Nikon AF-S DX NIKKOR 18-55mm f/3.5-5.6G VR II

Dále se budeme věnovat kvalitě kresby. Jako první je tu ostření na krátkou vzdálenost v řádu desítek centimetrů. Snímky jsou převedené z RAWu.

Střed je bez problémů, nicméně při ostření na krátké vzdálenosti jsou rohy opravdu velmi neostré a vidět je i velmi výraznou vinětaci.

U 24mm ohniskové vzdálenosti jsou rohy jen o trochu ostřejší, tedy stále opravdu hodně neostré a tmavé. S přicloněním se to lehce zlepšuje (zejména vinětace). Lze si všimnout trochy chromatické aberace.

U 34mm ohniskové vzdálenosti se rohy zaostřuj a chytají mírné duchy. S přicloněním se kontrast zvyšuje a duchové mizí. Pochopitelně nemůžete jít s clonou moc vysoko, protože se zase začne objevovat difrakce (celoplošná neostrost).

S dalším prodloužením ohniskové vzdálenosti se situace opět o něco zlepšila, rohy jsou opět kontrastnější a není třeba tolik clonit, aby byly podstatně lepší.

Na maximální ohniskové vzdálenosti jsou výsledky nejlepší. Vinětace není tolik výrazná, rohy sice nejsou ostré, ale není to taková tragédie jako u širších ohniskových vzdáleností. Nyní se podíváme na snímky při focení na větší vzdálenost (cca 25-30 metrů).

Snímání na desítky metrů se projevuje mnohem lépe. Rohy nejsou ani zdaleka tak neostré jako v předchozím případě, vinětace ale zůstává. Přiclonění situaci zlepšuje (pokud se ale nedostanete nad časy, při kterých se projevuje mlátící zrcátko a závěrka - při F5,6 jde o čas 1/200 sekundy!).

Ani zde to s rohy není moc špatné, spíše naopak. Je však vidět chromatickou aberaci (v JPEGu potlačena na minimum).

35mm ohnisková vzdálenost je podobně jako u snímání na krátkou vzdálenost trochu slabší. Prostředek je v pohodě, ale rohy jsou méně kontrastní. Přiclonění situaci trochu snižuje vinětaci, ale ostrost se moc nezlepšila.

Naopak u 48mm ohniskové vzdálenost jsou rohy krásně ostré už u nejnižší clony, opět je ale vidět výraznou vinětaci.

Na nejdelší ohniskové vzdálenosti je střed pěkný, rohy jsou také velmi slušné (až na vinětaci).