Nikon Coolpix A300: makrodrobek

24.11.2016, Milan Šurkala, recenze: specifikace produktu

Dalším malým a levným kompaktem, na který se podíváme v našem testu, je Nikon Coolpix A300. Fotoaparát je vybaven 20MPx čipem a objektivem s 8× optickým zoomem. Nabídne Wi-Fi i ostření od pouhých 2 centimetrů.

Kapitoly článku:

Ergonomie ovládání, technické údaje
Ostření, expozice, videosekvence
Stabilizace, portréty, výdrž, displej, Wi-Fi
Digitální šum
Protisvětlo
Vlastnosti objektivu
Optický zoom, rychlost, scénické režimy
Noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Autofokus, ostření

Nikon Coolpix A300 podporuje pouze automatické ostření. Pokud jde o výběr ostřících bodů, máme tady detekci tváří, manuální výběr, středové ostření, sledování objektu a automatické ostření s hledáním hlavního objektu. Detekce tváří sice není z nejrychlejších, ale úspěšnost je solidní. Naopak sledování nemá moc využití, je pomalé a není schopno pokračovat po změně zoomu. Naopak automatické ostření s hledáním hlavního objektu funguje až překvapivě dobře a takřka celou recenzi jsem používal tento režim. Fotoaparát jako by snad četl myšlenky a dobře ostřil i u makra.

Rychlost ostření je dána také pomalým vyčítáním dat z CCD čipu, který obvykle nebývá ani zdaleka tak rychlý jako u čipů typu CMOS. Výsledkem je, že na nejširší ohniskové vzdálenosti fotoaparát k zaostření potřebuje okolo 0,6 sekundy, na maximálním zoomu je to pak jen o trošku slabší a většinou jsem se pohyboval kolem 0,7 sekundy.

Úspěšnost ostření je různorodá. Fotoaparát občas hlásí zaostření, i když je rozostřeno, což se stává zejména u makra. Pak je nutné jít o kousek dál, fotoaparát se chytí a můžete se opět přiblížit. Citlivost autofokusu v noci je slabší, potřebujete hodně výrazný kontrast, aby se systém chytnul. Také v interiérech čekejte dost dlouhé a nezřídka i neúspěšné ostření. Nicméně pokud odhlédneme od občasného ustřelení u makra, fotoaparát dokáže za dne zaostřit takřka na cokoli.

Nikon Coolpix A300 průběh ostřících vzdáleností

Minimální ostřící vzdálenost začíná na 7 centimetrech, dále roste jen pomalu. Ještě kolem 130mm ohniskové vzdálenosti (5× zoomu) je potřeba jen nějakých 30 cm od objektu. S dalším zoomováním to ale roste mnohem rychleji a na maximálním zoomu se blíží až ke 70 centimetrům. V makro režimu lze ostřit od 2-3 centimetrů, a to až do cca 65mm ohniskové vzdálenosti. Tu poznáte tak, že v makro režimu je ukazatel zoomu na displeji stále zelený. Ideální zvětšení dostanete na předposledním zeleném kroku (fotoaparát po namáčknutí spouště ukáže clonu F4,9). Tehdy dostanete relativně úzký úhel záběru i velké 1,0× přepočtené zvětšení.

Na následujícím tradiční snímku kleští je dobře vidět, že makro je silnou stránkou testovaného fotoaparátu. Zvětšení je slušné a dobré je i to, že maximální zvětšení není dosaženo při nejširším úhlu záběru, ale až po troše zazoomování.

expoziční čas 1/13 s, clona F4,9, citlivost ISO 400, ohnisko 51 mm, korekce +0,7 EV, klikněte pro zvětšení

Makro snímky z fotoaparátu Nikon Coolpix A300.

Nastavení expozice, automatika

Fotoaparát podporuje pouze automatické nastavení expozice, k dispozici je pak korekce expozice se standardním rozsahem od -2 EV do +2 EV. Měření expozice je ale poměrně slušné a většinou nebylo třeba do tohoto měření nějak výrazněji zasahovat. Citlivosti mohou být od hodnoty ISO 80 do ISO 3200. Automatice lze pak nastavit rozsah s maximem na ISO 400 nebo ISO 800. U expozičních časů pak čekejte rozmezí od 1/1500 sekundy do 1 sekundy, což je pro noční snímky velký problém a nedostatečná hodnota (v nočním režimu jsou maximem 2 sekundy). V režimu Ohňostroj sice lze dosáhnout až 4 sekundy, ale v takovém případě se aktivuje 3EV ND filtr.

Světelnost objektivu moc nepotěší, jak už jsme naznačili v první kapitole. Počáteční světelnost F3,7 patří k nejhorším hodnotám na trhu a ani F6,6 na maximálním zoomu v rámci konkurence nijak nevyčnívá. Jak je vidět, průběh světelnosti opravdu není dobrý (čím níže na grafu, tím lépe). Již zmíněný 3EV ND filtr dokáže změnit clonu na nejširší ohniskové vzdálenosti (minimálním zoomu) z hodnoty F3,7 na F10,5.

Videosekvence

CCD snímače bývají obvykle pomalé, což se také projevuje v pomalém sekvenčním snímání i malém rozlišení videa. Nejinak je tomu i zde a snímač dovoluje natáčet maximálně jen HD video, tedy s rozlišením 1280×720 pixelů při 25 snímcích za sekundu (resp. 30 fps při nastavení normy NTSC).

Kvalita videa pak nepřekvapí. Detailů tu opravdu moc nenajdete, ani nevyužívá plně daného množství pixelů. Na druhou stranu je tu docela dobrá stabilizace. Autofokus má různorodé výkony. Pokud po něm nechcete dramatické přeostření, funguje dobře. Sice trochu lenivě, ale drží se slušně, a to i při zoomování. Pokud se ale ostřící vzdálenost změní výrazněji (chcete třeba přeostřit z popředí na pozadí), dost často se nic nestane a obraz zůstane rozostřený. Jak je u CCD snímačů zvykem, musíte se připravit na smear efekt (bílou či fialovou čárou odshora dolů od zdroje silného světla). Přicloňování umí být plynulé, ale někdy i docela skáče.

1280×720 / 25p - cca 3400 kB/s (27 Mbps)
640×480 / 25p - cca 1200 kB/s (9 Mbps)
320×240 / 25p - cca 350 kB/s (3 Mbps)

Pro posouzení vlastností videa dávám ke stažení 62sekundovou HD ukázku (198 MB).