Olympus FE-370: stabilní zoom za hubičku

My jsme dostali pouze novinářskou verzi fotoaparátu, takže žádná krabice, žádné manuály a podobně. Naše balení obsahovalo pouze fotoaparát, akumulátor, nabíječku s přívodním kabelem, USB kabel a 512MB xD kartu. V obchodě však pochopitelně dostanete i krabici, dva CD-ROM disky se softwarem a manuálem, papírový manuál, poutko na ruku a microSD adaptér.

Malý a tenký Li-Ion akumulátor s napětím 3,7 V a kapacitou pouhých 680 mAh slibuje podle údajů energii na pořízení zhruba 300 snímků. To je vzhledem k papírovým předpokladům docela optimistické číslo. Praxe je však ještě lepší, dokázal jsem se jednou dostat těsně na dohled číslici 400, obyčejně se dalo překonat zhruba 320 snímků.

To je na takový fotoaparát a malý akumulátor poměrně příznivá hodnota. Ukazatel zbývající energie dává včas vědět, že již nemá moc "šťávy". Musíte si však zvyknout na to, že ukazatel má pouze dva stavy. Zelený = cca 15 - 100 % energie a červený, což znamená méně než cca 15 %. Doba nabíjení akumulátoru lehce přesahuje dvě hodiny.

K fotoaparátu se dodává software Olympus Master. Jedná se o poměrně pokročilý nástroj, takže nabídne i slušnou nabídku možností. Při nahrávání fotografií z fotoaparátu do počítače automaticky můžete vytvářet složky podle data a přenos snímků je poměrně rychlý.

Po načtení fotografií si můžete prohlížet jednotlivé složky s malými náhledy fotografií. Po rozkliknutí se objeví nové okno, kde můžete snímky editovat.

Možnosti editace jsou docela bohaté, ale překreslování snímků je trochu pomalejší a navíc se každá změna musí potvrzovat, což mi přijde otravné. Celkově je však Olympus Master docela dobrý software.

LCD displej patří víceméně k průměru. Má rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů) a docela pěkný obraz. Pozorovací úhly jsou s výjimkou pohledu zespoda dobré. Čitelnost na ostřejším slunci je rozumná, lze ji upravit tlačítkem na zvýšení jasu LCD displeje. Problémy zobrazení má pouze v silném protisvětle, kdy je obraz zbarven pouze do přepálené zelené a žluté.

Zobrazení LCD displeje není nikterak překvapivé. Horní levý roh ukazuje fotografický režim, v horním řádku pak uvidíte ještě blesk, tichý režim, stabilizaci a případně květinku makro režimu. Pravý horní roh ještě může ukazovat stav baterie a signalizaci roztřesení fotoaparátu. Levý sloupec reflektuje zrychlené menu, na které se ještě podíváme. Vidíte zde vyvážení bílé, ISO citlivost, rozlišení snímku a kvalitu JPEG komprese. Spodní řádek bez namáčknutí spouště ukazuje jen kompenzaci expozice a v pravém rohu počet volných fotografií. Nalevo od tohoto čísla může být ještě ikonka IN, značící nahrávání do interní paměti. Nad počtem fotografií můžete mít ještě ikonku záznamu zvuku.

Po namáčknutí spouště většina ikonek zmizí a dole zůstane kompenzace expozice, expoziční čas a clona. Díky špatné světelnosti objektivu a maximálnímu času 1/4 sekundy budou tyto hodnoty dost často červené. Značí tak podexpozici snímku.

Dále zde vidíte nastavování blesku. Fotograf má přehled o všech čtyřech možnostech blesku, což rozhodně vítám. Korekce expozice vám ukáže náhled na čtyři snímky s různou korekcí expozice. Kliknutím na snímek korekci nastavíte. Prohlížení mezi obrazovkami by mohlo být o něco rychlejší, každopádně ve srovnání s nedávno testovaným mju 1050 SW je to stále dostatečně rychlé.

Nabídka scénických režimů se ukazuje v takovýchto oknech. Nabídka je poměrně široká, nicméně některé režimy (např. Sníh) mi tu chyběly. Když chvilku počkáte, objeví se popis režimu.

Navolením hlavního ovládacího kolečka na volbu GUIDE spustíte průvodce. Stačí si jen vybrat, čeho chcete dosáhnout. Fotoaparát vám napoví, jak toho dosáhnout, a případně vám dokonce ukáže i náhledy, viz vyvážení bílé na pravé fotografii. Výběrem náhledu automaticky potvrdíte i nastavení této volby.

Zde konečně vidíte zrychlené menu. Fotoaparát skutečně neumožní nastavovat mnoho věcí. Pomineme-li kvalitu JPEG komprese a rozlišení, pak tu zůstává pouze ISO citlivost a vyvážení bílé. Ani v plném menu není voleb o mnoho více, Olympus FE-370 je skutečně jednoduchý fotoaparát. Hlavní menu je přístupné po stisku tlačítka MENU pod čtyřsměrným ovladačem. Vzhledem k malému množství voleb ani není moc složité, ale třeba vypíchnutí volby Kvalita obrazu nebo Tichý režim na hlavní plochu menu mě trochu překvapuje.

Menu pak vypadá následovně. Pravým tlačítkem rozkliknete jednotlivé volby a šipkami nahoru a dolů si vybíráte. Pravé tlačítko zde pozbývá funkčnosti - ani nepohybuje směrem dolů mezi volbami, ani nepotvrzuje. To lze pouze namáčknutím spouště nebo stiskem tlačítka OK/FUNC. Chcete-li vejít znovu na hlavní plochu menu, musíte se tlačítkem MENU nejprve dostat ven a pak jeho opětovným stiskem zpátky.

Natáčení videosekvencí mění ikonky ve spodní části obrazovky. V levém rohu naleznete informaci o rozlišení a snímkovací frekvenci, vpravo pak o délce záznamu, který se vejde na kartu. V režimu prohlížení se většina údajů ukazuje v pravém sloupci. Úplně nahoře vidíte signalizaci baterie. Poté následuje expoziční čas a clona, korekce expozice, citlivost a vyvážení bílé, kvalita komprese a rozlišení, název souboru se složkou, ve které je umístěn, a úplně dole pořadové číslo fotografie. Levý spodní roh ukazuje čas a datum pořízení snímku.

U videosekvence se v pravém sloupci ukazuje vyvážení bílé, snímkovací frekvence a rozlišení, čas a datum pořízení, název souboru se složkou a pořadové číslo souboru. Tlačítkem OK lze videosekvenci spustit, což vidíte na pravém snímku.

Menu nastavení fotoaparátu je pouze položkou hlavního menu, takže veškeré ovládání je totožné jako u fotografického menu.