Olympus mju 300 Digital: Zachování tradice
Firma Olympus začátkem roku uvedla na trh dvě digitální novinky, které vycházely z klasické řady kompaktních fotoaparátů označené Mju. Dnes se konečně můžeme blíž podívat na zoubek třímegapixelovému modelu z této nové řady a povědět si o něm něco víc.
Kapitoly článku:
- Olympus mju 300 Digital: Zachování tradice
- Vzhled a ovládání
- Dodávané příslušenství a praxe
- Závěr
Jednotlivé součásti balení |
Součástí dodávky je kromě fotoaparátu samotného dobíjecí lithium-iontová baterie včetně nabíječky, paměťová karta (k dispozici jsme měli 16MB xD Picture kartu), USB a AV kabel a poutko, usnadňující bezpečnější držení fotoaparátu. Nechybí samozřejmě ani český manuál, dostatečně podrobný a obsahující v přehledné podobě všechny informace, které bude uživatel potřebovat. Dále je ve výbavě obsažen software, sloužící jak ke komunikaci fotoaparátu s počítačem, tak i k jednoduché úpravě a třídění fotografií. Velmi příjemnou vlastností je, že software ke každému snímku zobrazuje technické podmínky, za nichž vznikl (tj. clonu, čas, balanci bílé, zoom, rozlišení snímku a spoustu dalších). To později umožní snadnější kontrolu podmínek, za nichž snímek vznikl.
Praktické zkušenosti
Olympus Mju 300 Digital je fotoaparát, který se vyznačuje jednoduchým ovládáním, nízkou hmotností a spoustou užitečných funkcí, jejichž nastavení je do značné míry pohotové. Při testování jsem se zaměřil na schopnosti přístroje při tvorbě fotografií. Testy probíhaly v exteriéru i v interiéru a výsledky si stručně shrneme do jednotlivých bodů.
a) Expozice - zaměřil jsem se na posouzení automatického režimu, který se u tohoto fotoaparátu dá poupravit pouze použitím korekcí expozice. Snímky byly pořízeny během slunečného jarního dopoledne.
Bez korekce | |
Korekce: -0,3 EV | Korekce: +0,3 EV |
Korekce: -0,7 EV | Korekce: +0,7 EV |
Korekce: -1 EV | Korekce: +1 EV |
Z uvedených snímků je patrné, že si automatika se snímanou scénou poměrně dobře poradila - program zvolil kompromis mezi dostatečnou kresbou ve světlech a stínech. Samozřejmě, že při kladné kompenzaci jsou ve stínech vidět větší detaily, ale světla jsou již velmi "vypálená". Pro zápornou kompenzaci platí opačný fakt - větší kresba ve světlech za cenu úplné ztráty kresby ve stínech. Ze snímků je dále vidět i poměrně dobrá hranová ostrost.
b) Vyvážení bílé - pro srovnání vlivu jednotlivých nastavení na výslednou fotografii jsem použil všechny přednastavené hodnoty balance bílé barvy. Po prohlédnutí uvedených snímků lze konstatovat, že v tomto případě automatické vyvážení funguje na uspokojivé úrovni. Bylo slunečno a balance bílé nastavená na sluneční svit dává podobný (i když přeci jen o něco lepší) výsledek.
c) Barevné podání - v testu jsem se zaměřil na posouzení barevného podání fotografie. K tomuto účelu jsem vyfotografoval barevnou tabulku firmy Kodak a to při nastavení na teleobjektiv. Ze snímku je patrné, že dochází k mírnému zkreslení, ale o tom až dále. Z barevné tabulky je vidět, že se slila většina posledních odstínů šedé, jinak snímač barvy odlišil.
d) Optika - pro posouzení kvality optické soustavy jsem vyfotografoval speciální obrazce a to jak pro širokoúhlé ohnisko, tak i pro teleobjektiv. Ze snímků je patrné, že při širokoúhlém ohnisku dochází k mírnému soudkovitému zkreslení, zatímco v případě teleobjektivu je obrazec zatížen mírným zkreslením poduškovitým. Při bližším pohledu na fotografii v původním rozlišení lze dále konstatovat, že hranová ostrost jednotlivých obrazců na snímku je dobrá, i když dochází ke vzniku mírného moaré.