Olympus mju-7010: stylovka v růžovém

Testovací vzorky fotoaparátů Olympus obvykle nechodí v krabicích a stejně tak tomu bylo i u mju-7010. Vy tedy při koupi dostanete více příslušenství než my. Naše balení vedle fotoaparátu obsahovalo ještě Li-Ion akumulátor, nabíječku s kabelem, USB kabel a poměrně tlustý manuál. Za jeho tloušťku může množství jazyků. Na každý jazyk jsou zde vyhrazeny snad jen čtyři strany. V běžném balení ale dostanete i poutko na ruku, MASD-1 redukci a CD-ROM se softwarem. Kde sehnat plnou verzi manuálu, to opravdu netuším. Možná ji Olympus dodává v klasickém krabicovém balení (ať už papírově nebo digitálně na CD), každopádně na stránkách Olympusu se v době psaní tohoto odstavce manuál nenacházel, a to v žádném jazyce.

Fotoaparát využívá malý a tenký Li-Ion akumulátor Li-42B s napětím 3,7 V a kapacitou pouze 740 mAh. Výrobce hovoří o výdrži na pouhopouhých 170 snímků, k čemuž jistě napomáhá i neustále průběžné ostření. V praxi opravdu výsledek není nikterak valný, jen kapánek lepší, než udává výrobce. Pohyboval jsem se kolem 180 až 220 snímky na jedno nabití, což je opravdu velmi podprůměrná hodnota.

Pokud si koupíte originál náhradní akumulátor, bude po vás Olympus chtít 1000 až 1500 Kč, což je za takovou malou "srandu" opravdu hodně. Nicméně se velmi jednoduše dají sehnat i neoriginální náhrady s cenou jen lehce přes 300 Kč.

Pro nahrávání fotografií i jejich základní úpravu slouží software Olympus Master 2. Jeho rozhraní je poměrně jednoduché, výběr složky pro download snímků nečiní žádný problém.

Po nahrání snímků se ukáže zpátky původní okno aplikace, které je rozděleno na levou navigační část, prostřední s náhledy, a pravou, poněkud nedůležitou.

Jednotlivé snímky si lze pochopitelně zvětšit, ve spodním řádku pak najdete náhledy na další snímky ve složce. Pravá část nyní obsahuje nabídku úprav snímku. Přehršel možností zde sice není, rozhodně ale patří k těm obsáhlejším aplikacím, které výrobci dodávají ke svým fotoaparátům.

Některé z úprav jsou dělené na dvě okna s obrázky před a po úpravě. Každou volbu je jen třeba potvrzovat, což poněkud zdržuje. Olympus Master 2 lze ale obecně označit za jeden z nejpovedenějších softwarů dodávaných s digitálními fotoaparáty.

U fotoaparátu Olympus mju-7010 máte k dispozici 2,7" HyperCrystal II LCD displej s klasickým rozlišením 230.000 bodů (320×240 pixelů). Jeho hlavní výhodou jsou velmi dobré pozorovací úhly, kdy kontrast s vyššími úhly klesá jen slabě. Pozorovatelnost na slunci už ale má své rezervy.

Zobrazení displeje je jednoduché. V horním levém rohu je ikonka fotografického režimu, směrem doprava tu najdete blesk, zvuk, stabilizaci, makro režim a vyrovnávání stínů. Naopak směrem dolů je zde vyvážení bílé, ISO citlivost, sekvenční snímání, v prázdném políčku je měření expozice, následuje rozlišení a kvalita JPEG komprese. Ve spodním řádku je korekce expozice, napravo počet zbývajících snímků. Po namáčknutí spouště se dole objeví expoziční čas a clona. Hodnotu ISO citlivosti se ale bohužel v automatických režimech nedozvíte.

Levý sloupec v podstatě odpovídá přehlednému rychlému menu, které si pamatuje poslední volenou položku. Její opětovná úprava je tak podstatně rychlejší. Všechny položky jsou navíc ve formě kruhových seznamů, tedy velmi rychlého způsobu, jak se z poslední položky dostat na první. Na pravém snímku je volba makro režimu, podobně funguje i nastavení blesku a samospouště (tam je to jen vertikálně).

