Olympus OM G.Zuiko 50mm f/1.4 "silver-nose"

Autofokus, ostření

Objektiv podporuje pouze manuální ostření pomocí ostřícího kroužku, o kterém jsme mluvili už v minulé kapitole. Jeho chod je přiměřeně tuhý bez jakékoli tendence ke škubání. Převod je rovněž tak akorát, ani moc citlivý, ale ani ne moc pomalý. Minimální ostřící vzdálenost udávaná výrobcem je 45 centimetrů, což víceméně odpovídá, v testu jsem naměřil 44 cm od roviny senzoru. Od přední čočky je to pak 36 cm. Maximální přepočtené zvětšení činí 0,22× (reálné 0,14×), takže jako u většiny padesátek, ani zde to není ideální na makro.

Vyzkoušel jsem použít makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi. V takovém případě už lze ostřit ze vzdálenosti 23 cm od roviny čipu, což znamená 12 cm od přední čočky. Přepočtené zvětšení pak vzroste na 0,59×, což už pro méně náročné makro dostačuje.

Focení makra

Na následujícím snímku kleští vidíte, co si můžete pod uvedenými hodnotami zvětšení představit. Makro to opravdu není. Při cloně F1,4 byla kresba velmi mléčná, vytvářela se aura. Po přiclonění na F2 tento efekt zmizel a snímek vypadá mnohem lépe. Světlé rohy jsou způsobeny chybou firmwaru Samsungu NX30, který nechává aktivovanou redukci vinětace i na starých objektivech.

Světelnost a clona

Olympus OM G.Zuiko 50mm f/1.4 má vynikající světelnost F1,4, díky čemuž se řadí k nejsvětelnějším padesátkám. Clona má 8 lamel a lze ji nastavovat pouze po 1EV krocích až na maximální hodnotu F16. Clona má tvar zaobleného osmiúhelníku.

Bokeh

V této kapitole se podíváme na problematiku bokehu.
Při plně otevřené cloně vidíte mléčnou kresbu, snímek vypadá jako nezaostřený. Odlesky mají kulatý nebo lehce šišatý tvar, nejsou ale plné, nýbrž ve tvaru půlměsíce se zvýrazněnou hranou.
Jemné přiclonění zvýrazní ostrost i kontrast, odlesky sice získají osmiúhelníkový tvar, jsou ale plné bez zvýrazněných hran, díky čemuž je bokeh celkově mnohem krémovější a jemnější.