Olympus mju-7010: stylovka v růžovém

Focení v noci již tradičně není nejsilnější stránkou fotoaparátů Olympus. V klasickém režimu jste omezeni časem 1/4 sekundy, což znamená většinou využití citlivostí ISO 800 nebo ISO 1600. Pouze v nočním scénickém režimu jsou k dispozici až 4 sekundy, citlivost si řídí fotoaparát sám, maximem je ISO 250.

Je zde pro mju-7010 typické zrno, při citlivosti ISO 200 ale poněkud silnější, občas se objevují výrazné barevné fleky. Celkově si ale fotoaparát snaží držet rozumnou ostrost, nedochází ani ke zbytečnému patlání. Snímek kazí jen mírná zastřenost jasovým šumem (ale s docela příjemnou pravidelnou charakteristikou) a značně nepravidelný barevný šum.

Protože při manuálním nastavení ISO citlivosti je maximální čas pouze 1/4 sekundy, nemá smysl sem dávat výrazně podexponované snímky s nižšími citlivostmi, na kterých stejně není nic vidět. Začínám tedy až citlivostí ISO 400. I ta je však výrazně podexponovaná, maximální čas je prostě nedostatečný. Je zde patrný jasový šum, ostrost snímku v osvětlených částech je však dobrá. Na hůře osvětlených částech je to ale horší.

Při citlivosti ISO 800 dochází k výraznému odšumování a doostřování, což vede ke vzniku jasově ustřelených pixelů. Fotografie tak působí rozpitě, i když hrany jsou silně doostřovány.

ISO 1600 trpí na barevný šum, celý snímek má modré podbarvení. Tato citlivost už nemá využití.

Nyní se podívejme na dvě standardní scény, které doprovází každou recenzi.

Odšumování je sice zvládnuto poměrně dobře, snímek má ale trochu slabší kresbu, obloha je bohužel úplně přepálená.

Stinné partie jsou bohužel více posety barevným i jasovým šumem, kresba je opět poněkud slabší. Jakoby snímek nebyl úplně správně zaostřen, k rozmývání ale nedochází.