Olympus mju-7010: stylovka v růžovém

V závěru si shrneme všechny poznatky a povíme si, zda má smysl nový Olympus mju-7010 kupovat. Nutno říci, že po testu modelu mju-9000 z května mě nynější mju-7010 velmi příjemně překvapil. Zajímavá je velikost těla, opravdu jsem nečekal, že by fotoaparát se 7× optickým zoomem mohl být tak tenký. Kolem objektivu je sice o něco tlustší, ale ve své kategorii patří jednoznačně k nejmenším a nejlehčím fotoaparátům. Objektiv potěší skvělým ohniskovým rozsahem sahajícím od širokoúhlých 28 mm až po docela slušné tele ohnisko čítající 196 mm. Světelnost sice svými hodnotami nenadchne, ale svým průběhem překonává nejen drtivou většinu své konkurence, ale dokonce i již zmiňovaný model mju-9000 s 10× zoomem.

Zoomování je velmi rychlé a přesné. Objektiv vykazuje průměrné zkreslení, vinětace a chromatická aberace jsou patrně softwarově velmi účinně odstraňovány. Vinětaci jsem totiž nezpozoroval snad na žádném snímku, chromatickou aberaci si lze všimnout na některých plochách. Ty vypadají jako neodstraněné pozůstatky, které algoritmus odstraňování nevyhodnotil správně. V zásadě vás tedy nebude trápit ani chromatická aberace. Překvapí i na kompakt vcelku slušná ostrost v rozích.

Nechybí ani mechanická stabilizace CCD-shift. HyperCrystal LCD displej má už tradičně dobré pozorovací úhly, pozorovatelnost na slunci by ale mohla být ještě trochu lepší. Díky průběžnému ostření je vyfocení snímků na širokém ohnisku bleskurychlé. Ostřící vzdálenosti jsou celkem dobré (se zapnutým makrem), potěší i rozumné supermakro. Kladné body získal i software Olympus Master 2, který hodnotím jako jeden z těch zdařilejších. Dalším příjemným překvapením je nízký šum do ISO 200 včetně při zachování docela rozumných detailů. Starší 12MPx fotoaparáty Olympus totiž měly tendenci snímky výrazně patlat, zde je kresba už docela rozumná.

Focení v protisvětle může často narazit na omezený dynamický rozsah. Mju-7010 disponuje technologií vyrovnávání stínů, která je velmi účinná. Bohužel s velkým účinkem přichází i velké zásahy do obrazu, které jsou pak poněkud bezbarvé. Uvítal bych tedy možnost nastavit si sílu efektu. Odlesky objektivů se občas vyskytují, ale většinou nejsou velkým problémem. Zajímavé jsou i magické filtry.

A co se mi na fotoaparátu nelíbilo? Chválil jsem průběh světelnosti, ale světelnost jako taková nemá úplně nejlepší hodnoty, F3,0 na nejširším a F5,9 na nejdelším ohnisku nepatří k nejlepším. Uvítal bych trochu větší tlačítka, případně více vystouplá. Jsou dost blízko u sebe a není problém se překliknout. Vadily mi animace při prohlížení snímků, které nelze deaktivovat. Efekt je sice fajn, ale zdržuje to. Totéž platí o nastavování expozice. Efektní, ale velmi pomalé. Opět jsem výrazně postrádal 2sekundovou samospoušť, tu asi Olympus do běžného kompaktu nikdy nedá.

Na dlouhém ohnisku je ostření záležitost na trochu delší dobu, chybí také přisvětlovací dioda. Na druhou stranu fotoaparát ve zhoršených světelných podmínkách nemá s ostřením až takové problémy, jak by se dalo čekat. Již tradičně jsou videosekvence naprosto nepoužitelné. Kvalita je jedním slovem prostě tragická, nedá se na to koukat. Velmi slabý je blesk i výdrž na baterie. Od citlivosti ISO 400 jsou snímky bez detailů, málo ostré a prakticky všechny citlivosti minimálně ve stínech sužuje barevný šum. Noční snímání není díky krátkým expozičním časům právě snadné.

V celkovém zhodnocení musím říci, že Olympus udělal opravdu velký krok vpřed. Ve srovnání s modely mju-TOUGH 6000, mju-TOUGH 8000 a mju-9000, které jsem testoval v první polovině roku, byla výrazně vylepšena kvalita obrazu, kdy i ISO 200 vypadá docela k světu, detaily se rovněž výrazně zlepšily, i když snímky jsou často stále poněkud méně ostré, zlepšila se i rychlost.

Za zapůjčení fotoaparátu Olympus mju-7010 děkujeme Olympusu.