Olympus FE-370: stabilní zoom za hubičku

Recenze pokračuje několika ilustračními snímky, které ukazují, jak fotoaparát ve skutečnosti opravdu fotí.
Fotoaparát zde bohužel moc nepotěšil. Dobré je snad jen nastavení expozice, u této scény mívají fotoaparáty často problém. Bohužel nižší rozlišení, ale především jasový i barevný šum se i při citlivost ISO 64 podepisují na ztrátě detailů, zejména u travních porostů a pravé budovy.
Olympus FE-370 má dobrý makro režim. Je možno snímat z poměrně příjemných vzdáleností a nemá s ostřením příliš problém. Vzhledem k poněkud delšímu ohnisku supermakro režimu (44 milimetrů), krátké snímací vzdálenosti a ještě rozumné cloně F4 dochází k pěknému a poměrně silnému rozostření.
Fotoaparát nefotí příliš ostré snímky. Ne, že by ostřil špatně nebo docházelo k roztřesení, hrany mají prostě nižší kontrast a snímek tak vypadá poněkud nezajímavě. Lze si všimnout chromatických aberací, zejména v levé polovině fotografie.
Další práce pro supermakro. Zde bylo nutno trochu pomoci fotoaparátu, aby zaostřil na zadní světla dodávky. Barevný šum mi přijde na citlivost ISO 100 poměrně silný.
Citlivost ISO 400 už v těchto podmínkách fotoaparátu nesvědčí. Snímek je znatelně zašuměný, velmi rušivě se jeví výrazně světlejší náhodné pixely. Barevné podání je trošku mimo, ve skutečnosti byla scéna více do modra.
Ukázka maximálního zoomu. Snímek vypadá slušně, při času 1/100 s a ohnisku 180 mm zapracovala mechanická stabilizace, takže je snímek ostrý. Hůře vypadají jen větve stromů, kde fotoaparát opět nedokáže pěkně vykreslit kontrastnější linie a vše splývá v jednobarevnou plochu.
Menší test podvečerního focení. Citlivosti ISO 800 se určitě vyhněte. Jak vidíte na snímku, všude jsou nepochopitelné příliš světlé, nebo naopak příliš tmavé pixely. Barevný šum je viditelný na budovách, ale není až tak rušivý jako šum jasový.
Další snímek si hraje trochu se světlem a opět přichází ke slovu supermakro. U této fotografie měl fotoaparát trochu problém s ostřením. To se ale v daných světelných podmínkách dá pochopit.
Fotoaparát zde odvedl poměrně dobrou práci. Sníh by mohl být trochu jasnější, bylo by dobré trochu přidat na expozici. Chromatické aberace jsou patrné ve slabší míře na stromech, ale není to až tak špatné. Tudíž vcelku spokojenost.
Zde mi mechanická stabilizace přichystala jedno velké překvapení. Skutečně stabilizuje! Já vím, to není žádný objev, ale opravdu můžete na své vlastní oči vidět, že to skutečně funguje. Při focení těchto snímků je nutno sledovat jedoucí auto, a to, co je nehybné, se tedy rozmaže. Nicméně se zapnutou stabilizací jsem i přes pohyb fotoaparátu měl ostré vše statické a jedoucí auto bylo mázlé, jako bych fotoaparátem vůbec nehýbal. Musel jsem tedy stabilizaci vypnout, abych mohl dosáhnout této fotografie.
Na tomto snímku si opět můžete všimnou slabší ostrost tenčích větviček, které se slévají v jednobarevnou plochu.
Mohlo by tu být méně barevného šumu. Také automatika snímek podexponovala, nicméně to dělá u sněhu většina fotoaparátů. A Olympus FE-370 bohužel nemá scénický režim Sníh.
A poslední snímek je opět díky sněhu poněkud podexponovaný. Větvičky stromů opět trochu aberují a méně šumu by rovněž neuškodilo.