Olympus C-740 Ultra Zoom: fotoaparát s rodokmenem

Součástí standardní dodávky je kromě fotoaparátu samotného paměťová karta (pravděpodobně 16 MB xD-Picture), USB kabel, AV kabel a popruh pro snadnější a bezpečnější držení fotoaparátu. K dispozici je samozřejmě také CD-ROM se softwarem, který slouží nejen k ovládání fotoaparátu (resp. obsahuje jeho ovladače pod OS Win a Mac OS), ale také k základnímu zpracování a archivaci snímků. Zde je tradicí firmy Olympus, že dodává vlastní program Camedia Master. Manuál k fotoaparátu je dostatečně podrobný a samozřejmě napsaný česky, což je pro uživatele jednoznačné plus. Obsahuje 51 stránek textu, psaného drobným písmem, a proto si troufám tvrdit, že v něm uživatel nalezne odpovědi na všechny své otázky ohledně možností fotoaparátu.


Praktické zkušenosti

Olympus Camedia C-740 Ultra Zoom je fotoaparát, který se vyznačuje velmi propracovaným a na druhou stranu i jednoduchým ovládáním (například zoom integrovaný u spouště je takřka ideální). Většina základních funkcí je ihned k dispozici a k jejich nastavení často stačí stisknout jediné tlačítko. Je třeba ale dát pozor na to, v jakém režimu se člověk zrovna nachází. Volba snímacího režimu je celkem pohotová, snad jen při nastavení kotouče na manuální a polouatomatické režimy je uživatel "nucen" vybrat si ten správný z menu. Spoušť i zaostřovací a expoziční automatika pak pracovaly na velmi slušné úrovni. Při testování jsem se zaměřil především na schopnosti přístroje při tvorbě fotografií (u každého předpokládám, že hlavní využití bude při tvorbě fotek). Testy probíhaly v exteriéru a výsledky si stručně shrneme do jednotlivých bodů.


a) Kvalita snímků - snímky byly pořízeny za stejných podmínek, fotografoval jsem s pomocí stativu, uprostřed lesa. Během fotografování chvíli svítilo slunce, později se ovšem spustila průtž mračen a donutila mně k "ústupu" :-). Výsledné fotografie se liší jen výslednou kvalitou snímku a nejsou nijak na počítači upravované (žádná komprese, změna rozlišení či barevné korekce).



Z uvedených snímků lze vidět, že sice dochází k jistému kvalitativnímu rozdílu, nicméně fotografie jsou stále na velmi slušné úrovni. I přesto je ale nunté se před vlastním fotografováním rozhodnout, k jakému účelu bude snímek sloužit, popřípadě jakou maximální zvětšeninu si z něj nechám ve fotolaboratoři zhotovit.


b) Expozice - zaměřil jsem se na posouzení poloautomatického režimu priority clony, který se dá i v tomto případě poupravit použitím korekcí expozice.



Z výše uvedených snímků lze vypozorovat, že automatika si se snímanou scénou poradila docela obstojně, i když snímek vypadá poněkud lépe s mírnou podexpozicí (o 1/3EV, ale je to způsobeno díky sluncem jasně osvětlené mítině). Díky mítině je také vidět, že vliv protisvětla není nijak zvlášť podstatný a optika je tak na velmi slušné úrovni.

c) Vyvážení bílé - pro srovnání vlivu jednotlivých nastavení na výslednou fotografii jsem použil všechny přednastavené hodnoty, včetně možnosti manuálního nastavení balance bílé barvy. Z uvedených výsledků je vidět, že automatika v tomto případě fungovala na velmi slušné úrovni, protože snímek s nastavením balance na automatiku dostatečně věrně zachovává původní atmosféru, za které jsem fotografoval.



d) Nastavení ostrosti, kontrastu a saturace - fotoaparát umožňuje přednastavit také tyto hodnoty, takže jsem pro srovnání udělal i zde několik snímků.



e) Makro a barva - u makrosnímků je vidět dostatečné barevné prokreslení a na případu hodinek také to, že (kdy jsem použil režim supermakro, ostřící již od 3 cm) lze pořídit makrosnímek ve velikosti 1:1 - ačkoliv díky tomu, že jsem fotografoval doma to nebylo možné z ruky ale na dlouhý čas na stativu.



Na snímku s barevnou paletou je vidět, že podání barev je dostatečné, navíc jsem to fotografoval za ne zrovna dobrých světelných podmínek, takže myslím, že si s tím automatika velmi dobře poradila.