Olympus Camedia C-8080: Šlechtic mezi vyšší třídou

Jak už jsem psal v úvodu, Olympus C-8080 je robustní fotoaparát z hořčíkové slitiny, rozměry podobný klasickým elektronickým zrcadlovkám. Díky tomu perfektně sedí v ruce a při používání uživatel nemusí téměř vůbec oddělávat oko z hledáčku. Samozřejmě pro zadávání speciálnějšího nastavení to asi jinak nepůjde, ale pro jednoduché fotografování s tím není žádný problém.

I když je přístroj vybaven množstvím ovládacích prvků, prvotní zděšení se brzy promění spíš v jistotu. Zvláště u funkcí, které jsou takto "zdvojeny". Je určitě jednodušší stisknout a podržet jedno tlačítko a ihned vybírat možnosti, než stejné nastavení lovit někde hluboko v menu fotoaparátu. Osobně jsem uvítal právě možnost rychlého nastavení bleskového režimu, bílé barvy, samospouště a rozlišení.



Práce s fotoaparátem Camedia C-8080 se při normálním fotografování prakticky neliší od práce s klasickou zrcadlovkou. Až na to, že u tohoto přístroje není slyšet "pád" zrcadla :-). Na své si přijde jak začátečník, tak i profesionál, který může využít všechny expoziční režimy v kombinaci s bodovým měřením světla, popřípadě s manuálním zaostřováním. Vše funguje spolehlivě a k plné spokojenosti. Fotoaparát na jednotlivé příkazy reaguje velmi rychle, delší dobu trvá jen zaostřování (ale to je vcelku normální jev). Po namáčknutí a zaostření je další tvorba snímku otázkou okamžiku. Ukládání je ovšem zcela jinou kapitolou. Čím má snímek vyšší rozlišení, tím je ukládací doba delší. To může vadit při pořizování velkých sérií snímků, i když v tomto případě je buffer schopen "pomalost" ukládání korigovat do snesitelnější roviny.



Bleskové světlo umožňuje zvolit klasické programy jako je korekce efektu červených očí, synchronizace s delšími časy a automatický režim. Vestavěný blesk disponuje jen malým výkonem, vyjádřeným bleskovým číslem o hodnotě 9. S tím lze pořídit dostatečně prosvětlené snímky v závislosti na použité cloně jen do omezené vzdálenosti (max. asi 2,5 metru). Pokud má uživatel vyšší nároky, může si díky X kontaktu pořídit doplňkový externí blesk s mnohem vyšším výkonem, díky čemuž získá okamžitě větší možnosti (možnost fotografovat z větší vzdálenosti v kombinaci s vyšším clonovým číslem pro zachování dostatečné hloubky ostrosti).

Prohlížení snímků je stejně snadné jako u ostatních digitálních fotoaparátů a Olympus se v této fázi nepouští do žádných experimentů. Ovládání zůstává naprosto totožné, změnou je jen použitý LCD displej, který je dostatečně kontrastní i na slunci. Menu fotoaparátu je přehledné a opět zachovává standardní strukturu navrženou výrobcem již u prvních modelů digitálních přístrojů. Některé funkce jsou sice v menu "zahrabané" poněkud hlouběji, ale na druhou stranu se nejedná o ty nejčastěji používané. A pokud ano, je možno je volit rychleji pomocí samostatných ovládacích prvků. Některé uživatele jistě potěší i možnost přidat ke snímku hlasovou poznámku, například o místě atd. Jinak většinu informací přístroj ukládá do EXIF hlavičky daného snímku. Zachovávají se informace o zvolené cloně, expoziční době, korekci bílé barvy, rozlišení snímku a jeho kvalitě. Co jistě potěší je možnost zobrazení histogramu, možnost volby doostření a větší saturace snímků, i když tyto vlastnosti lze upravovat i později na počítači.

Dalším zajímavým faktem může být možnost volby rozlišení ve formátu 3:2, které je základním pro klasickou fotografii. Díky tomu si uživatel nemusí lámat hlavu s výběrem správného ořezu ve fotolaboratoři. Jinak snímací čip samozřejmě podporuje rozlišení v rozlišení 4:3 a to pro všechny možnosti nastavení kvality snímku.

I když je C-8080 především fotoaparátem, jako každý digitál umožňuje i natáčení videosekvencí ve formátu Motion JPEG. Délka není teoreticky nijak omezena, praktickým omezením je velikost použitého paměťového média. Každopádně jakékoliv podobné video vyznívá díky absenci optické stabilizace obrazu poněkud roztřeseně (tedy pokud není člověk stoicky klidný a nemá dostatečně pevnou ruku nebo stativ :-)).

Velkým plusem přístroje je možnost používat duálně dvou paměťových médií - konkrétně xD-Picture Card, které jsou nyní interními médii firmy Olympus a Compact Flash, které jsou v dnešní době asi nejrozšířenější a cenově nejlépe dostupné. Přepínání se děje pomocí tlačítka, v případě, že je v přístroji jen jedna paměť se tak děje automaticky. V dodávce fotoaparátu je 32MB xD karta, která se vzhledem k tomu, že přístroj vládne 8Mpix rozlišením, nejeví jako nějaká příliš velká výhra. Pro standardní kvalitu tak postačuje jen na nějakých 16 snímků, v případě, že fotografujete v nejvyšší kvalitě, dostačuje karta jen na dva snímky. Politika výrobce je jasná, uživatel si dokoupí médium o vyšší kapacitě, samozřejmě za další nemalý peníz. Ale to je v současné době filozofie všech fotografických firem.

