Nikon D5000: nadmíru šikovná zrcadlovka

U zkreslení jsem narazil na jeden menší problém. Objektiv ostří od 45 centimetrů, takže mi na nejširší ohnisko testovací obrazec vyplňoval sotva čtvrtinu plochy. Pokoušel jsem se to vyfotit jinak, ale průkazný snímek se mi nepodařilo pořídit.

Nyní se podíváme na ostrost v rozích i vinětaci při 18mm ohnisku a nejrůznějších clonách. Protože se testovací obrazec opět nevlezl na celé políčko snímku, nasměroval jsem fotoaparát tak, abych mohl použít alespoň prostředek a vrchní levou polovinu snímku. Proto jsou zde jen čtyři pole místo obvyklých devíti.

Jak je vidět, široké ohnisko s nízkými clonami trpí na vinětaci i neostrost v rozích. Vinětace s přicloněním hodně rychle mizí, u F5,6 je tato chyba už skoro nepatrná, neostrost ale provází snímky dál. Nutno říci, že při F8 už vás neostrost příliš trápit nebude, dobré výsledky pak čekejte od F11. Každopádně v této disciplíně se objektiv ukázal být poměrně dobrým. Dále se podíváme na 35mm ohnisko objektivu.

Zde je větší jak vinětace, která mizí až někde před F8, tak i neostrost, která provází prakticky všechny snímky. Nejlepší výsledky získáte zhruba na F11 až F16, při vyšších clonách už mizí ostrost všude. Pokračuji 50mm ohniskem.

Další navyšování ohniska opět působí více optických vad. Jednak roste neostrost, která prakticky v celém rozsahu clon úplně nezmizí, jednak i vinětace přetrvává déle. Nakonec se podíváme ještě na maximální 105mm ohnisko.

 
Nejdelší ohnisko je na tom opět o něco lépe. Vinětace je patrná spíše jen na nižších clonách, neostrost v rozích je všude, ale není až tak kritická.

Nikon D5000 má velký APS-C čip typu CMOS o rozměrech 23,6×15,8 mm. Výrobce nehnal rozlišení zbytečně moc vysoko, a tak je 12 megapixelů velmi rozumný kompromis. Rozlišení je dostatečně vysoké, ale ne tolik, aby zase vysoká hustota pixelů způsobovala vysoký šum. Ke každé citlivosti byly pořízeny tři snímky. JPEG s vypnutým odšumováním, JPEG se zapnutým odšumováním (dlouhé expozice + vysoké ISO) a poslední je konverzí z RAWu bez úprav. Na modré ploše uvidíte jasový šum, na bílé pak barevný a malá písmena ukáží úroveň zachovávání detailů.

V ani jednom případě nemá zrcadlovka Nikon D5000 problém. Šum nikde není, detaily velmi dobré.

Ani u ISO 200 nenajdete žádný problém, snímky jsou velmi čisté, bez šumu a detailní.

Při ISO 400 vzniká velmi jemný jasový šum, rozhodně to ale není nic, čím byste se měli zabývat. ISO 400 je stále bez problémů.

Od citlivosti ISO 800 se šum už začíná lehce projevovat. Snímky v JPEGu jsou trochu jemnější, RAW si zachovává ostrost, ale jasově více šumí. Stále se však ISO 800 dá velmi dobře použít vlastně pro každou příležitost. Snímky jsou i nadále dostatečně kvalitní. Minimálně ve srovnání s konkurencí v podobě Canonu EOS 500D má Nikon D5000 poněkud jemnější a příjemnější šum.

U citlivosti ISO 1600 ale začíná Nikon D5000 poněkud ztrácet. Snímek v RAWu začíná být šumem poněkud zastřený, JPEG bez odšumování vypadá poněkud nevyrovnaně. S odšumováním je podstatně hladší, ale začínají se ztrácet některé linie. Nicméně pokud nejde o co nejvyšší kvalitu, ISO 1600 je určitě dobře použitelné pro běžné snímky, které se nebudou tisknout na velké formáty.