Korekce expozice je řešena přes náhledy. To je velmi názorné řešení, nicméně pomalé na zobrazování. Určitě bych uvítal i rychlejší řešení jen s vyobrazenou hodnotou a tyto náhledy nechal např. pro Multi okno. Jak je vidět, na displeji můžete mít zobrazen i histogram.

Na dalším snímku je aplikace uměleckých "magických" filtrů. Lze je zrušit pouze stisknutím tlačítka MENU, což považuji za poněkud nešťastné. Fotoaparát umí i prosvětlovat stíny a nutno říci, že se jedná o velmi efektivní funkci, nicméně i tak má své rezervy. Více však v kapitole o protisvětle.

Po stisku tlačítka OR se objeví toto malé menu s možností fotit panoramata, aplikovat magické filtry, spustit vyrovnávání stínů a aktivaci tzv. Multi okna. Magické filtry vidíte v malých náhledech (zde se na rozdíl od korekce expozice náhledy opravdu hodí) a můžete si rovnou jeden vybrat.

U panoramat pak stačí trefit bílý kosočtverec do čtverečku, což je geniální způsob jak automaticky fotit tento styl fotografií. Panorama pak může být automaticky spojeno ve fotoaparátu. V Multi okně si můžete zobrazit jednotlivá nastavení zoomu (aktivací jednoho z nich fotoaparát sám zazoomuje), korekci expozice, vyvážení bílé a styl měření expozice.

Nabídka scénických režimů je doplněna o doprovodný obrázek. Když chvíli počkáte, objeví se i popis režimu, ale mnoho se z něj nedozvíte. Při natáčení videosekvencí máte na horním řádku informace o blesku, zvuku a stabilizaci, naopak v levém sloupci se dole změní poslední dvě ikonky, a to na rozlišení videosekvence a její snímkovací frekvenci. V pravém dolním rohu je zbývající čas.

Hlavní menu fotoaparátu má klasickou podobu fotoaparátů Olympus. Jak vypadá hlavní fotografické menu, to vidíte na pravém obrázku. Celkově je zde jen 2×5 položek.

Rozkliknutí voleb je možné tlačítkem OK/FUNC nebo pravým tlačítkem, potvrzování se opět děje tlačítkem OK nebo stiskem spouště. Pravý snímek pak ukazuje jednu ze tří stránek technického menu fotoaparátu.

Prohlížení fotografií je možné v plném zobrazení bez informací nebo s datem a časem pořízení vlevo a pořadovým číslem snímku vpravo. Pokud chcete vědět více informací, stiskem tlačítka DISP je toho možné dosáhnout. Bohužel se snímek ukáže sice v efektním šikmém náhledu, ale upřímně řečeno, je to úplně na nic, takhle ze snímku nic kloudného nevidíte. Navíc animace vše jen zbytečně zdržuje. Kdyby to šlo vypnout, bylo by to fajn.

Fotoaparát zde zobrazí histogram, na dalším řádku korekci expozice, expoziční čas, clonu, dále ISO citlivost, vyvážení bílé, kvalitu JPEG komprese a rozlišení. Následuje ještě název složky a číslo souboru.

Když budete držet pravou nebo levou šipku déle, dosáhnete trochu rychlejšího prolézání snímků, takže je tu alespoň trochu přijatelná možnost, jak se rychleji proklikat. Druhou možností je odzoomováním si zvýšit počet zobrazených snímků na 3 v řádku. U videosekvencí je zobrazení v zásadě podobné, nejvrchnější řádek informací jen ukazuje vyvážení bílé, snímkovací frekvenci a rozlišení.

V klasickém režimu bez doprovodných informací vypadá LCD displej asi následovně. Při přehrávání se pak jen v pravém dolním rohu ukazuje aktuální čas ve videosekvenci a její celková délka.