Co by to bylo za digitální foťák, kdyby se nedal propojit s počítačem. Existují dvě možnosti, buď pomocí čtečky paměťových karet přečteme jen médium, anebo pomocí USB rozhraní připojíme fotoaparát k počítači. Dodávaný software Camedia Master pak umožňuje velmi jednoduchou správu fotografií včetně jejich základních úprav. K dispozici je pro většinu nových verzí systémů Windows (vyjma 95 a NT) a Mac OS. Ostatní platformy mají smůlu, nicméně přes USB by se měl dát přístroj připojit alespoň jako mass storage a po přenosu by se o fotografie mohl postarat nějaký jiný, na fotografie specializovaný software. A že jich neexistuje zrovna málo je skutečností. Poslední možností, jak si fotografie prohlédnout je připojení fotoaparátu k obyčejnému televizoru pomocí AV konektoru. Fotografie na větší ploše přeci jenom vypadají mnohem lépe než na "titěrném" vestavěném LCD.

Snímky

Fotoaparát jsem použil k nafocení několika sérií snímků, každá z nich byla pořízena za poněkud jiným účelem. Všechny mají ale společné jedno - měly by potenciálním uživatelům ukázat, co všechno přístroj dokáže. Samozřejmě se během testů projevily případné nedostatky přístroje, kterých si za
normálních okolností uživatel nevšimne. Již na začátek ale mohu napsat, že nejde o nic tragického, spíš jen o drobnosti.

V první fázi jsem nafotografoval snímky s pomocí nejkratšího ohniska a teleobjektivu. Pětinásobný optický zoom je jistě přínosem a v dnešní době i jistým druhem standardu. Digitální zoom lze použít také a v případě 8 Mpix fotoaparátu nemusí docházet k negradaci kvality jako dříve. Výřez snímku se
tak dá připravit přímo při fotografování, jen je potřeba si uvědomit, že výsledné rozlišení bude nižší, než u plného snímku.


Na další sérii můžeme vidět vliv kompenzace expozice na výslednou fotografii. Jakákoliv odchylka od "normálu" je viditelná, ale někdy se může hodit snímky podexponovat či přeexponovat. Na našich je vidět, že přeexpozicí snímky totálně blednou a ztrácí jakékoliv detaily ve světlech. Naopak podexpozicí přicházíme o detaily ve stínech. "Dokonalý" snímek by měl mít detaily jak ve světlech, tak ve stínech, ale je fakt, že se takových snímků docela těžko dosahuje. Pro lepší posouzení může být vhodné použít bracketingu a od normálu se odchýlit třeba jen v hodnotách o +/-0,3EV.


Rozlišení snímků - zde se podíváme hlavně na možnosti ukládání velkých snímků. Všechny fotografie byly uloženy v bezestrátovém kompresním formátu TIFF, záběry jsou totožné, jen rozlišení se mění. Snímky jsou samozřejmě dokonalé (dá-li se to říci), ovšem čím větší, tím logicky zabírá více místa. A v tom je celý kámen úrazu. Ukládání vělkých snímků trvá velmi dlouhou dobu. Nejobjemnější TIFF spolykal asi 15s. A téměř celou kapacitu dodávaného paměťového média. Ve formátu TIFF lze zvolit od největšího rozlišení až po nejmenších 800x600 pixelů. U ztrátových formátů JPEG Olympus odlišuje komprese SHQ, HQ a SQ. První dva lze použít v maximálním rozlišení čipu, poslední umožňuje změnu až po již zmiňovaných 800x600 pixelů. S větší paměťovou kartou (128MB a více) si již dostatečně užije kterýkoliv uživatel.

Citlivost snímků jsem posuzoval na nočních fotografiích. Použil jsem hodnot od ISO 50, přes ISO 100, 160, 200 až po ISO 400. Ze snímků lze snadno nahlédnout, že zrnitost se zvětšuje, u ISO 400 je již zcela zřetelná. Nicméně tohle je normální jev, který na rozdíl od zrnitosti klasické fotografie vzniká díky šumu pozadí. Každopádně ale lze snížení či zvýšení citlivosti použít a v mnoha případech může výrazně ulehčit práci. Ono to "zrno" zase není až tak žhavé a na snímcích o menších rozměrech se vcelku nepozná. A plakáty zrovna každý z nás asi nefotografuje.

Bleskové světlo jsem zkoušel ze stativu za naprosté tmy na vzdálenost 1,5 metru. Snímky jasně ukazují, že při této vzdálenosti je blesk dokonale použitelný. Pro větší sešlosti by už ale tak dobrý snímek nevyšel a bylo by potřeba doplnit fotoaparát o výkonnější blesk externí.

Makrofotografie sice není zcela dokonalá ale jasně dokazuje, že ani na vzdálenost 5 cm nemá Olympus C-8080 jediný problém. Snímek je dokonale zaostřen, i když je pravda, že jsem ostřil ručně neboť automatika měla problémy. Ale je nutno je přičít faktu, že osvětlení hodinek nebylo dostatečné. Za ideálních podmínek by automatika určitě pracovala spolehlivě.