Nikon AF-S DX NIKKOR 55-200mm f/4-5.6G IF-ED VR

Se zkreslením není na nejširší ohniskové vzdálenosti (minimálním zoomu) žádný problém. V RAWu jsem naměřil čistou nulu, v JPEGu překvapivě mírné sférické zkreslení s hodnotou +0,4 %. Trochu jiná situace panuje u maximálního zoomu. Tam RAW ukazuje už trochu viditelné poduškovité zkreslení s hodnotou -0,9 %. Po korekci zkreslení ve fotoaparátu vykazuje jen velmi mírné poduškovité zkreslení s hodnotou -0,2 %.

Nyní se budeme věnovat vinětaci, tedy ztmaveným rohům. Ta je při plně odcloněném objektivu velmi výrazná a značně přesahuje hodnoty 1 EV. V podstatě se pohybuje mezi 1,2 až 1,5 EV, což je dost. Přiclonění na F8 tuto vadu do velké míry sníží, začíná okolo 0,4 EV a na druhé polovině ohniskového rozsahu pak přesahuje 0,6 EV.

Dále se podíváme na problematiku chromatické aberace. Ta se může vyskytovat na kontrastních hranách v podobě barevných kontur.

Na nejširší ohniskové vzdálenosti (minimálním zoomu) vykazuje objektiv u nižších clon lehce namodralé ladění kontur, které s přicloněním postupně mizí.

U 70mm ohniskové vzdálenosti se situace moc nemění. U nižších clon je slabá aberace, která s přicloněním pomalu mizí.

U ohniskových vzdáleností okolo 100 milimetrů se chromatická aberace s přicloněním takřka nesnižuje, na druhou stranu v JPEGu je velmi dobře potlačena.

U 150mm ohniskové vzdálenosti je chromatická aberace viditelná v RAWu i v JPEGu, byť tam o něco méně.

Nejdelší ohnisková vzdálenost také trpí na mírnou až střední chromatickou aberaci v RAWu. JPEGy ji částečně potlačují.