Nikon AF-S DX NIKKOR 18-300mm f/3.5-6.3G ED VR

Testovaný objektiv podporuje autofokus i manuální ostření. Autofokus funguje i s možností manuálního doostření bez toho, aniž byste museli posouvat přepínačem manuálního ostření. Autofokus je dost tichý, pohyb čoček je slyšet jen vzdáleně, samotný motorek vydává jemné zvuky. Pro video to tedy není úplně ideální, ale rodinné video to bez problémů přežije.

Rychlost ostření je průměrná. Doostření je typicky na zrcadlovkový objektiv hodně rychlé a zabere okolo 0,15-0,2 sekundy, přeostření z nekonečna na minimum si ale vezme poměrně dlouhou dobu lehce nad 1 sekundu (většinou jsem naměřil 1,05 sekundy).

Zatímco Nikon hovoří o minimální ostřící vzdálenosti 48 cm od oviny čipu, v testu jsem se pohyboval mezi 40 a 41 centimetry. I proto má o něco lepší zvětšení než udává výrobce. Ten hovoří o 0,29×, v testu jsem ale naměřil téměř 0,35×, což dává po přepočtu 0,52×. Dá se tedy použít i na méně náročné makro, bohužel ale až při velmi dlouhé ohniskové vzdálenosti, což nese další problémy (malá hloubka ostrosti > nutnost hodně clonit > udržet krátký čas na tak dlouhé ohniskové vzdálenosti s tak vysokou clonou = velký problém, nemluvě o tom, že jakýkoli pohyb foceného předmětu je další věc, která nehraje do karet).

Makro není úplně marné, zázraky ale nečekejte. Připravte se na malou hloubku ostrosti a jak je vidno, i na dost silnou vinětaci.

Objektiv má standardní světelnost pro svou třídu, tedy F3,5 na nejširší a F6,3 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Pokud se podíváte na graf, je vidět, že průběh se také nijak neliší a v podstatě kopíruje konkurenci. Ani příjemné, ale nepříjemné překvapení. Clona má 7 lamel a maximální hodnota přiclonění je F22 až F40 podle zvoleného zoomu.

Zajímavé bude také sledovat, jak si ultrazoomový objektiv poradí s bokehem.

Na zoomovací objektiv není bokeh špatný, odlesky jsou relativně plné, ale přeci jen je nich vidět několik trochu výraznějších kružnic, které ve výsledku dělají bokeh lehce nervóznějším. I tak je to ale spíše slušné než naopak.

Po přiclonění se charakter bokehu moc nemění. Vzhledem k tomu, že jde o ultrazoom, nelze nic moc namítat.

Objektiv je vybaven optickou stabilizací obrazu. Na těle objektivu je přepínač, kterým ji lze vypnout nebo zapnout. Test proběhl se 112mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností.

Při testech jsem byl schopen udržet nadpoloviční počet ostrých snímků se stabilizací při času 1/13 sekundy (zhruba dvě třetiny snímků). Desetina sekundy už šla pod polovinu a u 1/8 sekundy se mi povedl jediný ostrý snímek (výjimka) a většina ostatních byla výrazně rozmazaná. Když jsem vypnul stabilizaci, nadpoloviční úspěšnost jsem dosáhl při času 1/100 sekundy. To znamená 3EV účinek. Zajímavé bylo sledovat i to, že při časech 1/100 sekundy a kratších (!) byly snímky se stabilizací často paradoxně méně ostré než s časy okolo 1/80 sekundy, nebyly to ale nějaké dramatické rozdíly.