ISO 3200 je první citlivost, kterou už nemá moc smysl používat. Šumu je hodně a jeho odstraňování se přímo drasticky projevuje na zničené kresbě. Možná by pomohlo snímání do RAWu a odšumění ve speciálním softwaru, obecně ale určitě nelze počítat s pěknými snímky.

A nejvyšší ISO 6400 je už nepoužitelné. RAW je příliš zašuměný a se slabými detaily, JPEG zas rozmytý. Na dalším snímku plyšového zajíce se podíváme na zachovávání detailů při různých nastaveních citlivosti.

Zhruba do citlivosti ISO 400 jsou rozdíly mezi JPEG a RAW minimální. U ISO 800 a ISO 1600 jde vidět, že RAW má více jasového šumu, JPEG je trošku jemnější a hladší, ale tyto citlivosti se ještě docela dají použít. U ISO 3200 je už zrna poněkud více, u JPEG s odstraňováním šumu je už vyhlazování poměrně citelné. Této citlivosti se už spíše vyhýbejte. To ale hlavní platí o ISO 6400, které lze označit za nepoužitelné. Pokračujme snímky bílé plochy

Podobné výsledky získáme i ze snímků bílé plochy. Od ISO 800 začíná být v RAWu trochu patrnější jasový šum, který je v JPEGu vyhlazován. Silnější vyhlazování je ale vidět až u ISO 1600 a od ISO 3200 začínají ve snímcích rašit jasově výrazněji odlišné pixely, které vznikají právě díky odšumování.

Pokud redukci šumu necháte vypnutou, šum roste jen pozvolna s tím, že u nižších ISO citlivostí je trochu větší rozdíl mezi barvami.

Se zapnutou redukcí šumu se můžete připravit na podstatně slabší šum a zejména ztrátu barevného šumu. Je vidět, že od ISO 800 dál dochází k silnějšímu vyhlazování, úroveň jasových rozdílů je v rozmezí ISO 800 až ISO 3200 téměř stejná.

Naopak RAW ukazuje, že u vyšších citlivostí fotoaparát ve skutečnosti snímá hodně zašuměné snímky, křivka vyváženě roste.

Vedle mnoha přednastavených režimů nabízí D5000 i vlastní měření pomocí bílé nebo šedivé plochy. Dá se tak učinit sice jen přes menu, což trochu zdržuje, ale není to nic vážného. Když víte, kde hledat, je změření bílé záležitostí okamžiku. Vyvážení si lze ještě upravit u každé volby zvlášť. Pokud vám přijde, že např. automatika ladí snímky moc do teplých, klidně ji můžete přidat více do studených tónů a naopak. Velmi mě potěšilo, že D5000 je snad první testovaný Nikon, který umí fotit i při žárovkovém světle. Snímky nejsou zbytečně příliš žluté nebo oranžové, teplota barev je skoro akorát.

Podíváme se i na vliv různých nastavení na běžnou venkovní scénu.

Fotoaparát dále nabízí šest různých barevných stylů.

Všechny režimy jde dále upravovat co se týče ostrosti, kontrastu a dalších, nejbohatší je ale monochromatický režim se svými softwarovými filtry.

V nabídce jsou tedy čtyři barevné filtry a poté 9 různých barevných ladění, které lze každé nastavit v rozmezí 1 až 7. Nyní se podíváme na dílčí nastavení těchto režimů. Začneme ostrostí.

V základu je ostrost nastavena jen na hodnotě 3, snímky jsou ale dostatečně ostré. Klidně můžete přidat, zejména fotíte-li na menší citlivosti. U vyšších bych byl opatrný, zvýrazníte šum. Následuje kontrast.

Vyšší nastavení výrazně oživuje fotky, ale zase ubírá na dynamickém rozsahu. Jako další je jas.

Expozice se změnila jen ve třetím případě, a to ještě bylo oproti prvním dvěma přicloněno. Předposlední je nastavení saturace barev.

Nastavení je v praxi dobře vidět, takže kdo má rád jasné barvičky, nebude mít s Nikonem D5000 problém. Jako poslední je zde tón barev.

Jde vidět mírný posun od oranžových tónu spíše ke žlutějším, ale razantní změna to není.