volbách se na něm jednotlivé položky objevují ve srozumitelné a dostatečně veliké podobě. I přes výrobcem deklarované zlepšení čitelnosti na slunci však na přímém světle leckdy dáme přednost optickému hledáčku. Ten je poměrně velký, světlý a ukazuje vymezení středu snímku pomocí dvou "závorek", což usnadňuje kompozici.
Napájení a konektivita
Vykrmovacím prvkem je zde originální akumulátor, k němuž je přiložená externí nabíječka. Dobíjení přímo ve fotoaparátu je možné jen při použití volitelného docku. Komunikace probíhá tradičně přes USB příp. videovýstup, dále je možné připojit externí zdroj. Na spodní straně přístroje pak najdeme rozhraní pro připojení zmiňovaného volitelného docku.
