Olympus VR-310 a VR-320: jaké je tajemství úspěchu?

Fotoaparáty nabízí automatický výběr ostřícího bodu spolu se slušnou detekcí tváří, dále tradiční středové ostření a posledním režimem je ostření se sledováním. Není sice vždy spolehlivé, ale občas překvapí, co vše dokáže. Průběžnou formu ostření zde nenajdete. Úspěšnost ostření je za dobrého světla dobrá, za horšího světla se u delších ohnisek zhoršuje. Rychlost ostření je jen přiměřená.

Co se týče ostřících vzdáleností, máme zde normální, makro a supermakro režim. Nejvíce centimetrů potřeboval Olympus VR-310 v klasickém režimu. Při makru byl o trochu lepší a je zajímavé, že měl téměř stejné ostřící vzdálenosti jako VR-320 v normálním režimu. Nejlépe na tom byl VR-320 v makro režimu. Na nejširším ohnisku se tak připravte na cca 6 až 10 cm, na nejdelším pak na 50 až 75 centimetrů. VR-320 má v makro režimu příjemný skok na 44cm na předposledním kroku zoomu, což se projeví na velmi slušném 0,4× přepočteném zvětšení.

Supermakro režim zazoomuje na 37mm ohnisko a nemá tedy až tak široký úhel záběru, jak je při makru u jiných kompaktů obvyklé. I to se podílí na opravdu vynikajícím virtuálním zvětšení, kdy VR-310 ostří od 4 milimetrů, VR-320 pak asi od tří. V prvním případě se tak dočkáte 1,85× přepočteného zvětšení, ve druhém dokonce 2,05× zvětšení! Na makro jsou fotoaparáty skutečně borci.

Sami vidíte, že jsem mohl být na kleštích doslova přilepený. Teď už jde jen o to nacházet scény, kdy se nebudete stínit objektivem. Můžete si všimnout chromatické aberace.

Olympus VR-310 a VR-320 podporují pouze automatické nastavení expozice, což je v této kategorii typické. K dispozici máte korekci od -2 EV do +2 EV s velmi efektními a názornými náhledy jednotlivých voleb, byť dosti pomalými. Měření expozice je pouze jedno jediné, a to ESP měření. Jako u většiny kompaktů, i zde má tendenci přepalovat světlejší místa, a tak často neuškodí aspoň jemná záporná korekce. V lese a stínu budete muset být trochu agresivnější a klidně nastavit i -1 EV, aby byl výsledek aspoň trochu rozumný.

Citlivosti začínají na ISO 80 a maximem je pak ISO 1600. Automatika se zastaví na ISO 400, v režimu AUTO ISO HIGH pak na ISO 1600. Expoziční časy mohou být od 1/2000 s do pouhých 1/2 sekundy (v režimu AUTO ISO HIGH pak jen 1/8 sekundy). Pouze noční režim nabídne sekundu a speciální režim se svíčkou pak až 4sekundovou expozici.

Světelnost objektivu má docela příjemnou hodnotu F3,0 na nejširším ohnisku a podstatně horších F5,7 (VR-310), resp. F5,9 na nejdelším. To jsou bohužel typické hodnoty pro většinu konkurence. Jak ale sami vidíte, Olympusy mají sice velmi pěkný začátek, ale světelnost se se zazoomováním velmi rychle zhoršuje a prakticky již od cca 40mm ohniska patří k nejhorším. V rozsahu od 120 mm výše je dokonce nejhorší, a to v průběhu až o 2/3 EV proti konkurenci. Můžete si všimnout lehkého zlepšení kolem 240mm ohniska. Průběh světelnosti je u VR-310 a VR-320 shodný, jde o tentýž objektiv, jen VR-320 má povoleno zoomovat dál za 240mm ohnisko. Cloní se ND filtrem, na nejširším ohnisku na F7,9, na nejdelším pak na F15.

Oba fotoaparáty nabídnou až HD videosekvence v rozlišení 1280×720 pixelů při 15 nebo 30 snímcích za sekundu. K dispozici je stabilizace obrazu (nevím jistě zda digitální nebo mechanická), optický zoom můžete využít jen tehdy, pokud nenahráváte zvuk. Naopak, pokud zvuk nahráváte, nemůžete zoomovat. Toto omezení mi přijde být v roce 2011 docela úsměvné.

Nicméně, kvalita videosekvencí je opravdu hodně podprůměrná navzdory slušnému rozlišení videa. Šum je velmi vysoký, obraz se sype. Přicloňování je skokové, naopak průběžné doostřování předvádí nadprůměrně kvalitní službu.

Sami vidíte, že datový tok je doslova enormní, což ještě víc vynikne vzhledem k velmi nízké kvalitě videa. Můžete si stáhnout 34sekundovou ukázku (139 MB). Nechybí ani interiérové 28sekundové video (112 MB) se zvukem, ale bez zoomu.

Fotoaparát má mechanickou stabilizaci obrazu realizovanou posunem CCD čipu. V menu ji můžete nechat zapnutou nebo ji vypnout. Více režimů nemá. Testovací snímky byly pořízeny s časem 1/10 sekundy na vzdálenost 2 metrů s 88mm ohniskem.

Stabilizace má jen průměrný účinek. Její vliv je trochu znát, ale obecně vám moc snímků nezachrání.

Dobrá detekce tváří, široké 24mm ohnisko i relativně slušná světelnost na nejširším ohnisku dávají Olympusům docela dobrý předpoklad pro focení skupinových portrétů ve stísněných prostorách. Na detailnější portréty už ale lepší světelnost chybí.

Pro zisk aspoň trochu rozmazaného pozadí jsem zvolil poněkud delší ohnisko, než je pro portréty většinou vhodné. Přesto myslím, že to portrétu trochu pomohlo. Zajímavé je odšumování, fotoaparát se snažil dodat vlasům trochu kresby a celkem se mu to i daří, v některých plochách (zejména kolem obočí) si všimněte střídání totálně rozmytých ploch a přeostřených detailů. Mrzuté je to, že fotoaparát nemá čidlo otočení snímků, a tak všechno, co je focené na výšku, budete muset dodatečně otáčet i v počítači.

Energie je uchovávána v malém Li-Ion akumulátoru Li-42B s napětím 3,7 V a kapacitou pouhých 740 mAh. Počet snímků na jedno nabití výrobce nezveřejňuje. Ta může být očividně hodně různorodá, protože v jednom případě jsem vyfotil jen 205 snímků (VR-310), zatímco v druhém (VR-320) jsem lehce překonal číslovku 350. A to už není málo. Fotoaparáty se nabíjejí přes USB kabel.