Olympus mju 9000: 10× ultrazoom v kompaktním balení

Ohledně sférického zkreslení je na tom fotoaparát dost dobře. Na nejširším ohnisku si lze všimnout typické soudkovité zkreslení, ale na kompakt je dosti slabé. Nejdelší ohnisko pak zkreslení nevykazuje prakticky vůbec.

Vinětace na nejširším ohnisku patří k těm trochu výraznějším, ale pak rychle klesá a zhruba první polovinu rozsahu ohnisek se drží na hranici neznatelnosti. Poté začíná opět trochu vylézat nahoru, nejostřeji v levém dolním rohu.

Výrobci fotoaparátů sklízeli dost kritiky za 1/2,33" snímače už při rozlišení 10 megapixelů a nyní s 12 megapixely je kritika ještě silnější. Fotoaparáty mají podstatně větší tendenci šumět a vyšší rozlišení už zpravidla nepřináší lepší detaily. Fotoaparáty Olympus navíc při našich testech obvykle vykazovaly trochu větší míru barevného šumu než u konkurence (ale zase mnohem méně jasového), takže se nedají očekávat příliš dobré výsledky.

I tentokrát jsem k testu použil kompaktní disk. Na jeho modré ploše si můžete všimnout jasový šum, na bílé pak především ten barevný a malá písmena ukážou, jak je na tom fotoaparát s detaily při vyšších citlivostech.

Snímek není ani přes použití stativu a samospouště příliš ostrý (doporučuje se vypnout stabilizaci při umístění na stativ). Je potěšitelné, že šum zde prakticky není, pouze trochu nevýrazného barevného.

Zde se stále šum drží v mezích, nejsou zde žádné stíny, kde se většinou projevuje ve zvětšené míře. Trochu znatelnější je barevný šum, je to ale stále v normě.

U této citlivosti si lze všimnout mírného nárůstu jasového šumu a především silnější degradace detailů na prolisu disku, kde už hrana není spojitá. Očividně se zde projevuje odšumování.

ISO 400 opět zvyšuje jasový i barevný šum a zhoršuje ostrost některých detailů. V tomto případě mě ale kvalita snímku docela potěšila, čekal jsem horší.

Od citlivosti ISO 800 jde o viditelně škaredé fotografie. Jasový šum začíná být značně viditelný, snímek působí rádoby ostře, ale slabší detaily jsou nenávratně zničeny.

Nejvyšší citlivost je jasně nepoužitelná. Fotografie hraje všemi různými barvami, šumem, neznatelnými detaily a podobně. Dále se podíváme na fotografie plyšáka při slabém osvětlení, kde uvidíme, jak šum ničí detaily.

Je zajímavé, že už i ISO 64 vypadá trošku rozpatlaně. Až do ISO 200 jsou výsledky dost podobné, takže i ISO 200 je vcelku dobře použitelné. Citlivost ISO 400 již vypadá špatně, slabé detaily byly dále zhoršeny, objevují se barevné fleky. Barvy jako takové začínají silně mizet u ISO 800 a naopak se začíná o slovo hlásit velmi výrazný barevný šum, který u citlivosti ISO 1600 tvoří podstatnou část barevné informace. Ještě se podívejme na snímky bílé plochy.

Jak je vidět, barevný šum se hlásí o slovo již na nejnižší citlivost ISO 64. Už při ISO 100 začíná obraz mírně barevně hrudkovatět, což ještě zesílí při ISO 200. Od ISO 400 se začíná objevovat i výraznější jasový šum, ale stále se jedná zejména o spoustu nejrůznějších barevných fleků. To dále roste u ISO 800 a nejvyšší citlivost ISO 1600 už je pomalu jako nabarvený bílý šum z televize.

Výrazné barevné šumění dokazuje i následující graf, kde lze vidět, že červená a modrá barevná složka výrazně šumí, rozdíly mezi jednotlivými pixely jsou velké. Zelená je na tom pochopitelně podle principu Bayerovy masky se dvěma zelenými pixely na jeden červený a jeden modrý o něco lépe. Jasové rozdíly jsou podstatně slabší, je tedy vidět, že jasově je plocha poměrně jednolitá, ale barevně více rozbitá.

Nízká úroveň jasového šumu mě tedy docela příjemně překvapila, zvláště, když se hůře odstraňuje. Naopak barevný šum, který je zde znatelný, se odstraňuje bez větších problémů. Fotoaparát díky vysoké hustotě pixelů produkuje velké množství barevného šumu už na nejnižší citlivost. Jak se to projeví na praktických snímcích, ukážou další kapitoly, kde se na kvalitu snímků podíváme blíže.

Vyvažování bílé ve mně zanechalo poměrně příznivé dojmy, protože fotoaparát se choval i ve většině náročných scén dobře. Při žárovkovém osvětlení tedy fotografie nebyly ani studené, ale ani ne přehnaně oranžové. Měly rozumné ladění do trochu teplejších tónů. Při snímání portrétů v bytě jsem se dočkal rozumných barev pokožky, a nikoli mrtvolných obličejů, jak je u spousty kompaktů zvykem.

Podívejme se ještě na nastavení bílé při klasičtější venkovní scéně.